Umění se zbavovat strachů

Strach dokáže nadělat obrovské škody především těm, kdo nevědí, že je to jen jejich falešná představa. A to je první důležitý poznatek související s Pětkou mečů. Každý strach je jen falešná iluze. Zkreslená představa, křivý pohled, díky němuž vidíš něco černě, jinak, než jaké to ve skutečnosti je. Podleháš vlastnímu dojmu, scénáři, který si sám v hlavě generuješ a považuješ jej za realitu.

Máš-li z něčeho strach, musíš v prvé řadě pochopit a přijmout výše napsané. Uvědomit si, že se třeseš jen před svou vlastní představou. Která může být sice silná, ale vždycky to bude jen tvá představa.

A tím se dostáváme k druhému poznatku, který souvisí s přírodním zákonem, vysvětlujícím roli myšlenek a přesvědčení: „Vše, čemu věnuješ pozornost a o čem jsi přesvědčený, se ti děje. Sám si svými představami vytváříš celý svůj život. Život není nic jiného než prožívání vlastních představ. Jak pozitivních, tak negativních.“

Tento zákon je alfou a omegou života a veškerého tvoření v něm. Takto si tvoříš celý svůj život do posledního detailu. Prožíváš-li strachy, musíš je vnímat jako zdroj, ze kterého následně vznikají situace, které prožiješ a které tvé katastrofické představy naplní. Není to tedy tak, že nejdříve se stane něco zlého a až následně z toho dostaneš strach, ale naopak. Na úplném počátku je iluze, které podlehneš. Ta v tobě prvotní strch vyvolá, a pak je to řetězová reakce. Strach vyvolá odpovídající zkušenost, přitáhne situaci, kde se jeho vize potvrdí. Tím si ten strach prožiješ znovu, a zase v tobě budou běhat katastrofické myšlenky, které opět přivolají to, co je jejich obsahem. A tak pořád dokola.

Tohoto mechanismu se nelekej. Právě proto, že je tak jednoduchý a pevně daný, je možné z něj i jednoduše vystoupit. Jak? Stačí se začít svému strachu stavět. Neutíkat před ním, neschovávat se, nelitovat, nepřetvařovat, ale jen čekat a až nějaká negativní myšlenka nebo představa přijde, nechat si ji přijít až na tělo a říct jí: „Tak pojď, pojď si mě strašit, ukaž co umíš.“ A pak se s ní konfrontovat, nechat ji působit, a přestože to nebude příjemné, nic nedělat, nic nepotlačovat, jen v klidu držet, nechat vnitřní boj probíhat a setrvat až do konce. Konec přijde sám, nakonec zvítězíš, aniž bys musel bojovat. Falešný strach to vzdá a rozplynese. Pocítíš obrovskou úlevu, vyjasní se ti, budeš zažívat euforii z toho, žes to dokázal a jak se naráz cítíš.

Jenže až tak jednoduché to není. Strach se totiž po čase vrátí. Bude to znovu zkoušet, a na tobě je se mu opět jen někde v klidu a soukromí postavit a nechat jej působit, dokud sám nezmizí. Párkrát se to takto bude opakovat, pokaždé už s o poznání nižší intenzitou, až jednou se už strach neukáže. Staré představy už definitivně byly nahrazeny správnými.

Umění se zbavovat strachů tedy spočívá v pochopení, že strach je jen tvou falešnou představou a že když se dostaví, máš se mu postavit a vydržet jeho nápor, dokud se sám nerozplyne. A chápat i to, že se tato očistná procedura opakovat, aby ses tím nenechal odradit nebo zmást.

Za zmínku stojí ještě téma bolavých vzpomínek. Kde kdo jimi žije, vrací se k nim, trápí se, vyčítá sobě, někomu jinému, a tím se jen donekonečna trápí a motá v začarovaném kruhu. Tento mechanismus uvažování je sebedestruktivní, nic neřeší, jen tě znovu a znovu drtí. A není to zase nic jiného než tvůj vlastní úhel pohledu, kterým si ubližuješ. Pochopením, že si všechny situace, vztahy s lidmi i události a prožitky vytváříš jen ty sám, se dokážeš z vlivu svých negativních myšlenek dostat. Přestaneš někoho obviňovat a rozhodneš se vzít svůj život do vlastních rukou. přijmeš zodpovědnost za všechny své prožitky, dřívější, současné i budoucí, a zaměříš se na to, aby sis do budoucna generoval jen to, co prožívat skutečně chceš. Začneš vnímat, co ti vlastně běhá hlavou, jak uvažuješ, jak reaguješ v každodenních situacích, co si říkáš v duchu o druhých, o sobě, o penězích, o tom, co děláš, jak vypadáš, co dělat chceš i nechceš. A začneš tomu dávat řád.