Život je střídání 3 typů situací

Život je triviální, pokud se jej naučíš vnímat principiálně. Až pak mu budeš i rozumět a budeš schopný jej žít, jak si přeješ.

V principu existují pouhé 3 typy situací, které se celý život neustále střídají. Nic víc. A pro každý tento typ existuje jediný správný způsob prožití. Naučíš-li se těmto třem způsobům, zužitkuješ každý prožitek ve svůj prospěch. Každý okamžik života tě bude naplňovat, bavit a budeš se přibližovat rovnou ke svému cíli.

Naučíš se chápat, že ti nikdy nic nehrozí, že vším se máš bavit. Že život je úžasná hra, ve které vždy jde jen o dění v tvém vnitřním, myšlenkovém světě.

Pochopíš-li předchozí odstavec, pochopíš také to, že ideálním způsobem správného prožívání je ve vhodný okamžik oddělit svůj vnitřní svět od toho vnějšího — rozpojit je na čas od sebe, vyřešit dění uvnitř, a pak se zase do vnějšího světa vrátit.

Každou situaci jde prožít s radostí

Život je o radosti. Existují-li tedy 3 typy situací, existují i 3 typy radostí. Každý typ situace má svou vlastní formu radosti, kterou prožiješ tehdy, umíš-li se na daný typ situace správně dívat. Pokud to neumíš, prožiješ něco jiného — smutek, stud, hněv, strach... ale také třeba delirium.

Cílem je přirozené vnímání

Čím lépe hře zvané život rozumíš, tím přirozeněji každodenní dění vnímáš a tím lépe si je dokážeš užívat. Každá situace ve skutečnosti učí přirozenému vnímání. To je takové, kdy ve všem vidíš lásku, na vše tedy s láskou reaguješ a ke všemu se vždy s láskou chováš. Jinými slovy — kdy zůstáváš v klidu, protože jsi schopen vidět realitu (dobro a lásku).

K přirozenému vnímání patří i vědomí, že na nic nejsi sám, že existují vesmírné síly, které tě neustále ve všem podporují. Jsou ti neustále k dispozici, poslouchají tvé myšlenky a každý tvůj záměr automaticky organizují směrem k jeho naplnění.

Chápěš-li obě složky přirozeného vnímání = vše je láska + každý můj záměr se sám uskutečňuje, dokážeš žít v klidu. Víš, že ti nikdo a nic v ničem nebrání, že si dokážeš žít jak chceš, protože stačí myslet v souladu s tím, co chceš žít.

Tím se opět dostáváme k tvému vnitřnímu světu, k tvým myšlenkám, představám a očekáváním. Právě ony pohánějí celý Vesmír, který na ně poslušně reaguje a tvoří jejich obsah. Stačí se tedy naučit se svými myšlenkami správně nakládat a můžeš mít, co chceš a jak to chceš.

Aby byla zábava...

Aby byla ve Vesmíru zábava, není hraní téhle hry jen tak. Její pravidla jsou sice jednoduchá, ale dodržovat je jednoduché není. Brání nám v tom naše podvědomé bloky. Každý nějaké máme, každý se na něco díváme nepřirozeně a právě tím sami sebe omezujeme nebo si přivozujeme negativní emoce a prožitky. Což je ale d-o-b-ř-e. Hned vysvětlím.

Dobře je to proto, že život má být zábavný. A součástí (zdrojem) zábavy je sebepřekonávání. Jedině ono ti dodává pocit vlastní síly, sebevědomí, sebehodnoty, jedině ono tě naplňuje sebeláskou. Pokud by ses neměl v čem překonávat, kdyby pro tebe bylo vše rutinou, přišla by věčná nuda.

Abychom to celé správně pochopili, pojďme na to kouknout s pomocí schématu. Najdeme v něm i návod, jak hru zvanou život nejlíp hrát. Každý typ situací v sobě totiž nese skrytý fígl, který je potřeba prokouknout:

 Typ1 

První typ situací je ve schématu zobrazen žlutě. Je to právě ten typ, kdy člověk zdolává nějakou výzvu (něco řeší, zpracovává vnitřní neklid). V mé cyklistické hantýrce často přirovnávám tento typ situace k jízdě cyklisty do kopce. A vždy hned říkám — uvědomte si, že cyklista se kopce nebojí. On se jím baví, přestože maká, bolí jej nohy, potí se a funí. To jen necyklisté mají z kopců strach a snaží se jim vyhýbat.

Stejně to funguje i v životě. Naučíš-li se vyhýbat výzvám, nikdy nezažiješ co ti, kdo je přijímají a zdolávají. Nezažiješ nikdy pocit vlastní síly, sebeúcty, sebevědomí, sebehodnoty, radosti ze svých schopností, z toho, žes něco dokázal. A právě proto ti tohle vše bude v životě chybět. Nebudeš šťastný a marně budeš hledat příčinu. Štěstí začneš hledat někde okolo, v něčem jiném než sám v sobě. Jenže ono nikde okolo neexistuje, tudíž jej nikde nenajdeš. Je v tobě a jeho zdroj je právě a jedině ve zdolávání výzev.

Červeně je pod každým typem situace vyznačen " zakopaný pes ", tajemství daného typu situace. V prvním případě to je tedy strach z výzvy, podlehnutí obavám, že mi něco hrozí, že se něco kazí, že prožívám něco špatného, že budu trpět, že budu mít něčeho nedostatek, že o něco přijdu... To vše jsou jen iluze. Nesprávné pohledy na život, na sebe, na svět. Které se uskuteční pouze tehdy, když jim podlehnu, když jim uvěřím.

Žádné nedostatky ani problémy neexistují, pokud je sám neočekáváš. Pokud se nebojíš, že přijdou. Musíš chápat, že svět se automaticky stará, abys měl všeho dost, tolik, kolik chceš a potřebuješ. Stačí to tak chtít mít a umět této své vizi věřit. Jsi automaticky podporovaný úplně ve všem, stará se o to tvůj věčný parťák Vesmír. Mít všeho dost vůbec není tvá starost, ale jeho. Na tobě je se o to jen nestrachovat. Což je často předmětem právě situací tohoto typu.

Každá situace budí nějaké zdání. A jak už jsem psal — je to hra. Hra na to, jestli onomu vnějšímu zdání podlehneš. Kdo pravidla nezná nebo hrát teprve začíná, podlehne snadno. Kdo už ví, že jde pouze o situaci "typ č. 1", ten už jen tak nepodlehne. Ano, zdání v něm vyvolá jisté vnitřní tlaky, podobně jako cyklista, když začne šlapat do kopce, cítí tlaky ve svalech. Jenže jde o to...

Jenže jde jen o to tyhle tlaky ustát. Nepodlehnout jejich vlivu. Situace budí zdání, které se tě snaží oklamat. Našeptává ti ty nejčernější představy. A ty máš jen nechat na sebe tlaky působit, neuhnout před nimi, dokud klamné zdání neprohlédneš. K onomu prozření dojde vždy samo, ta hra je úplně jednoduchá, vyžaduje od tebe pouze odvahu neuhnout a vydržet tlak.

Říkávám tomuto principu "bubáci". A každému, koho tuhle hru učím hrát vysvětluji, že bubák je jeho největší kamarád. Že si s ním hraje, aby jej život bavil a aby si mohl sám ze sebe dělat radost. Bubák je vlastně smajlík, kterého si zavolal Vesmír a řekl mu: 

"Heleď, smajlíku, nasadíš si tuhle masku a až řeknu "teď", ukážeš se v ní Františkovi."

"A proč mi dáváš zrovna masku finančního průšvihu?"

"Protože František chce být bohatý."

"Co to s tím má společného?" ptá se smajlík.

"Musí se přestat bát, že přijde o peníze."

"A to se naučí tím, že ho vystraším v přestrojení za bankrot?"

"Přesně tak. Jinak to ani nejde."

"Nechápu." kroutí hlavou zmatený smajlík.

"Jedině, když se svému strachu budeš dívat dostatečně dlouho do očí, přestaneš se bát."

"Aha, takže Františkovi nic nehrozí, já ho jdu jen zbavit jeho iluze?"

"Jo,"

"Tak to je dobrý!"

"To bych řekl, jsem to taky sám vymyslel." uzavře debatu Vesmír.

Takže takto to je v situaci typu 1 vždycky. Přiletí kámoš smajlík v přestrojení za něco, čeho se bojíš. A dělá na tebe bu-bu-bu, ale ne proto, abys jeho strašení podlehl, ale aby sis udělal radost tím, že před ním neutečeš a tím zároveň svůj strach (podvědomý blok) spálíš.

 Typ 2 

V situacích druhého typu je situace snadnější. Jsou to situace, kdy si užíváš, odměňuješ se (třeba poté, cos ustál převlečeného smajlíka). Oslavy a odměny jsou nedílnou součástí života a mají v něm své pevné místo. Bez nich by neměl život smysl. Cyklohantýrkou jsou to chvíle, kdy jede cyklista z kopce (do kterého předtím vyšlápnul). Kolo jede samo, cyklista si užívá, odměňuje se za to, že si máknul. Dá si k tomu ještě kofolu nebo pivo, udělá si radost, oslaví svůj triumf a třeba i koupí nové pneumatiky.

I tento typ situací má svého zakopaného psa. Ten spočívá v tom, kdy člověk začne v užívání si, oslavách a nákupech vidět radost a smysl života. Ani jedno zde ale není. Obojí je v situacích typu 1. Kdo podlehne klamu a začne vyhledávat oslavy a požitky, padne do závislosti. Na lidech, partnerovi, penězích, majetku, alkoholu, cigaretách, jídle, drogách, sexu, automatech, hazardu... Začne žít prázdný život, jemuž chybí náplň a náboj.

