Umění sjednocovat a dokončovat

K úspěšnému završení každé záležitosti (projektu, životní etapy, sporu, vztahu...) dochází až poté, kdy utichnou všechny boje, snahy, spory a nedorozumění, které danou událost doprovázely. Až se nastolí klid, mír, pohoda. Až se vytáhnou na světlo i všichni úzkostlivě schovávaní kostlivci. Nikoli silou, ale přirozeně, vzájemným pochopením. Až všechno, co mělo uzrát, uzraje.

Završení něčeho je zároveň nutným předpokladem pro úspěšné započetí něčeho dalšího. Nemá smysl se do ničeho nového pouštět, dokud to stávající není kompletně uzavřeno, vyčištěno, završeno, vstřebáno, vyřešeno, protože se to jinak bude pořád různými cestami vracet, narušovat chod toho nového.

Ke svárům a bojům dochází díky existenci protikladných sil ve Vesmíru. Jejich existence je nutná pro jeho chod, nejedná se tedy o nic nepřirozeného nebo špatného. Naopak, jde o pochopení, že protikladné síly (a názory) jsou zde proto, aby se navzájem doplňovaly a tím zvyšovaly svůj společný tvůrčí potenciál. Že se mají i jedna strana od druhé co učit, předávat si a tím se navzájem obohacovat.

Pochopení existence protikladných sil tě učí umění protiklady sjednocovat namísto bojování s nimi, vzdorování, případně přiklánění se na jednu či druhou stranu, čímž jen posílíš nerovnováhu. Protikladné síly se musejí k tomu, aby správně fungovaly, dostat do rovnováhy. Nesoupeřit, ale táhnout za jeden provaz, doplňovat se. To platí jak o silách a kvalitách reprezentovaných jednotlivými lidmi, tak i o silách myšlenek, které bývají vyváděny z klidu existencí tvých nepřirozených úhlů pohledu — odsuzováním, srovnáváním, obavami, agresí... Život člověka, stejně jako každý jeho dílčí proces, spěje vždy k uklidnění protikladů, urovnání jejich bitvy. Tím rosteš, stáváš se vyrovnanějším, klidnějším, chápavějším, tolerantnějším... a tím pádem silnějším a odolnějším.

Protiklady se také přitahují. Proto jsou pro každého člověka přitažliví lidé, kteří v sobě mají něco, co jim samým imponuje, co cítí, že jim samým ještě chybí. Přitahuje je to, co by podvědomě chtěli rozvinout a najít sami v sobě. A tím začíná proces opakovaných konfrontací a nedorozumění, dokud se to, co se díky rozdílnostem bouřilo a hádalo, neuklidní vzájemným pochopením, a člověk v sobě to, co jej k druhému přitahovalo, v sobě nenajde a neprobudí.

Čtyřka holí v každodenním životě

• Jsi úžasná, nemůžu bez tebe žít! Tohle je typický případ, kdy v druhém vidím něco, co cítím, že mi imponuje a zároveň cítím, že já v sobě nemám. Ve skutečnosti říkám: tohle mi chybí, tohle toužím sám vyzařovat, tohle mi chybí, proto si toho tolik cením. Takový toužím být.
• Do boje! Mám potřebu s někým nebo něčím bojovat. Stavět se pro ti tomu, vidět v tom zlo, nepřítele, něco neslučitelného s mým systémem hodnot a způsobem uvažování. Cítím potřebu s tím bojovat, hádat se, tlouct argumenty, soudit se... Je to neschopnost se dokázat na věc dívat objektivně, s odstupem, nezaujatě, jinýma očima než svýma. Namísto toho tu hraje významnou roli nutkání bojovat, tvrdošíjně prosazovat to své, nepřipouštět jiné názory. Netolerance.