Umění nulového úsilí

Usilování je generátorem komplikací. Je to vnášení zmatků a nedorozumění tam, kde by jinak žádné nevnikaly. Motivem usilování je snaha něco tlačit, popohánět, pomáhat něčemu silou, snažit se zbytečně řešit to, co by se jinak vyřešilo samo. A za tím vším stojí netrpělivost a hlavně nedůvěra. Obavy, že k tomu, abys něčeho dosáhl, musíš vynakládat nějaké úsilí, že to nemůžeš získat jen tak.

Umění žít s nulovým úsilím a tudíž nejen v klidu, ale i maximálně efektivně, je založeno na důvěře a trpělivosti. Být trpělivý neznamená naivně a pasivně čekat že zahřmí. Jde o něco úplně jiného, o vědomí, že vše se organizuje samo, stačí tomu dát jen myšlenkvý impuls — záměr, cíl. A nejlíp se to vyvíjí, když do toho nijak nezasahuješ, nevymýšlíš neexistující komplikace.

Trpělivost zanemá i vědomí, že vše, čím procházíš (přestože to může být mnohdy z momentálního hlediska nepříjemné), slouží tvému záměru. Je to pro tvé dobro, zbavuje tě to něčeho, co ti brání.

Čím méně se snažíš život řídit, držet pod kontrolou, tím zdárněji a samovolněji se vše vyvíjí ve tvůj prospěch. Posiluj svoji důvěru v přirozené principy, podle kterých svět funguje a tím se zbavíš nedůvěry. Kdo životní principy, přírodní zákony nezná, žije v zajetí iluzí a chová se tak, že sám sobě škodí. Věří jen tomu co vidí a co sám udělá, žije pocitem oddělenosti, snaží se mít vše pod kontrolou. Denně vynakládá obrovské úsilí, které mu ale nepřináší žádné výsledky.

Celý vesmír, všechno v něm, funguje s nulovým úsilím. Samovolně se vše organizuje, Vesmír je přesně takto nastaven. Je to jen potřeba pochopit, přijmout, a naučit se podle toho žít. Přestat řešit, strachovat se, tlačit, kontrolovat, usilovat, a namísto toho si vydefinovat svůj cíl a vědět, že od té chvíle k němu automaticky spěješ.