Online karetní výklady www.martinvlach.cz Blog Facebook Google+

Linka pod perexem


čtvrtek 26. prosince 2013

Umění se vyléčit od emocionální bolesti

Některé situace nebo vzpomínky v nás vyvolávají (často silnou) vnitřní bolest. Jedná-li se o vzpomínky, jde o vracení se k něčemu, co jsme dosud nepřijali, s čím jsme se nesmířili, co jsme správně nepochopili. Jde-li o aktuální prožitky, jedná se o chování okolí vůči nám, které nám ubližuje, zraňuje, škodí.

V obou případech, při vzpomínkách i aktuálně prožívaných bolestných situacích, jde o sebeklam. Díváme se na něco ze špatného úhlu, jinak, než jaké věci skutečně jsou. A právě a pouze tím sami sobě ubližujeme.

Problém tedy není nikde venku mimo nás, ale v našem nitru, ve způsobu našeho uvažování. Naše myšlenky běhají pořád dokola ve stejném, nepřirozeném vzorci, který je potřeba změnit. Nahradit jej vzorcem přirozeným, tak, abychom viděli události současné i minulé jasně a přestali jim nasazovat dramatickou falešnou masku.

Člověk, stižený zklamáním a bolestí s ním spojenou, se samozřejmě snaží všemožně bránit. Někdy má tendenci bojovat s okolím, protože vidí viníka, pachatele svého utrpení, v někom druhém, ať už v konkrétní osobě, skupině lidí nebo v lidech obecně. A těm to vyčítá, bojuje s nimi, doprošuje se, má chuť vše donekonečna rozebírat. Jiný způsob snahy se se svým utrpením vypořádat, je útěk nebo izolace. Uzavření se před zlým světem, snaha vyhýbat se situacím, které mu jeho bolest připomínají, které jej vyvádějí z klidu, rozrušují, znepokojují. Jiná forma obrany je přetvářka. Snaha dělat, že žádná bolest, žádný vnitřní problém, neexistuje, že je vše v pohodě. Anebo si naopak může zraněný člověk ze své bolesti a utrpení udělat životní styl. Dávat všude najevo, jak je ublížený, nešťastný, jak si s ním osud škaredě pohrál. Tím ale spolehlivě otráví všechny okolo, kteří se mu pak budou obloukem vyhýbat, takže bude nešťastný o to víc, že se nemá před kým předvádět.

Všechny výše zmíněné strategie zaručeně nikam nevedou. Tedy vedou — opačným směrem než by člověk chtěl. Nejsou to cesty k vyléčení a osvobození, ale k čím dál většímu utrpení, které se zbytečně prodlužuje a umocňuje.

Umění se od emocionálních ran vyléčit, je obdobou zbavování se svých strachů, protože bolest je stejně jako strach pouze důsledek falešné iluze. Náš vlastní pokřivený pohled na svět, kterého se bojíme nebo nás zraňuje. Správná strategie tedy spočívá nikoli ve snaze před svou bolestí utéct, ani v potřebě ji zveličovat a rozmazávat. Jediný správný postoj je takový, kdy si svou bolest připustíme k tělu a plně si ji prožijeme. Konfrontujeme se s ní. Je při tom potřeba přijmout vlastní zodpovědnost za své trápení. Přestat hledat chybu v někom nebo něčem jiném, ale sám v sobě. Ve svém vnímání, svém úhlu pohledu.