Umění sdílet a sloužit

Osobnostní rozvoj je proces překonávání sebe samého. Překračování svých hranic a zbavování se svých omezení, bloků, nesprávných názorů. Tyto sebepřekonávání v sobě často nesou bolestivé zážitky, kdy muselo být tvé ego pokořeno, zničeno, spáleno, aby mohlo být nahrazeno přirozeným postojem.

A právě tyto zážitky vlastního ponížení a přiznání si svých omylů a chyb v tobě kromě síly, kterou svým rozvojem získáváš, probouzejí i soucit s druhými. Díváš se na ně a jejich chyby s pochopením, rozumíš tomu, co se v nich odehrává, co a proč řeší. Proto se na ně nezlobíš, nevyčítáš jim, ale chápeš je a dokážeš jim i pomoci.

Tvůj vlastní pokrok v tobě probouzí pravou, vnitřní sílu. Dostáváš se do čím dál většího klidu, nadhledu, chápeš dění okolo sebe, chápeš souvislosti, zákony, které na pozadí všeho dění fungují. Jinak řečeno — vidíš a chápeš víc než mnozí ostatní. nepodléháš klamům jako oni, kteří vidí jen to, co je vidět očima a o ostatním v sobě nosí jen všelijaké dohady.

V porovnání s řadou ostatních jsi tudíž silnější, máš nad nimi převahu. Dokázal bys je převálcovat, zneužít, manipulovat jimi. Ale to není důvod, proč jsi svou sílu nabyl. Máš ji proto, abys ji dokázal s ostatními sdílet. Využíval ji ve prospěch svůj i jejich. Tvá síla má vám všem sloužit. Máš být schopen své poznání sdílet, předávat, tak aby tě druzí chápali, aby byli schopni to, co jim předáváš, vstřebat. Nesmí se tě bát, ale mají v tobě vidět toho, kdo jim dokáže a chce poskytnout radu, pomoc. To je pravý význam rozvoje a smysl využití nabytého potenciálu. Právě v tom spočívá umění sdílet a sloužit.