Umění upřímnosti

Snad nikdo jsme se nevyhnul tomu, abychom v sobě nosil něco, s čím jsme se jen těžko smiřoval. Co jsme nechtěli jen tak přijmout, zač jsme se styděli, co jsme nechtěli otevřeně přiznat. Mohli jsme to na sobě objevit sami, mohl se nám někdo kvůli něčemu posmívat. Často se to týká vzhledu, vady řeči, nešikovnosti... Je to vždy něco, co tě odlišuje od druhých, vnímáme to jako svůj handicap, který snižuje naši hodnotu.

Obvyklý způsob, jak se s tímto vlastním nedostatkem člověk vypořádává, je jeho maskování, zakrývání, tajení, vymýšlení si, odvádění pozornosti. Nasadí si masku. Začne si na něco hrát. Svou přirozenost, skutečný stav, začne úzkostlivě chránit před okolním světem.

Je potřeba pochopit, že každá maska nejen zakrývá skutečnost, ale zároveň tě od okolí odděluje. Mezi tebou a ostatními vyroste něco, co tam nepatří. A svět to vnímá. Cítí to. Vzniká energetická bariéra, falešné, nepřirozené jednání, reakce, které lidé cítí. A cítíš je i ty.

Určitě si vybavíš situace, kdy jsi se nedokázal (nebo stále ještě nedokážeš) chovat přirozeně, spontánně. "Hrkne" v tobě, zrudneš, probudí se vnitřní panika, snaha se rychle nějak vymluvit, něco si vymyslet, odvést pozornost nebo se aspoň urazit... Cítíš se nepříjemně, divně. A úplně stejnou „divnost“ vnímají i ostatní. Podvědomě cítí, že nejsi přirozený, že něco tajíš, překrucuješ, vymýšlíš si, že na ně něco hraješ.

Každá neupřímnost je cítit. Znáš to jistě sám z té druhé strany, kdy někdo jiný něco hraje před tebou. Nemusí jít jen o to, když někdo maskuje nějaký svůj nedostatek. Úplně stejně vnímáš, když na tebe nějaký člověk něco zkouší. Obelhává tě, snaží se tebou manipulovat, není upřímný. Každou faleš v chování vycítíš, nemáš z něj dobrý, přirozený dojem. Nejde o nic jiného než energetickou výměnu mezi tebou a druhými, blokovanou energii, která vyvolává nepříjemné pocity.

Královna mečů učí návratu k přirozenosti. Pochopení, že svých masek se musíš zbavit kvůli sobě samému, protože tě nechrání, ale naopak ti ubližují. Izolují tě od světa, od lidí. Všechno, co si nechceš přiznat a co nechceš přiznat ostatním, je bariéra, která sílí s tím, jak roste tvá potřeba se přetvařovat. Teprve až se přetvářky dokážeš zbavit, zjistíš, že o nic nešlo. Že tě svět má rád takového, jaký jsi, že každý má své chyby, takže s těmi svými nijak nevynikáš. Uleví se ti, a svět se ti otevře, přijme tě. Splní se ti konečně to, po čem jsi celou dobu toužil — staneš se pro něj přitažlivým.

Královna mečů v každodenním životě

• Přehazovačka. Tuším, že to byl Woody Allen, který kdesi napsal, že „Nemůžeš věřit nikomu, kdo nosí na hlavě přehazovačku.“ Vyjadřuje tím, že ten, kdo nedokáže být sám k sobě upřímný, nemůže být důvěryhodný. Čím víc masek v sobě nosíš, tím větší a častější máš potřebu do věcí zatahovat zbytečnosati, které tam nemají co dělat. Spekulace, přetvářku, lež, výmluvy, tutlání bojíš se přiznat chybu... Nedá se ti věřit, jsi nespolehlivý, neupřímný, za vším něco hledáš a sám všechno překrucuješ.