Umění upřímně vyjadřovat své city

Schopnost upřímně a otevřeně vyjadřovat vše, co cítíš, všechny své city a pocity, staví především na vlastní citové vyrovnanosti. Citové upřímnosti vůči sobě, lásce k sobě samému. Dokud jsi ji nenašel a se sebou bojuješ, cítíš prázdnotu, upřímné city nedokážeš projevovat ani sdílet s ostatními.

Teprve až jsi si plně vědom svého vnitřního bohatství, ze kterého čerpáš, namísto abys neustále těkal po okolí v naději, že by odtamtud mohlo něco přijít, jsi připraven lásku dávat. Nehonit se za ní, ani si ji neodpírat, ale nechat ji skrze sebe volně proudit. Právě tím, že vše, co se v tobě uvnitř odehrává, dokážeš bez rozumové kontroly otevřeně projevovat, vyjadřovat, sdělovat.

Spokojenost se sebou se projeví i tím, že na nikom nejsi citově závislý. Láska ti nechybí, nestrádáš jejím nedostatkem, nehledáš ji, nevyžaduješ ji od nikoho, aní s ní nejsi ochoten nijak kšeftovat, přistupovat na rozumové kompromisy. Nehraješ roli oběti ani nikomu násilím svou lásku nenutíš. Nesnažíš se zaplácnout vlastní prázdnotu city k někomu jinému ani nepřipustíš opak. Miluješ svobodně.

Neděláš na sobě nikoho závislým. Odmítáš takové vzorce, protože chápeš jejich nepřirozenost a důsledky. Nepřipouštíš falešnou lásku, která jen plodí a rozvíjí závislosti. Víš, že láska neznamená dělat něco za druhého, komplikovat mu život tím, že se rozhodneš podporovat jeho nesamostatnost, nedostatek sebedůvěry, prázdnotu. To ale neznamená, že nedokážeš takovým lidem pomoct, naopak. Dokážeš jim dát najevo, kde je jejich chyba a jak se jí zbavit.