První z uvedených možností je motivována nedostatkem důvěry nebo strachem, že se věci nepodaří nebo že o něco přijdeš. Druhý případ je o snaze získat něco, co mi nepatří a patřit nemá, není mi to určeno — chci k něčemu přijít podfukem, oklikou, sporem. Třetí případ je důsledek netrpělivosti, nedočkavosti.
Ať se jedná o cokoli, jde o jednání vycházející z nepochopení, jak všechny události ve Vesmíru samovolně fungují. Že každá záležitost se vyvíjí automaticky směrem ke zdárnému konci tak, aby každý dostal co dostat má, co mu patří, co je tu pro něj. V tomto duchu se navzájem synchronizuje a organizuje nekonečné množství dílčích procesů tak, aby vše do sebe zapadalo. Snažíš-li se do toho usilovně míchat, přetlačuješ se s celým Vesmírem. Generuješ zmatky, překážky, se kterými pak i bojuješ.
Umění o nic neusilovat je pochopením přírodních zákonů, které fungují na pozadí všech událostí. Zároveň staví na vědění, že Vesmír splní každému co bude chtít, stačí si to přát a důvěřovat svému vyzařování. Pak nemáš tendenci usilovat ani v ní nevidíš žádný smysl. Namísto toho necháváš všem událostem volný průběh protože víš, že právě tím je maximálně urychlíš.
Žádné komentáře :
Okomentovat