Tomuto vesměs propadají lidé, kteří si neumí užívat situace typu 1. Kteří se bojí výzev, důsledkem čehož se cítí prázdní a bezcenní, a svou prázdnotu bláhově zkoušejí ucpat požitkářstvím. Okolo vidí větší hodnoty než v sobě. Stanou se na něčem závislí, začnou vidět štěstí v něčem okolo a začnou se za tím honit a tím sami sebe psychicky, citově i fyzicky deptat. Takže pozor na to. Každý správný cyklista ví, že žádný výlet, kdy se jede pořád z kopce, za nic nestojí. O tom cyklistika není.

Existují i ti, kdo v oslavách, nakupování a životních radostech vidí něco špatného. Asketové. Ale mýlí se. Jsou opačným extrémem požitkářů. Nic na světě není samo o sobě špatné, pokud se to užívá ve správných mezích. Jde jen o to ony správné meze udržet a nesklouznout k již zmiňované závislosti, iluzi, kdy v tom hledám štěstí nebo jsem jen líný něco aktivně dělat.

 Typ 3 

Posledním typem situací a radostí jsou odpočinky = období či chvíle, kdy se nic neděje. Odpočinek je — podobně jako zábava v předchozím případě — nutnou součástí života. Tělo i mysl potřebuje odpočinout, nabrat znovu energii, aby si člověk mohl užívat další výzvy i odměny. Bez dostatečného odpočinku dochází k přetěžování, ztrátě výkonnosti, kolapsu.

Období vyhrazené pro odpočinek v sobě rovněž nese zakopaného psa. Mnozí odpočívat nedokážou, protože jejich hlava (podvědomé bloky) je neustále nutí něco dělat, nad něčím přemýšlet, něco řešit. Workoholici, ustrašenci a jim podobní trpí poruchou vnímání, protože si myslí, že když se nic neděje, je něco špatně. Že to je stagnace, že se jejich firma nevyvíjí, neprodukuje, upadá, hrozí krach... 

To vše je ale nejen omyl, ale dokonce pravý opak pravdy. A my už víme proč, jen to teď připomenu. Vše, co si přeješ, uskutečňuješ nikoli sám, ale společně s Vesmírem. Ty jsi autorem vizí cílů, které si chceš splnit. Ale nejsi jejich vykonavatelem! Tím je Vesmír (viz seriál Ředitelem zeměkoule... zde na Blogu). To on organizuje a vymýšlí způsoby, jak tvé cíle plnit co nejjednodušeji a s dokonalými výsledky. Ty nic z toho nedokážeš.

Kdo ale o své spolupráci s Vesmírem neví, má pocit, že je na všechno sám a musí pořád makat. Ten nejen žije v iluzi a deptá se, ale jde i sám proti sobě, svým záměrům. Snaží se dělat Vesmírovu práci, což nejde, je to kontraproduktivní.

K tomu, aby se tvé záměry správně vyvíjely, potřebují, abys odvedl jen svou část práce a poté vše pustil z hlavy a nechal Vesmír v klidu zorganizovat další fázi. Musíš tedy umět žít bezstarostně a dělat jen to, co dělat máš. A to je co? To je jen zpracovávat situace, které si tě samy najdou. protože ony si tě nencházejí náhodou, za tím stojí Vesmír, který vymyslel ideální cestu dál a poslal ti situaci, kterou máš jen správně zpracovat (situaci typu 1). A co jinak? Jinak máš volno, dělej si, co chceš.

Co s tím má společného Tarot?

Tarot je úžasný nástroj, kámoš a pomocník. Kromě jiného ti v každé situaci dokáže správně poradit. Stačí se zeptat "Co si teď mám uvědomit?" nebo třeba "Co se teď ve mně děje?" a vytáhnout kartu. Vesmír zajistí, že si vždy vytáhneš tu, na které je správná odpověď.

Jak si můžeš vždy vytáhnout správnou kartu?

Jednoduše. Tarot je ucelený soubor karet, které popisují všechny možné stavy mysli, které člověk dokáže prožívat. Na každý okamžik života tudíž existuje karta, protože lidská mysl mezi těmito možnými stavy neustále přepíná. Jsi-li v situaci, která ti je výzvou, kdy se v tobě honí pochybnosti, strachy, divné představy neúspěchu apod., stačí si vytáhnout kartu a hned si uvědomíš, jaké iluzi právě podléháš a jak to ve skutečnosti je.

To je nesmírně cenné, protože tě to udržuje na správné cestě, Tarot tě nenechá podlehnout iluzi a uchýlit se k něčemu, čeho bys pak litoval, čím by sis ublížil. Stačí si zvyknout Tarot v každodenních situacích používat a nemusíš se už nikdy ničeho obávat.

A to je o mechanismu života nebo chceš-li o hře zvané život vše. Takto dokážeš nejen spokojeně žít, ale plnit si všechny své sny. Bezstarostně, efektivně a nezávisle.

07: Umění bezpodmínečnosti

Umění bezpodmínečnosti je nutnou podmínkou trvalé přitažlivosti. Dokud toto umění neovládáš, bude tvá přitažlivost proměnlivá, protože bude pořád záviset na okolním dění.

Jinými slovy — budeš podléhat zdáním, že se děje něco nesprávného, že se někde vyskytl problém, že něco nevychází, komplikuje se, hrozí apod. Tvou pohodu bude každou chvíli narušovat nepohoda a s ní související vyzařování něčeho jiného než toho, co si přeješ přitahovat.

Zbavit se podmiňování je nutnou podmínkou vnitřního klidu, vyrovnanosti. A právě vnitřní vyrovnanost není ničím jiným než zdrojem konstantního vyzařování. Máš svůj cíl, svou vizi, a za ní jdeš, bez ohledu na to, co se kolem děje. Jinak řečeno — okolnímu dění (jakož i momentálnímu "nedění") nepřikládáš vůbec žádný negativní význam, nenecháváš se tím nijak vyvést z klidu.

Schopnost prožívat vnitřní klid v sobě vypěstuješ, když si budeš připomínat:

• Že nic negativního neexistuje. 
• Že vše, co se děje, je vždy správně a pro tvé dobro, v souladu s tvým záměrem. 
• Že pokud v tobě nějaká situace budí negativní pocity a představy, jen právě podléháš vlastní iluzi. Vnímáš něco jinak, než jaké to je a o čem to je a proto prožíváš namísto pohody nepohodu.

Konec se závislostmi a kompromisy

Podmiňování není ničím jiným než produktem závislosti, lpění, vnitřní nejistoty — existenčních obav. Může jít o závislost na partnerovi, na zaměstnání, na nadřízených, na zákaznících, na penězích, na dětech... A těch všech je potřeba se zbavit. Až pak budeš celistvý a vyrovnaný.

Cítíš-li, že na něčem lpíš nebo jsi na tom závislý, zadej si za svůj nejbližší cíl se právě této závislosti zbavit. Udělej si z toho aktivní trénink tak, jak jsem psal v jednom z předchozích článků tohoto seriálu. Proč se zaměřit právě na tohle?

Protože právě v tom najdeš vše, co hledáš. Životní pohodu, klid, radost, štěstí, spokojenost, pocit trvalého bezpečí. Až pak skutečně budeš schopen jít tam, kam chceš, dělat to, co tě skutečně baví, žít tak, jak si přeješ a plnit si, co si toužíš splnit.

Správnou přitažlivost je potřeba chápat jako trvalý vnitřní stav, který není na ničem a nikom závislý. Prožíváš-li štěstí v souvislosti s něčím nebo někým (s nějakou "jistotou"), jde ve skutečnosti o utrpení, protože se tvé pocity neustále mění přesně podle toho, jak se daný "předmět tvého štěstí" chová, co se s ním děje. Takto budeš trpět "proměnlivostí nálad" celou dobu, dokud se své závislosti nezbavíš a stejně tak se bude měnit i tvá přitažlivost.

Zdrojem všeho jsem já

Připomínám důležitou skutečnost, že jediným zdrojem všeho ve tvém životě je tvé vlastní vyzařování neboli přitažlivost. Nic jiného ani nikdo jiný. Na to se spolehni, toto pravidlo je nezměnitelným a nijak neobejitelným zákonem, přesně definujícím člověka a jeho schopnosti. V té větě je obsaženo vše, co o sobě a svém fungování už víš z předchozích článků nebo ze seriálu Člověče, poznej se. Shrnu to nejpodstatnější:

• Nejsi žádný izolovaný panáček. Jsi neomezené vědomí, vysílač informací do Vesmíru, který všemu, co vyzařuješ (v podobě myšlenek), naslouchá a okamžitě reaguje — vše organizuje tak, aby k tobě přišel zpět odpovídající výsledek ve formě prožitku.
• Ty a Vesmír neustále spolupracujete na tvorbě tvého života. Jste dokonalá dvojice: ty říkáš, co má Vesmír tvořit a on to dělá. Ty dokážeš cokoli vymyslet a on to dokáže dokonale uskutečnit. Nikdy tedy nemůžeš prožívat nic, co sis sám nezadal, že chceš prožívat.
• Vše, co prožíváš, je nejkratší cestou k představě, kterou vysíláš. Dokud princip fungování života nechápeš, vysíláš nevědomě. Neuvědomuješ si, co tvé myšlenky dělají, jak fungují a co způsobují, proto nijak moc neřešíš, jaké ti v hlavě běhají. Ale když už ten princip chápeš, zaměřuješ se na umění vysílat jen takové myšlenky, které jsou v souladu s tím, co si přeješ.

Dnešní článek je o tom dokázat vysílat, co si přeji, v libovolné situaci. Nežít pod vlivem okolního dění a svých mylných představ o tom, že se ti může něco negativního, něco, co je v rozporu s tvým záměrem, dít. Jinak řečeno — nenechat se ničím, co se kolem děje, rušit, znepokojovat.

Jedině dokonalým tréninkem...

Zopakuji ještě, že jedině aktivním přístupem — tréninkem — docílíš změny. Aktivní trénink není ničím jiným, než soustavným využíváním pravidla Vesmíru popsaného v předchozích odrážkách. Začneš si říkat o trénink (o výsledek, ke kterému chceš dospět), a Vesmír ti v reakci na to bude do cesty posílat dokonalé tréninky, které tě tam dovedou.

Slovo "dokonalé" je zcela na místě, protože Vesmír jinak než dokonale ani fungovat neumí. Je to tak proto, že o všem všechno ví a dokáže cokoli zorganizovat, sesynchronizovat, kohokoli s kýmkoli spojit... Jak to vypadá prakticky? Takto:

• Začneš do Vesmíru vysílat svůj záměr.
• On to slyší a okamžitě reaguje:
• přesně ví, jak jsi momentálně na tom; co už v tobě je i co je potřeba změnit a jak (ví o tobě naprosto vše)
• na základě tohoto vědění přesně ví, co potřebuješ prožít, aby tě to posunulo k tvému cíli
• vymyslí tedy přesně takovou situaci, která tě posune tam, kam potřebuješ
• přesně ví, jak zareaguješ (tohle je moc důležité chápat); on dopředu ví, co s tebou daná situace udělá, jak ji budeš vnímat, co se v tobě začne odehrávat, jak se to rozhodneš řešit, jak to v sobě budeš dál zpracovávat; i to, jak dlouho ti to zpracovávání bude trvat
• takto dokonalý trénink ti Vesmír pošle do cesty a udělá to i ve správný okamžik (to znamená tehdy, když ví, že budeš mít následně čas vše správně zpracovat)
• Dokonalý trénink ti přijde sám do cesty, vůbec neřeš, kdy a jak se to stane.
• Na tobě je jen připravený trénink co nejlépe zužitkovat. To znamená — když už přišel, vytěžit z něj maximum. Zaměřit se na jeho zpracování a snažit se, ať se to v tobě zpracovává co nejdéle a nejintenzivněji (je to ono pravidlo "bubáků", které namísto abys před nimi utíkal provokuješ, aby tě strašili co nejvíc).

Zdánlivě opačný trend

Znamením dokonalého tréninku je, že budí přesně opačné zdání, než k čemu tě vede. Jinak by ani neměl smysl. Vysvětlím. Představ si například, že se cítíš závislý na penězích od zákazníků (je to modelový případ, ale všechny případy se řeší úplně stejně).

• Jak se tvá závislost projevuje? Jednoduše tak, že máš strach, abys o ně nepřišel, abys jich měl dost. Každá závislost je vlastně strachem nepřijít o to, na čem se cítíš závislý, ať už jde o partnera, peníze, zákazníky...
• Jaký trénink si máš přát? Přej si takto: Prosím, chci být nezávislý na svých zákaznících. Chci cítit, že zdrojem všech svých financí jsem já, nikoli oni. Chci cítit jistotu, že vše závisí jen na mé vlastní přitažlivosti, která se automaticky stará, abych měl všeho dostatek. Chci být přitažlivý vůči svým potenciálním zákazníkům i jiným zdrojům financí a bezstarostně podnikat. Děkuji a těším se na trénink, který mě takovým udělá.
• Jak bude trénink vypadat? 
• V první řadě přijde nečekaně. to proto, abys na něj nebyl připravený a aby tě tudíž zaskočil. Tím v tobě probudí tvé podvědomé bloky, které začnou řádit (bubáci).
• Bude dokonale načasovaný. Přijde v okamžiku, kdy můžeš s klidem všeho nechat a věnovat se naplno jen jemu. A to taky udělej. Všeho nechej a zpracuj, co ti Vesmír připravil a naservíroval.
• Bude mít dokonalou formu. To znamená, že v tobě probudí zdání přesně toho, s čím bojuješ, čeho se bojíš. Probudí v tobě dojem, že ses dostal přesně do opačné situace, než jak si přeješ žít. Takové, do které jsi se dostat nechtěl, přesně takové, ze které máš strach. To, na čem jsi závislý, se bude zdát, že od tebe odchází, že se ti vyhýbá, že přijde nedostatek, problém... Proč? Protože jedině tím, že se budeš koukat své iluzi do očí a necháš ji na sebe působit (vystavíš se vnitřnímu tlaku a necháš bouřit svůj podvědomý blok), se své chyby uvažování zbavíš, pročistíš se. Blok oslabíš nebo se jej zbavíš úplně.
• Jak máš trénink zpracovat?
• Nechej v sobě vnitřní tlaky působit. Nebraň jim, nesnaž se je tlumit, dělej přesný opak. Povzbuzuj je, říkej jim v duchu, ať tě pořádně straší, ať ukážou ze všech sil, co v nich je. 
• Celou dobu, co v tobě budou vnitřní tlaky pracovat a hlavou lítat ty nejhorší myšlenky, si jen v hlavě udržuj uvědomění, že se ti nic zlého neděje, že se naopak zbavuješ balastu, který ti brání žít tak, jak si přeješ. 
• Nechej vše bouřit tak dlouho, až to samo dobouří, až nastane samovolný klid, až se samo od sebe rozjasní. Pak ještě zkoušej chvíli své bubáky provokovat, a když je jasné, že už se spálili, že už nic nezkusí, je konec tréninku. Maximálně jsi jej zužitkoval. Cítíš radost, štěstí, spokojenost, sebevědomí, soběstačnost, sílu i lásku. Všechny své vrozené vlastnosti, které jsi v sobě v průběhu života potlačil, se tréninkem pročistily, posílily, obnovily a v této silnější a čistší podobě budou součástí tvého dalšího života.

Pracuj neustále dál se svou vizí, připomínej si pravidelně svůj cíl, za kterým chceš jít. A neustále žádej o tréninky. Tvé žádosti budou vždy vyslyšeny i splněny. Každý trénink tě k tvému cíli přiblíží, až jednou přijde namísto tréninku už hotový výsledek. Tím, co si přeješ, jsi se už sám stal, jsi tudíž se svým přáním kompatibilní a výsledek už přitahuješ.

Až teď ti jej může Vesmír s klidným svědomím poslat, protože ti už odteď skutečně přinese to, co od něj očekáváš — radost. Už se totiž nebudeš o výsledek strachovat, lpět na něm, usilovat, aby s tebou zůstal, ničím jej podmiňovat, bojovat o něj ani s ním. Už nebude existovat důvod, aby od tebe odešel, jelikož pro něj budeš trvale přitažlivým. Proto s tebou zůstane a bude mu s tebou dobře a tobě s ním.

06: Tajemství maximální přitažlivosti

Vesmír je komunikační nástroj. Na to nesmíme nikdy zapomínat. A člověk je vědomím neboli vysílačem, který s Vesmírem neustále komunikuje. Tvůj život je potom prožívaný obraz této komunikace.

Kvalita tvé komunikace = kvalita tvé přitažlivosti. Tuto kvalitu tvoří nejen její obsah, ale i její forma, čímž myslím i všechno "to okolo". V tomto článku to celé vysvětlím a začneme tím, že si připomeneme svůj cíl:

Cílem ředitele zeměkoule je, aby byl šťastný a přitahoval vše, co chce.

Už víš, že člověk není panáčkem, ale vědomím, které neustále vysílá do Vesmíru (do své dokonalé firmy) informace, na které mu zpět přicházejí odpovídající reakce. Tato věta popisuje celý život, ve kterém o nic jiného nejde, takhle je život jednoduchý. Co ale jednoduché není, co je nutné se naučit? Vysílat jen to, co si skutečně přeješ, jinak nikdy nebudeš žít tak, jak chceš. K tomu není co dodávat, tak to prostě je.

Přesně tohle chceš umět. To je tvým cílem, k tomu spěješ, tím se bavíš. A to se ti i splní. Výsledkem tvého snažení bude, že se budeš parádně cítit a vše, co si přeješ, bude chodit samo k tobě. Už toho víš spoustu a dnes se ve svém vědění posuneš ještě mnohem dál. Dnes se dozvíš, jak vypadá maximální přitažlivost.

Maximální přitažlivost je, když...

Maximální přitažlivost je skvělá věc. To určitě chápeš. Pojďme se na ni podívat zblízka. Co ji způsobuje? Už víš, že přitažlivost je permanentní stav — každý neustále něco přitahujeme, protože podvědomí, které je zdrojem naší přitažlivosti, neustále něco vysílá. Podvědomí je motorem tvého života, tvé přitažlivosti.

Jako každý správný motor má i podvědomí svůj plynový pedál, který určuje, jak moc se točí, jak silně pracuje a tudíž přitahuje. Motor tvého podvědomí se navíc dokáže točit oběma směry. Má tedy dvě maximální rychlosti, dvě maximální přitažlivosti:

1. maximálně přitahuješ to, co si přeješ
2. maximálně přitahuješ pravý opak

Šlápneme na plyn

Plynovým pedálem podvědomí jsou prožívané emoce. Negativní emoce roztáčejí motor tvého života směrem, který popisuje výše uvedený bod 2 (tam, kam nechceš), pozitivní emoce roztáčejí motor tvého života směrem, popsaným bodem 1 (tam, kam si přeješ).

Jelikož jde o plynulý plynový pedál, je rychlost otáčení závislá na kvalitě prožívaných emocí. A právě na to se zaměříme a vysvětlíme si, které emoce jsou maximálně kvalitní, a tedy maximálně účinné. A pak s nimi i maximálně prakticky naložíme — naučíš se je v sobě aktivně rozvíjet, abys je brzy začal cítit. Denně, neustále a hlavně automaticky. Stanou se tvým životním stylem.

Náš cíl vydefinuji ještě takto: cílem ředitele dokonalé firmy je, aby jeho firma pracovala maximálně efektivně. S nulovým úsilím chceme dosahovat dokonalých výsledků. Ani trochu nepřeháním. Pracovat bude tvoje firma a ty namísto úsilí budeš používat jen vlastní přitažlivost. Přesně o tohle nám jde.

Těšit se...

První půlka tajemství maximální přitažlivosti je napsáno v nadpisu. Jde o těšení se. Pojďme si je vysvětlit:

Těšit se umí každý. Ehm, svým způsobem. A právě v tom je jádro pudla. Existuje totiž dvojí těšení:

• Těšit se na něco konkrétního, jasného, jistého, hotového, zajištěného nebo aspoň připraveného a potvrzeného, to umí skutečně každý. Není problém se těšit v restauraci, že ti donesou oběd. Není problém se těšit na koncert, na který máš lístek. Není problém se těšit na výplatu. která má svůj jasný termín. Není prostě problém se těšit na nic, o čem jsi si jistý, že to přijde. Takovéhle těšení zvládá každý. Jenže...
• Těšit se na něco, co zatím nikde neexistuje, co není ničím podloženo, potvrzeno, zajištěno, prostě co vůbec není jisté, to je úplně jiná liga. Tohle totiž chce silnou důvěru.

My samozřejmě budeme rozvíjet to druhé těšení, protože právě ono je nutným předpokladem úspěchu. Nemusíš přitom dělat nic nového, neustále praktikuj trénink spočívající v tom, že každý den chvíli vysíláš své vize a potom správně zpracováváš situace, které ti jako odezva Vesmíru přijdou zpět. K tomu pouze přidáme jeden důležitý prvek:

• Těš se na vše, co přijde i ze všeho, co už přišlo.
  Mezi tím, co už máš a nač teprve čekáš, co plánuješ, nedělej vůbec žádný rozdíl! 

Těš se tedy v podstatě permanentně. Jak to můžeš dělat, aniž bys sám sebe považoval za blázna? Jednoduše:

• Chápeš mechanismus, jakým Vesmír funguje. Je to onen známý princip, že celý Vesmír funguje jen formou odezvy na tvé vysílání. Když do něj tedy pravidelně vysíláš, co si přeješ, Vesmír ti automaticky posílá zpět vše, co potřebuješ, abys toho dosáhl, abys to tak měl. Dostáváš buď rovnou výsledky, anebo výzvy (tréninky), které potřebuješ zvládnout (vyčistit jimi své bloky), abys to, co si přeješ, k sobě už dokázal pustit, abys tomu nijak nebránil, přestal to blokovat. 
• Chápeš tudíž, že neustále dostáváš to, co si přeješ. PROTO můžeš být permanentně šťastný a těšit se ze všeho, co přijde i co právě prožíváš, protože vždy prožíváš dar. V podobě výsledku anebo tréninku. Ať tedy momentálně prožíváš cokoli (za předpokladu, že aktivně trénuješ), jsi na své cestě za svým cílem, svou vizí.
• Chápeš-li předchozí dva body, dokážeš se těšit ze všech výzev, ze sebepřekonávání, protože je vnímáš jako dary (namísto toho, co sis myslel dřív — že se ti děje něco špatného, že prožíváš nepříjemnou situaci, den nebo období).

TOHLE je tedy permanentní těšení se včetně smysluplných důvodů, proč to dělat. Budeš-li si toto uvědomovat, nenajdeš jediný důvod prožívat něco jiného než těšení se, permanentní radost neboli cíl všech cílů — štěstí. Protože, jak už víš, štěstí je způsob, jakým vnímáš svět. A právě tohle je to jediné správné vnímání.

...a projevovat vděčnost

Druhá polovina tajemství maximální přitažlivosti, je vděčnost nebo ještě lépe projevování vděčnosti.

Víš-li, že celý Vesmír, celá tvoje dokonalá firma pro tebe ze všech sil pracuje a dělá vše, co jí přikážeš, nemůžeš být jinak než vděčný. Tuto skutečnost si čím dál víc uvědomuješ, a tím čím dál větší vděčnost cítíš i projevuješ. Tvým úkolem je v sobě vděčnost, podobně jako těšení se, aktivně rozvíjet, až se z nich stanou každodenní součásti tvého života, permanentní pocity, návyk.

Co je opakem těšení se a projevů vděčnosti?

Stojí určitě za to si uvědomit, co je protipólem k oběma komponentám maximální přitažlivosti, co způsobuje "maximální nepřitažlivost", neboli přitažlivost opaku, než co si přeješ. Jsou to:

• opakem těšení se jsou nedůvěra, obavy, strach
• opakem vděčnosti je machrování, zneužívání, intriky, spekulace

Nic, čemu nedůvěřuješ, ti nemůže správně fungovat. Přináší ti to starosti namísto radosti. Vše, čeho se obáváš, sido života přitahuješ stejnou silou, jako vše, nač se těšíš. Pouze jsou to věci, které si rozhodně nepřeješ.

Machruje každý, kdo si na něco hraje. Kdo nemá odvahu být sám sebou, a tak se přetvařuje, dělá ze sebe někoho jiného, něco, čím není, nač nemá. A to každý hned vycítí, od takového člověka dá každý, kdo to má v hlavě srovnané, ruce pryč. Lidé takovému člověku nevěří a mívají z něj i strach. Takový člověk se snaží druhé využívat, zneužívat, něco po nich chtít. Snaží se žít na jejich úkor, vymýšlí, jak k něčemu lacino přijít, zneužívá situace i lidi ve svůj prospěch... Je to intrikán, spekulant, šmelinář. Takový člověk neustále o něco usiluje a tohle usilování je jeho životním stylem. V podstatě si někde v hloubi nevěří, myslí si, že život je boj a tak denně bojuje. Se všemi a o všechno.

Maximální přitažlivost krok za krokem:

1. Vizualizuj si každý den chvíli svá přání.
2. Těš se na to, jak Vesmír zareaguje a co ti pošle do cesty.
3. Ať přijde výsledek, anebo trénink, obojí si s chutí užívej jako dar.
4. Buď za tyto dary vděčný, pak budeš stále dobře naladěný.
5. Za vše, co pro tebe Vesmír dělá i za vše, co už máš, vyjadřuji v duchu upřímnou vděčnost. Buď vděčný za své tělo, svou mysl, své talenty, své schopnosti, svoji přitažlivost, své bydlení, své finance, své přátele, svého partnera, svou práci, své zákazníky, za všechny lidi, které potkáváš, za své tréninky a svůj růst, za to, že můžeš dělat, co tě baví... prostě za všechno. Denně si to celé opakuj a přes den každou chvíli připomínej.
   
   Ještě zbývají dva nepovinné body:
    
6. Užívej si, jak druzí vnímají a obdivují tvoji pohodu. Vyzařuješ ji a tím druhé nabíjíš.
7. Uvědomuj si, že díky své trvalé pohodě prožíváš synchronicitu — vše, co prožíváš, do sebe automaticky zapadá. Cítíš, že není proč ani kam se hnát, že vše je dokonale organizováno, že jsi neustále přesně tam, kde máš na své cestě ke svému cíli být a že vše, co se s tebou děje, je v tvém zájmu a posouvá tě to tam, kam chceš jít a dojít.

Je dobrá chvíle se zeptat sebe samého: Chci to tak? Chci takhle žít? Pokud zní odpověď "Ano", už teď víš, že ti v tom nic nebrání a máš k dispozici kompletní návod, jak to začít dělat. Můžeš s tím tedy začít hned teď, protože pohoda, jak všem pořád slibuji, začíná už na začátku, ne až na konci. Nechci po nikom, aby se k pohodě protrápil, od toho na světě nejsem. Pohoda musí být na prvním místě. A tato pohoda vychází z poznání a pochopení života a jeho mechanismů.

* * * * * 

Vážím si vaší zpětné vazby — reakcí, tipů, připomínek, hodnocení i známkování (jako ve škole 1 až 5) formou komentářů pod článkem.

05: Ladíme svou přitažlivost

Dnešní článek začneme jednou upřímnou pravdou, která bude pro někoho možná rozčarováním. Mnozí čtenáři knih a článků o osobním rozvoji podléhají dojmu, že když se něco dozvědí a pochopí to, mají to tím pádem zvládnuté a začne jim podle toho život fungovat. To je ale omyl.

Knihy o osobním rozvoji a o plnění si svých přání a snů se příjemně čtou, člověka vždy uklidní, povzbudí, pohladí. Aby ne, když je v nich tolik přirozených a tudíž pozitivních myšlenek. Ty se čtou dobře vždy a automaticky příjemné pocity probouzejí, podobně jako třeba i tarotové karty. Jenže...

Je to vždy jen na chvíli

Můžete číst stohy knih o pozitivním myšlení, o vizích, přitažlivosti a automatickém plnění si svých snů. Můžete koukat na filmy, typicky například na známé "Tajemství", a bude to stejné — probudí se ve vás nadšení, pohoda, touha něco změnit, něco si splnit. A pak?

Pak se začne vaše nadšení postupně vytrácet a měnit v rozčarování. Váš život se vrátí do starých vyjetých kolejí, jednoduše proto, že se vám vaše touha nesplní. Život se nezmění, sen zůstane jen snem, váš podvědomý blok vás bude dál strašit a omezovat stejně jako dřív. A tak si koupíte další knihu nebo se podíváte na jiný film, opět vás to příjemně naladí, namotivuje, ale zas to úplně stejně i dopadne — vše zůstane při starém.

Sám jsem tím kdysi prošel, znám to tedy i z vlastní zkušenosti. Proto mohu zodpovědně říct, že můžete číst další stohy článků, knih, filmů, videí a kdovíčeho podobného, a vždy zažijete to samé — chvilkovou pohodu, pozitivní naladění, naději, touhu, motivaci, chuť, a skončíte tam, kde jste začali. Stanete se věčnými začátečníky. Teoretiky. Vaše hlava možná bude klidnější než dřív, ale život zůstane prakticky stejný.

Jak se nestat odstrašujícím případem

Stát se teoretikem na správný život za cíl osobního rozvoje rozhodně nepovažuji. Považuji to naopak za odstrašující případ, promarněný čas. Možná to někomu pomůže z krize, a v tomto ohledu to pak svůj praktický význam určitě má. Ale je potřeba si nalít čistého vína — pořád to je na hony vzdálené tvému snu o pohodě. Nebo se pletu? Máš to snad jinak? Skutečně si své sny plníš, měníš svou přitažlivost, žiješ, jak chceš? Upřímně si odpověz. Polož si tyto otázky: 

• Jak dlouho už si o osobním rozvoji čtu?
• Kolik už mám přečtených knih, článků, zhlédnutých filmů, absolvovaných sezení s kartářkami, seminářů, energetických očist...
• A co jsem díky tomu reálně dokázal(a)? Co jsem skutečně změnil(a)?
• A jak je tato má změna daleko od mé vize naplněného, spokojeného a šťastného života?

Nemít v tom hokej

Číst si o plnění svých snů je stejné jako si číst třeba o hokeji. Může se z tebe stát ten, kdo dokonale zná všechna jeho pravidla, každý detail, staneš se encyklopedií hokejové strategie a taktiky. Ale to vůbec neznamená, že hokej umíš hrát ani že ses v jeho hraní vůbec někam posunul. Kdepak. Ty možná víš, jak správně bruslit, jaké chyby nemáš dělat a co naopak dělat máš. Jenže...

Jenže když pak stoupneš na led, budeš pořád dál bruslit a hrát svým zaběhnutým "stylem". A přesně tak se v životě chová každý, kdo má načteny stohy knih o plnění svých snů. Teoreticky všechno perfektně zná. A vydrží mu to až do okamžiku, než přijde možnost to zužitkovat. Než přijde výzva. Pak selže, situaci nezvládne. V lepším případě se uklidní tím, že popadne další chytrou knihu nebo si přečte článek o tom, jak jednoduché je bezstarostně žít. V horším případě propadne depresi.

Změny dosáhneš jedině intenzivním praktikováním

Konečně jsme u toho, co nikomu knihy nedají. Knihy, články i filmy obsahují jeden společný nešvar. Všechny poznatky udržují pouze na tvé vědomé úrovni. Všechno víš, všemu rozumíš. Jenže to tak necítíš. Víš sice A, ale stejně se vždy zachováš podle B. Proč?

Protože ať víš, co víš, když se dostaneš do situace, kde se máš ukázat, probudí se v tobě uložené B ještě dřív, než si stačíš své nabiflované A uvědomit. V podvědomí uložené Béčko předběhne v hlavě nošené Áčko a stane se to pokaždé. A pak už jen automaticky následuje to, co jsem psal už v minulém článku — začnou ti hlavou běhat myšlenky, které Béčko (tvůj blok) rozebírají, řeší, bojují s ním, děsí se vize neúspěchu..., zatímco Áčko je celou tu dobu zalezlé kdesi v koutě, odkud nevystrčí nos. Vůbec si na něj nevzpomeneš a když už, tak hodně pozdě, až když je bitka s Béčkem už dávno rozpoutaná a prohraná. Strach zase vyhrál, vše dopadlo "tradičně".

To, co popisuje předchozí odstavec, je přesně popsaný "rozvoj" věčného teoretika. Po podobně neúspěšném zážitku a frustrace z něj pak člověk často znovu sáhne po své oblíbené knize, otevře si svůj oblíbený web s články, podpoří se tarotovými kartami. Ale to mu kromě uklidnění žádný další přínos nedá. Jen jej to uklidní, naplní nadějí, vrátí mu to sílu žít. Ale posun v tom nenajde.

Tím vším, co dnes píšu, vůbec nechci knihy, články, filmy ani tarotové karty napadat a znehodnocovat. Mají své nezbytné místo, pouze to samo o sobě nestačí. Není to ani jejich smyslem. Četba tě navede na správnou cestu, na její začátek. Probudí v tobě touhu a ukáže ti směr. Chceš-li ale něco skutečně dokázat, musíš se po té cestě vydat = začít dělat důležitou věc, kterou čtenáři nedělají. Musíš začít trénovat. Až to tě začne posouvat tam, kam chceš jít. Teprve to začne skutečně měnit tvou přitažlivost, tvůj život.

Stavět se svým blokům

Jestliže se chceš skutečně změnit, rozvinout, překonat svůj blok nebo si splnit sen, musíš začít absolvovat intenzivní tréninky. Spočívají v tom, že se svému bloku — což není nic jiného než některá z forem strachu — cíleně stavíš a necháváš jej na sebe působit. A to tak, že se naučíš otočit vaše role. V praxi to vypadá takto:

• Svůj strach si aktivně přivoláš. Probudíš jej v sobě.
• Namísto abys pak strachu podlehl a utekl před ním, koukáš mu do očí tak dlouho, než uteče on před tebou.

Intenzivní trénink je...

Intenzivní trénink je čas mezi:

• okamžikem, kdy se tvůj strach objeví, a 
• okamžikem, kdy před tebou uteče

Právě v tomto tréninku spočívá skutečná cesta dál. Cesta k tvým snům, ke štěstí. K trvalé změně tvého vyzařování, tvé přitažlivosti. A právě toto, ke své škodě, věčný teoretik nedělá. On svému strachu vždy podlehne a naivně doufá, že čtením si o pozitivním myšlení se něco jednoho dne změní.

Nezmění

Intenzivně trénovat je nutné, jedině to přivodí skutečnou změnu. Jde to dělat v podstatě dvěma způsoby:

1. Přijde-li situace, která tě vyvede z klidu, vědomě se vrhneš na její zužitkování. Začneš pracovat se svým vnitřním bojem, hádkou ega, a využiješ její potenciál ke své změně. Tento způsob má jednu nevýhodu — musíš počkat, až taková situace přijde.
2. Sám si situaci, kdy se probudí tvůj blok, navodíš. Toto je jakási "aktivnější forma" předchozího způsobu, kdy si danou situaci sám cíleně navodíš, kdykoli dostaneš chuť potrénovat.

Trénink probíhá tak, že...

Průběh tréninku je vždy stejný:

1. Probudí se ego, které tě začne provokovat — strašit, zneklidňovat, nutit tě nějakou situaci rozebírat, snažit se ji v panice okamžitě řešit nebo hledat berličky či útěk.
2. Přistoupíš na hru ega, ale změníš vaše role — začneš sám ego provokovat. Je to známá hra na bubáky, kdy ego začne se strašením, ale ty namísto, aby ses začal bát, začneš ego provokovat, ať tě straší ještě víc.
3. Postavíš se do role budoucího vítěze. Víš-li, že nejde o boj s ničím reálným, ale pouze s falešným obrazem v tvém podvědomí, nemůžeš prohrát. A ty to dobře víš. Vědomě jsi tudíž nad věcí a probíhající vnitřní boj nevnímáš jako reálnou bitvu, ale spíš jako koukání do pračky, kde se právě pere tvoje košile.

Tento trénink ti dá vše, po čem toužíš

Právě tento — správně prožívaný — intenzívní trénink tě dovede k cíli. A nejen to. Ve skutečnosti je právě on skutečným cílem. Pokaždé tě naplní silou a radostí. Pravou silou a pravou radostí, protože to bude radost ze sebe samého a projevíš svou skutečnou sílu — sílu duchovní. Naplní tě to sebevědomím, uvědomíš si své schopnosti, svou divokost. Bez nadsázky říkám, že právě tento trénink ti dá to, co jsi doposud hledal. Štěstí. Naučíš se bavit tím, jak se měníš, jak sílíš, nebudeš tudíž závislý na výsledku. Bude tě bavit cesta k němu, protože ti na ní bude dobře. Budeš trénovat s chutí, protože se naučíš vidět hodnotu v sobě samém a tuto hodnotu každým tréninkem zvyšuješ. Paradoxně se to, co tě dřív strašilo, stane tím, co tě začne bavit. Tam, kde hrál hlavní roli strach, začneš hrát hlavní roli ty. A právě tomu se říká vítězství, protože životní naplnění najdeš jedině v tom, kde sám hraješ hlavní roli. Kde se cítíš nezávislý. Uvědomuješ si čím dál víc, že v sobě rozvíjíš lásku. Lásku k sobě, která se pak projevuje láskou k okolí.

Právě tohle stadium vnímání osobního rozvoje považuji za životní úspěch — naučit se bavit sebepřekonáváním. Znamená to umět sebepřekonávání správně vnímat, najít na něj správný úhel pohledu a tím i zalíbení. Což není nic jiného, než nalezení správného úhlu pohledu na život a zalíbení v něm. Radost z žití. Láska k sobě a ke všemu a všem. A přesně o to jde. Pak už skutečně cítíš, že dokážeš dojít, kamkoli se vydáš. I že ke svému štěstí nic nepotřebuješ, že tě naplňuje štěstím to, jaký jsi. Nic ti nechybí.

O výsledek nejde

Pochopíš-li správný pohled na život, dojde ti automaticky další důležité poznání: že onen výsledek není důležitý, že o něj vlastně vůbec nejde. Že jde o pocity, které si cestou, svým sebepřekonáváním, užíváš. Výsledek se stane jen zástupným prvkem, abys měl za čím jít, toužil se překonávat.

Aby bylo správně pochopeno — výsledek nijak nebagatelizuji. Jen říkám, že na něm přestaneš lpět. Přestane být pro tvůj život tím podstatným, protože najdeš zalíbení v cestě k němu. Což není ničím jiným než zalíbením sám v sobě, v tom, jaký jsi, jak se měníš, co dokážeš, jak se s chutí zbavuješ svých předsudků a tím rosteš a sílíš. Naráz budeš za své bloky svým způsobem vděčný, protože tě začalo bavit je překonávat. 

Cílem všech cílů je štěstí

Dnešní článek chci uzavřít tím, že ti začne být dobře se sebou samým, a tudíž se dokážeš vzdát všeho, co ti nevyhovuje, všech kompromisů, které ve svém životě udržuješ i všeho, co ve skutečnosti vůbec nepotřebuješ. Všeho, na čem lpíš, čeho ses držel nebo za čím ses dřív hnal. Tohle považuji za skutečné vítězství a právě sem chci ty, kdo o to mají zájem, dovést. K nadšení z ladění své přitažlivosti. K pocitu, že ti už ke štěstí nic nechybí, že jsi je našel sám v sobě.

Od té chvíle jsi skutečným ředitelem své zeměkoule, protože si ji dokážeš řídit v klidu a přesně tak, jak si přeješ. Svou přitažlivost už umíš ladit a víc nemáš tendenci řešit. Tvá dokonalá firma má konečně klid na to, aby dělala svou práci. Už jí do ničeho nekafráš, na nic netlačíš ani nevymýšlíš vlastní řešení. Už si bohatě vystačíš sám se sebou, s vysílání své vize a radostným překonáváním situací, které ti následně firma připraví a pošle, abys je v sobě správně zpracoval a ona mohla pokračovat ve své dokonalé práci.

* * * * *
Uvítám ohodnocení článku jako ve škole 1 až 5 i případné dotazy, připomínky, komentáře. Díky.

04: Tajemství spolehlivého fungování

Přitažlivost je synonymem pro chuť dávat. Ničím jiným ani přitažlivost není. Proto bude nyní tak jednoduché jí porozumět, protože prakticky v tomto jediném spočívá.

Chuť dávat neboli přitažlivost vychází z vnitřního pocitu, že ti nic nechybí, a že tudíž dávat můžeš. A právě proto i dávat chceš. Kdokoli v sobě naopak nosí nějakou nespokojenost, automaticky se jeho vyzařování mění z chuti dávat na opak — potřebu něco chtít nebo se něčeho bát. Proto byl minulý článek tak rozvláčný, protože představoval přípravu na pochopení, co to znamená se cítit plný a klidný neboli "celistvý".

Celistvý člověk je takový, který je sám se sebou spokojený bez vnější příčiny. Je spokojený s tím, co je. Nemá pocit, že mu něco schází, že je něco špatně, netouží se za ničím hnát, o nic usilovat ani nemá pocit, že je "něco špatně". Díky tomu nepociťuje vnitřní prázdnotu ani obavy, které jinak v lidech probouzejí vnitřní tlaky. Jakákoli nespokojenost se sebou samým automaticky pocit prázdnoty (a obav) vyvolává a z něj následně automaticky vzniká potřeba pociťovanou prázdnotu něčím zaplňovat. Něčím zvenčí. A právě tato "potřeba zaplňovat" vyjadřuje (a vyzařuje) obavy a chtění od života pořád něco dostávat, namísto aby chtěl člověk životu dávat.

Štěstí ti nepřinese, když něco dostaneš

Necelistvý člověk trpí falešnou představou, že když něco získá, udělá jej to šťastným. Což je ale obrovský omyl. Když něco získáš, můžeš chvíli cítit radost, to ano. Jenže tato radost brzy pomine. A nemá se štěstím nic společného. Nejsi-li šťastný, tvou chvilkovou radost ze získání něčeho brzy vystřídá stejná prázdnota, jakou jsi cítil dřív. Vrátí se a tvůj život se tudíž nijak nezmění. Zákonitě tedy začneš toužit získat něco dalšího. A tak pořád dokola. Snaha získávat se stane tvým životním stylem. Budeš závislý na věcech, penězích i lidech. A tím budeš pro věci, peníze i lidi naprosto nepřitažlivým. Tvůj život se stane konzumním přežíváním. Jedna stará moudrost říká — štěstí způsobené vnější příčinou je ve skutečnosti formou utrpení. Staneš se na tom závislým, budeš toho otrokem, protože se tvá nálada bude neustále měnit podle toho, zda to s tebou je nebo není. Tvé myšlenky se k tomu budou neustále upínat a bojovat o to nebo s tím.

Šťastný budeš, až se naučíš chtít dávat

Teprve poté, kdy se staneš celistvým, se zbavíš podvědomím vyvolávaných pocitů, že něco potřebuješ. Tím se tvá touha dostávat změní v touhu dávat. To přijde úplně automaticky. Dostaví se permanentní pocit pohody, bezpečí, radosti, síly, štěstí a chuti je sdílet a zmizí touha něco dostávat. Svou plnost a touhu dávat začneš vyzařovat, a od té chvíle se staneš tím, čím chceš celou dobu být — přitažlivým. Začneš přemýšlet způsobem: "Co zde mohu nabídnout? Jak mohu být užitečný? Co pro vás mohu udělat? Jak vám mohu pomoci?"

Naše dokonalá firma bude dávat

Pro úspěšného ředitele zeměkoule je touha dávat nutným výchozím bodem. Bez toho nepochodí. Bude stále narážet na překážky, komplikace a neúspěchy právě proto, že nebude přitahovat, nebude mít to správné vyzařování. Namísto přitažlivosti bude vyvíjet úsilí a to nikdy nefunguje, protože podle zákona akce a reakce každá vyvinutá síla vyvolá protisílu.

Správný ředitel zeměkoule vůbec netouží něco jen tak získávat. To pro něj není vůbec žádná motivace, nevidí v tom žádnou výhru. Vůbec nemyslí na sebe, na svůj prospěch. On vidí smysl v tom něco dokázat, někomu posloužit, potěšit, pomoct, překvapit — myslí na prospěch druhých. Tohle mu udělá radost, pro tento pocit žije, v něm vidí smysl činnosti své firmy.

Správný ředitel zeměkoule ať pomyslí na cokoli, co s jeho firmou souvisí, vždy vidí v hlavní roli sebe jako dávajícího nebo aktivně konajícího. Uvědom si to třeba na partnerském vztahu. Představ si partnera, který chce tomu druhému dělat radost tím, jak se k němu chová, jak o něm přemýšlí (nejen, když jsou spolu). Sám cítí radost až jako odezvu na to, že sám toho druhého potěší. Žije chutí svého partnera těšit. A to prostě musí fungovat, protože je pro toho druhého přitažlivý, s takovým partnerem se cítí každý dobře. Naproti tomu si představ partnera, který od svého protějšku pořád něco chce. Komanduje jej, poučuje, kritizuje, žárlí, kontroluje, hádá se, stěžuje si, nadává, vyčítá, uráží se, chce partnera měnit, pořád mu na něm něco vadí, nechce jej nikam samotného pouštět, hlídá si jej... Takový partner myslí hlavně na sebe a svůj vlastní prospěch (protože mu něco chybí). A právě tím je vše, jen ne přitažlivý. Nic hodnotného do vztahu nepřináší, namísto toho od vztahu něco chce. Žít v takovém vztahu je všechno, jen ne pohoda a radost. A to vše se děje jen proto, že se takový člověk sám necítí spokojeně. Žije s pocitem, že mu něco chybí, a tak usilovně od života něco vyžaduje a s životem bojuje. A tak se dívá i na svého partnera — něco od něj pořád chce, očekává a chová se k němu, jako by mu patřil namísto aby toužil nechat vedle sebe svobodně žít a dávat mu svou lásku. Není-li člověk sám se sebou spokojený, cítí se i ohrožený, slabý, díky čemuž žárlí, podezírá, kontroluje, vyčítá, má strach, aby o svého partnera nepřišel. A když od něj partner, zdevastovaný jeho chováním, odejde nebo odchází, dělá scény, protože cítí, že o něco důležitého přichází. Jeho životní prázdnota dostává ještě větší trhlinu, hroutí se mu svět.

Úplně stejné to je i s podnikáním. Kdo podniká tak, že chce dávat, podniká v pohodě a má radost, že dělá radost. Ale kdo podniká pro peníze anebo se strachem, že nevydělá dost, pořád o něco usiluje, v ostatních vidí konkurenty, bojuje o svou existenci. Není vyrovnaný a tudíž ani jeho firma nedokáže vyrovnaně pracovat.

Za všechno může strach

V obou příkladech — nefunkčním partnerství i nefunkčním podnikání, je prvkem, který nefunkčnost vyvolává, strach. Strach je na pozadí každé negativní emoce, myšlenky i za každým úsilím. Strach je nepřirozené vnímání, vycházející z iluze. Iluze oddělenosti, boje o přežití, možného nedostatku, nejistoty, nesoběstačnosti, konkurence, nepřátel, překážek, ohrožení, potřeby o něco usilovat...

Strach je příčinou úplně všeho negativního. Všech pochybností, nedostatků, lpění, závislostí, překážek, trablů, nedorozumění, průšvihů, nemocí... A co je vlastně strach? Už to dávno víme, ale vždy strojí za to si to zopakovat:

Strach je má vlastní falešná představa

Je to můj zkreslený pohled na něco, díky němuž to vidím jinak, než jak to je. Strach je fikce, kterou jsem si sám udělal a teď pod jejím vlivem žiji a uvažuji. Strach tedy není nic skutečného. Je to jen nesprávné vnímání.

Pod vlivem strachu se mění vyzařování člověka z přitažlivosti na nepřitažlivost. Toto je jedna z nejdůležitějších vět na světě. Je to vyjádření zákona přitažlivosti i příčiny jeho fungování/nefungování. Je to přesně vydefinovaný bod zlomu, kde se láme hůl. Kde se rozhoduje, zda ti něco, ať je to cokoli, funguje anebo nefunguje.

Nic, kde v sobě nosíš strach, ti nefunguje. A fungovat nebude až do chvíle, než se svého strachu zbavíš. Strach je příčinou nejen všech problémů, ale i kompromisů. Skoro každý nějaké kompromisy děláme. Někdo v partnerství, jiný v zaměstnání, ve způsobu kde žijeme a jak žijeme... Chybí nám odvaha to změnit, máme strach, že to nezvládneme, že o něco přijdeme. A tak s tímto strachem přežíváme dál — doma s člověkem, se kterým vztah dávno nefunguje, v práci děláme něco, co nás dávno nenaplňuje atd.

Cíl ředitele zeměkoule: zbavit se strachů

Strach je jediným omezujícím faktorem ředitele zeměkoule. A tudíž zákonitě i jeho firmy. Cesta dál tedy spočívá ve zbavení se svých strachů (neboli pocitů závislosti na druhých lidech). A právě zde přijde vhod poznání — pochopení čím jsi, jak funguješ, jak funguje Vesmír, kde leží zdroje všeho, co je strach i jak jej překonat. Tohle vše se ti bude sakramentsky hodit, protože při překonávání svých strachů se budeš mít oč opřít. Budeš stát pevně na zemi, přestože budou bubáci řádit. A v takových chvílích právě pevnou půdu pod nohama potřebuješ, jinak podlehneš.

S pevnou půdou pod nohama je překonávání strachu o něčem jiném. Už jde jen o to, jak rychle to proběhne. Už se nehraje na to, kdo z vás zvítězí, protože vítěz je jasný — ty. Vaše role se v podstatě otočí, protože ten, kdo doposud vždycky vyhrával, byl strach. Odteď už nevyhraje. Už tě jen potrápí, ale nezvítězí. A co víc — tvá vítězství nad strachem ti budou přinášet dobré pocity ze sebe. Začnou posilovat tvé sebevědomí, sebedůvěru, sebehodnotu, radost, štěstí, a nakonec ti to přinese právě to kýžené a potřebné — celistvost = chuť dávat a dělat svým dáváním radost. Staneš se totálně přitažlivým a bezstarostným. A tudíž vše, co tvá firma začne vyrábět, bude úspěšné.

* * * * *
Oznámkuj v komentáři článek jako ve škole 1 až 5. Zpětná vazba je pro mě cenná.

03: Zaručený úspěch

Poté, co ředitel zeměkoule najde pro svou firmu správný předmět podnikání, postaví sám sebe před nový stěžejní úkol. Má své firmě zajistit trvalý úspěch.

A to je nejlepší udělat ještě předtím, než vůbec společně začnou něco vyrábět. Jak na to? Už víme, že firma je — až na svého ředitele — dokonalá. Její úspěch tedy stojí a padá pouze na něm. Dobrá otázka tedy zní:

Na čem úspěch firmy závisí?

A zde je i správná odpověď:
Na jejím vyzařování.

To je v principu celé. Tímto se teď má ředitel zeměkoule zabývat, o to se má postarat. Má své firmě nastavit správné vyzařování.

Jelikož je jeho firma dokonalá, stačí nastavit správné vyzařování sám sobě. Toto červeně psané poznání je nesmírně důležité, protože tím se zjednodušuje pohled ředitele na svoji, libovolně velkou, firmu. A platí to obecně, tedy ať je slovem "firma" myšleno cokoli (práce, vztah, rodina, finance, zdraví, přátelé, podnikání...). Tento pohled zbavuje ředitele zeměkoule tendence cokoli řešit mimo svou vlastní osobu.

Ředitel, který si toto plně uvědomuje, dobře ví, že chod firmy závisí jen na něm, na tom, jaký bude, co bude vyzařovat. Jeho vyzařování se automaticky do všeho promítá, interně i externě. Do vnitřního chodu firmy i do její interakce s okolím, se zákazníky, případně dodavateli atd. Nabízí se tedy další otázka:

Čím je vyzařování tvořeno?

Správná odpověď zní:
Uvažováním.

Myšlenkami, které ředitel firmy dnes a denně, v podstatě neustále, generuje. Způsobem, jakým uvažuje. A jako každý člověk, i ředitel zeměkoule uvažuje přesně tak, jak se naučil vnímat svět. Co si o sobě a o světě myslí, jakého uvědomění dosáhl. Stěžejní roli v tom hrají především tyto obrazy, které nosí ředitel zeměkoule ve svém podvědomí:

• Čím jsem? Zcela jinak uvažuje ten, kdo se považuje za panáčka a ostatní lidi také za panáčky, a ten, kdo ví, že je on sám, stejně jako každý jiný, vysílačem informací (povelů) do Vesmíru.
• Kde žiji? Zcela jinak uvažuje ten, kdo považuje svět za množinu navzájem oddělených entit a ten, kdo jej vnímá jako spojité pole, kde je vše se vším neustále propojené (vše tvoří jeden nerozdělitelný celek) a které tudíž automaticky reaguje na informace, které do něj jejich zdroj formou myšlenek vyzařuje.
• Na čem můj život závisí? Zcela jinak se na život dívá ten, kdo věří na oddělenost + náhody + vlivy okolí a ten, kdo ví, že ve všem panuje přesný a neměnný řád daný přírodními zákony, a že si svůj život do posledního detailu vytváří jen on sám tím, co si myslí. Že tedy prožívá pouze obrazy svých vlastních přesvědčení. Že se k němu vše zákonitě chová přesně tak, jak si myslí, že se to bude chovat a že namísto, aby se snažil měnit ty, kteří mu nerozumějí, má v klidu přitahovat ty, s nimiž jsou jeho názory, cíle i záměry v souladu.
• Kde leží zdroje? Kdo si myslí, že zdroje leží v jeho okolí, o nich uvažuje úplně jinak než ten, kdo ví, že zdrojem všeho je on sám. Zatímco ten první o zdroje a přístup k nim usiluje, ten druhý na žádné "okolí" nehraje. Ví, že "Vesmír a já jsme jedno a totéž" a tudíž si stačí přát, co chci nebo potřebuji, a Vesmír mi to pošle. Vše, co chci, si tudíž objednávám podobně jako pizzu a jen se těším, až mi ji přivezou.

Zárukou úspěchu je správná přitažlivost

Přitažlivost je vyzařovaný pocit. Konkrétní pocit. Přitažlivý je přitom úplně každý pocit, tedy i každý negativní. Přitažlivost je tudíž permanentní, každý jsme neustále vůči něčemu přitažlivý. Nikdo nepřitažlivý neexistuje.

Přitažlivost je trvalá vlastnost každého z nás. V její existenci/neexistenci tedy vtip není. Ten spočívá v její kvalitě. V tom, do jaké míry tvá přitažlivost odpovídá tomu, co skutečně přitahovat chceš.

Ředitel zeměkoule tudíž stojí před úkolem nastavit přitažlivost své firmy (čili svoji vlastní) na správnou kvalitu. Ideálně tu nejvyšší, která odráží ten nejdůležitější pocit. Tento:

Mé firmě nic nechybí

Tohle je ono tajemství, tajemství ze všech tajemství nejtajemstvovatější. Pocit, že mi nic nechybí a s ním spojená chuť to, co ve mně je, sdílet. Je to stav, kdy už nepřepínáš mezi tím, co si přeješ a dojmy, že ti něco hrozí nebo chybí.

Kdy se takto dokážeš cítit? Kdy můžeš trvale cítit, že na to máš? Od chvíle, kdy vše, co jsem shrnul v předchozích odrážkách, už nejen víš, ale když to už i cítíš. A to je předmětem tréninku, který ředitele zeměkoule právě teď čeká. Musí se v ředitelování zeměkouli vytrénovat.

Je nutné chápat, že:

• Vědět, čím jsem, kde žiji a jak funguji, je teprve začátek.
  Poznámka: Podrobně se tématem poznání zabývá seriál Člověče, poznej se a jeho principy si můžeš pravidelně připomínat formou online karet zde (a silně to doporučuj skutečně dělat).

Právě zde dělají mnozí zásadní chybu. Podlehnou dojmu, že když se pravdu dozvěděli, mají vyhráno, že došli na konec cesty. Jenže právě tento dojem je omyl. To, co teď už vědí, jim totiž nebude fungovat. Zní to paradoxně, ale hned to vysvětlím.

Za všechno může podvědomí

Podvědomí je motorem každé firmy, který bez přestání běží, a tím tvoří její trvalou přitažlivost. Jsou v něm nashromážděna všechna přesvědčení ředitele zeměkoule a přesně podle nich dokonalá firma automaticky funguje. Ředitelova přesvědčení přesně určují každý detail chodu jeho dokonalé firmy. Ona dokonalost neznamená, že firma jede bezproblémově. Kdepak. Dokonalá firma je proto dokonalá, že dokonale plní všechna přesvědčení svého ředitele.

Vrátím se k větě, kterou jsem napsal o kousek výš: Vědět, čím jsem a kde žiji, je teprve začátek. Co to znamená v praxi? Ředitel zeměkoule, který se dozví například informaci, že není panáčkem, ale neomezeným vědomím, přestože to celé perfektně pochopí, to nevyzařuje. Neumí podle toho uvažovat. Motor jeho firmy běží dál postaru. Jak to?

Jednoduše proto, že v jeho mysli už sice je nová informace A, ale v jeho podvědomí (motoru) je stále silně uložena informace B o panáčkovi. Mezi A a B existuje zásadní rozpor — A je opakem B. A si ředitel zeměkoule myslí, ale B stále cítí. S informací A si dokáže hrát ve chvílích, kdy se nic neděje, kdy je klid. Ale jakmile přijde něco, co ředitele zeměkoule zaskočí, co nečeká, co jej vystraší, začne automaticky uvažovat a fungovat postaru, podle Béčka. Právě proto, že Béčko v jeho podvědomí pevně sedí a spouští v kritických situacích staré vzorce uvažování a s nimi spojené pocity.

Ode zdi ke zdi

Vysvětlím to — protože to je nesmírně důležité — ještě jiným úhlem pohledu: řekněme, že se cítíš například osamělý. Jednoho dne se ale dozvíš, že nejsi panáčkem, který musí vhodného partnera aktivně hledat v seznamce nebo po barech, ale že si jej dokážeš na dálku vydefinovat a přesně takového přitáhnout. Řekneš si tudíž logicky — "Hurá, mám vyhráno! Přesně tohle jsem se potřeboval dozvědět, tohle je moje záchrana." Přijdeš nadšeně domů, sedneš si podle návodu na židli a začneš si definovat svého partnera i to, jak už spolu spokojeně fungujete. Cítíš se parádně, jako vítěz. Jako nový člověk. Jenže...

Jenže ti to nevydrží. Tvé úžasné pocity dřív nebo ještě dřív nahradí opět ona známá osamělost. A ty nechápeš, kde se bere, proč se vrátila. Trápíš se tedy dál něčím, cos už dávno považoval za pochopené, vyřešené, překonané. Kam zmizely ony pocity vítěze, když už přece jasně víš, že se nemáš čeho bát, že jsi neomezený ředitel zeměkoule a přitáhnout si partnera je otázka minutového sezení na židli doprovázeného oddáváním se svým představám a následného těšení se, až ti výsledek sám přiletí do cesty? Nebo je snad to, co ses nově dozvěděl a co ti udělalo takovou radost, lež? Někdo tě krutě povodil za nos? Naletěl jsi?

Nenaletěl. Vše, co ses dozvěděl, je pravda. I to, co jsi začal podle návodu dělat, je zcela správné. Pouze si neuvědomuješ jedno — v tvém podvědomí stále žije stará představa osamělého panáčka. Ona se odtamtud neodstěhovala. A právě ona může za to, že se ti vrátily pocity osamělosti a slabosti. Tím, že jsi se dozvěděl A, ale zároveň v sobě stále nosíš B, se ocitáš v režimu přepínání. Ode zdi ke zdi. Chvíli žiješ Áčkem a chvíli Béčkem. Áčko si vyvoláváš vědomě tím, že přemýšlíš v duchu toho, co ses o sobě nového dozvěděl, a staré Béčko se probouzí v tvém nitru, protože tam stále ještě žije a chce se projevovat.

Nejsi žádné Béčko

To už dobře víš, jenže to zatím ještě necítíš. Chvílemi ano, ale ne trvale. Pohodu prožíváš jen sem tam ve chvílích, kdy si začneš připomínat svůj nový úhel pohledu, své nové poznání o sobě — že jsi Áčko. Ale pak ji zase vystřídá stará známá nepohoda, a tak se to bude střídat, dokud:

• buď na Áčko nerezignuješ (vzdáš to)
• nebo Béčko nenahradíš Áčkem (překonáš to)

Jiná možnost neexistuje. Všimni si, že v obou případech hraješ jedinou roli ty sám. Jen ty jsi tudíž tím, kdo rozhoduje i ovlivňuje, co nastane. Nikdo jiný, nic jiného. Jde totiž jen a pouze o tvé vlastní vyzařování, o jeho nastavení.

Podlehneš iluzím (nebo názorům někoho jiného) anebo se spolehneš na svou touhu a budeš jí věřit? Jsi to jen ty, kdo láme chleba, ať se jedná o cokoli. Přesně takto jsi nalámal chleba v minulosti ohledně každého detailu svého života. Něčeho ses polekal, něco jsi od někoho převzal, o něčem ses nechal přesvědčit, uvěřil jsi tomu, co lidé píšou a říkají. Považoval jsi to nikoli za pouhé jejich vlastní názory, myslel sis, že to je pravda.

Málokdo dnes uvažuje neomezeně, tudíž se dá spolehlivě tvrdit, že ať čteš, posloucháš nebo se učíš cokoli, jen se přikláníš k něčímu názoru. Odnauč se to nazývat pravdou. Považuj to vše jen za názor autora. Tento zvyk ti v životě moc pomůže. Buď jedinou skutečnou autoritou ty sám a kdykoli něco čteš nebo posloucháš, polož si otázku: Chci to takhle mít? A podle toho, co chceš, se s tím rozhodni naložit.

Vraťme se ale k našemu stavu "ode zdi ke zdi". Uvědomme si, že tento stav je:

• přechodný
• nutný

Tím se jej můžeme přestat bát i se jím trápit. I s ním přestat bojovat. Namísto toho se jím můžeme naučit bavit. Je to stav charakteristický zdoláváním výzev (postaru vnímaný jako "zažívání problémů"). Problémy ale neexistují, stejně jako nic, čeho by se měl člověk bát. Což teď trochu lžu, protože jedna věc, které se člověk bát může a které se i bojí, existuje. Jsou to:

• Tvé vlastní myšlenky. Ty jsou skutečně tím jediným, čemu podléháš a co v tobě probouzí strach: představy problémů, nedostatků, závislostí, konkurentů, nepřátel, utrpení, škod, ztrát...

Jak se stát jasným Áčkem

Stát se Áčkem znamená se jako Áčko trvale cítit. Už víš, že jako Béčko se cítíš jen proto, že podléháš strachům, které si ale jen ty sám přivoláváš svými fantaziemi. Vidíš problémy, aniž by někde byly. Béčkem tedy — logicky — přestaneš být v okamžiku, kdy se svých fantazií zbavíš. Přesněji řečeno — kdy se zbavíš jejich spouštěčů. Přesvědčení, názorů, dojmů, prostě představ, které tvé fantazírování pokaždé nastartují.

Zatočíme se strachem

Strach není reálná příčina neúspěchu, ale důsledek nereálného uvažování. Je to tvá reakce na svou vlastní představu, myšlenku. Zbavit se strachu tudíž znamená jediné — nahradit jeho původce, myšlenku, jinou. Takovou, která v tobě vyvolá jiné pocity. Přesně takové, jaké chceš prožívat.

Jelikož nahrazuješ svou vlastní představu, vystačíš si opět úplně sám. Naučíš se toto:

• Toho, co v tobě strach probouzelo, se přestaneš bát.

Dokážeš to tím posledním, co by tě dřív napadlo dělat. Svůj strach si začneš užívat. Provokovat jej, když se objeví. Doposud jsi před ním utíkal, nebo s ním bojoval, ale to jen proto, že sis myslel, že je skutečný. Že skutečně představuje nějakou hrozbu, nepříjemnost. Ale teď, když už víš, že ti nic nehrozí, to můžeš konečně vnímat jinak. Jako hru. Jako zábavu. Jako pobídku k sebepřekonání se. Jako příležitost si udělat radost sám ze sebe. Tím, že nenaletíš. Že se svému strachu dokážeš dívat do očí, nechat jej na sebe působit, a při tom si celou dobu říkat:

• Mě nedostaneš, já vím, že na to mám. Já chápu, že tohle celé je jen zkouška, zpestření, abych se nenudil, abych si udělal radost. Abych měl pak radost i z výsledku, cítil, že si jej zasloužím.

A právě tímto nastavíš své firmě správnou přitažlivost. Úspěšná firma je ta, která se nebojí a ví, že je soběstačná. Příště to bude o tom, jak to konkrétně udělat.

* * * * *
Článek můžeš ohodnotit formou komentáře pod ním jako ve škole známkou 1 až 5. Anebo napsat svůj dotaz, připomínku, tip...

02: Co budeme vyrábět?

Stěžejním úkolem ředitele dokonalé firmy je zjistit, co bude jeho firma vyrábět. Ono to sice zní na první pohled jednoduše, bezproblémově i lákavě — mít dokonalou firmu. Člověk si hned začne představovat, čím vším se obklopí, co všechno si koupí, jak bude bezstarostně nakupovat a utrácet.

Jenže právě tyto představy jsou velikánským omylem, cestou do pekel. Takto uvažuje každý, kdo je ve svém dosavadním životě nespokojený. Ten, komu něco chybí, a tudíž stále něco hledá, za něčím se honí, o něco pořád usiluje, kdo není spokojený tam, kde je, komu život samovolně nefunguje. Právě proto, že o něm takto nesprávně uvažuje.

Nikdy, nikdy nikdy...
nedělej kompromisy

Pocit nespokojenosti neboli "chybění" či "prázdnota" je pocit trvalý. Člověk jej v sobě nosí dnes a denně. Cítí se tak každý, kdo se vědomě či nevědomě odklonil od toho nejdůležitějšího ve svém životě — sám od sebe. Od dělání jen toho, co jej skutečně baví, od žití tím, čím chce žít, tam, kde žít chce, případně s tím, s kým mu je přirozeně dobře, s kým si zcela automaticky rozumí. Od té chvíle v sobě nosí kompromisy — staly se součástí jeho každodenního života. A je to právě každý kompromis, co dělá člověka nespokojeným, co jej okrádá o životní radost. Ke kompromisům vede člověka strach. Obava, že se sám neuživí, že zůstane sám, že něco nezvládne, že není dost dobrý. Jinak řečeno — nepřirozené vnímání.

Jde o to něco dělat, nikoli mít

Nejdůležitějším ze všech tajemství života je pochopení, že hodnotou vůbec není něco mít, ale dělat. Neboli dávat ze sebe. