Umění se zbavovat iluzí

V životě přijde situace, která zatřese vším falešným, co v sobě nosíš. Něco, co se v tobě v minulosti usadilo, co jsi zcela „nenásilně“ převzal z prostředí, ve kterém jsi vyrůstal, z jehož perspektivy jsi vnímal svět. Úplně jinak se na svět učil dívat člověk z bohaté rodiny, úplně jinak ten, kdo se narodil v prostředí nouze. Jinak ten, kdo měl rodiče alkoholiky a ten, koho rodiče milovali a otevírali mu obzory. Každodenní myšlenky se každému točily okolo úplně jiných věcí a na svět pohlíželi z naprosto jiných úhlů.

Svou roli samozřejmě nehraje jen prostředí jako takové, ale i lidé, kteří se v něm vyskytují. Jejich názory, způsoby uvažování, myšlenkové mechanismy a vzorce. Řadu těchto lidí vnímáš jako autority, o jejich názorech často vůbec nepochybuješ, považuješ je automaticky za „pravdu“. Na druhé lidi, na peníze, na životní „standard“ se učíš dívat také v souvislosti s tím, kde žiješ a jak to vidí ostatní kolem tebe, ať už jsou to rodiče, kamarádi...

Směsice toho všeho včetně tvých vrozených povahových rysů vygeneruje soubor názorů, které jsou zčásti přirozené a zčásti zkreslené, iluzorní. Těmi přirozenými dokážeš obohacovat, přitahovat a učit ostatní, ty nepřirozené tě budou brzdit, oddělovat od života. A je pravděpodobné, že tě život dovede do bodu, kdy je potřeba se posunout dál, svým dosavadním iluzím dát sbohem. Přestat se jimi nechat oslabovat, škodit si, ubližovat — zbavit se jich.

Zbavení se starých iluzí je nepříjemný, ale nutný proces. Jiná cesta není a záleží i na tobě, jaký bude mít zrod nových pohledů na svět průběh, jak dramaticky jej budeš prožívat. Svůj vliv na průběh svého obrození můžeš uplatnit už samotným pochopením toho, co prožíváš a proč to prožíváš. Vždycky je mnohem snazší vědět, co a proč se děje, než vůbec nic nechápat. A vědět, že to je celé ve tvůj prospěch, že záměrem a cílem není tě děsit, trápit a trestat, ale osvobodit a vyléčit.

Důležitý je také způsob, jakým se s vnitřní bitvami, které s sebou náhrada starých názorů za nové nese, naučíš vyrovnávat. Jak se k nim budeš stavět, zda budeš mít tendence novému spíš vzdorovat anebo jeho přijetí podporovat. Správně je samozřejmě to druhé, protože čím víc posílíš nové, správné postoje, tím efektivněji a snáz to staré podlehne, vzdá se a bude nahrazeno.

Umění se zbavovat iluzí tedy zahrnuje dva principy: pochopení, že kdykoli v tobě něco bouří, hádá se, zraňuje tě, přináší ti zármutek, bolest, přivádí tě k šílenství, je chyba v tobě samém, ve tvém pohledu na věc. Nikdy ti neubližuje nikdo jiný, přestože se to tak může často zdát (zhrzená láska, rozpad rodiny, vyhazov z práce...). Pravidlo zní: vždy hledej chybu ve svém způsobu vnímání a ve svém vztahu k sobě samému (máš se skutečně rád?).

Druhé pravidlo zní: jakmile zjistíš, v čem je „problém“, co tě zraňuje a proč, začni aktivně proces změny podporovat. Hledej soukromí a v něm podporuj nové pohledy na věc. Připomínej si je, piš si je, kresli, v duchu přeříkávej, medituj o nich. Dělej to aspoň chvíli denně, a brzy pocítíš, jak tvé nové postoje získávají navrch. Bude to proces, který nějaký čas trvá. Staré, zaběhnuté názory se hned nevzdají, budou se vracet. A právě tím, že se jim budeš aktivně stavět, se jich zbavíš.

Ještě jedna důležitá věc — taktická: kdykoli se staré názory budou chtít projevovat, započít vnitřní boj, chtít ti ubližovat, trápit tě, nebraň se jim. Nesnaž se s nimi bojovat. Ani před nimi neutíkej. Nechej je v sobě bouřit a při tom si připomínej (v duchu říkej, čti, piš) to, co víš, že je správně, to nové. Tím docílíš, že se nakonec to falešné, negativní, vzdá. Bitva dopadne dobře, ve tvůj prospěch, s minimálními ztrátami a újmami.