Umění naslouchat vnitřnímu hlasu

Vnitřní hlas představuje naše správné vedení. Je to přirozenost, která nám bez jakéhokoli pokřivení našeptává, co skutečně cítíme, co chceme i nechceme, co je v souladu s našimi touhami, přáními, vrozenými schopnostmi, talenty, naplněním. Jednoduše řečeno — vnitřní hlas každého člověka vždycky jasně říká, co daný člověk skutečně chce nebo nechce, co je pro něj dobré nebo nedobré.

Vnitřní hlas bývá často přebíjen egem. Hlavou, strachem, poučkami, tím, co nás učili, co do nás vtloukali, co jsme si sami vymysleli, ať už ze strachu nebo byl důvod jakýkoli jiný. Každý člověk vždy správně cítí, co chce, v každé situaci. A právě to, co cítí, co v něm ihned naskočí, je to správné.

Zároveň ale v sobě prakticky každý nosíme nějakou představu jako že „tohle se přece neříká“, „že se neodmlouvá“, že „maminka má vždycky pravdu“, že „si přece nemůžu dělat co chci“ a podobné nesmysly. A v jejich duchu pak hned svúj prvotní pocit, to, co bychom skutečně chtěli, zazdíme. Řekneme nebo rovnou i uděláme něco, co sice cítíme jinak, ale máme pocit, že bychom tím porušili nějakou fiktivní konvenci, tabu, dopustili se nějakého faux pas, byli nezdvořilí apod.

Pokaždé, když takovému nesmyslu podlehneš a neřekneš otevřeně a na rovinu, co chceš, co cítíš, co skutečně chceš anebo nechceš, oddálíš se od své přirozenosti. Mezi sebe a ji postavíš překážku. A čím víc překážek se takto naučíš stavět, tím víc bude klesat tvá životní radost, sebevědomí, sebedůvěra, sebeúcta, láska k sobě... Potlačuješ tím přirozené věci a rozvíjíš nepřirozenosti. Rozvíjíš slabosti na úkor své síly, závislosti na úkor sebevědomí, nespokojenost na úkor radosti a spokojenosti...

V otázce vnitřního hlasu jde o to pochopit, čím tento hlas je a že tě vede vždy správně. Že je to hlas tvé přirozenosti, tvých skutečných tužeb, tvého já. A proto máš svému vnitřnímu hlasu, svým bezprostředním pocitům, vždy plně věřit. Spoléhat, že tě správně vedou. A naopak se všeho, čím se své pocity budeš snažit zakrýt a přebít (omlouvat je, vyčítat si je, odpírat si něco, maskovat je...) vyvaruj, protože to vše je falešné a uškodí ti.

Vnitřní hlas je kromě indikátoru, co je pro tebe dobré a co není, i hlasem tvých tužeb, tvého naplnění. Naplnění nikdy nenajdeš v tom, že budeš dělat co dělat nechceš ani když si budeš odpírat to, po čem doopravdy toužíš. Tím jen prohlubuješ svou vnitřní prázdnotu, propast, mezi tím co žiješ a co žít chceš. A to je přímá cesta do pekel.

Hlavní význam karty Hvězda je sdělení, že kdykoli se v tobě zrodí nějaká inspirace, touha, chuť, máš ji poslechnout. Jít za ní, stát si za ní, rozvíjet ji. Protože to není náhoda. Je to hlas tvého srdce, který se chce tvým prostřednictvím zrealizovat, zhmotnit, projevit. Sám sebe tím naplníš a ostatní obohatíš. To je umění naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Nebát se otevřeně a každému otevřeně říkat, co si myslíš, co cítíš, kam chceš jít. Nenechat se druhými a jejich názory ovlivňovat. Nepodléhat žádným pravidlům, ideologiím, demagogiím, autoritám. Namísto toho všeho se spoléhat na sebe, na své pocity.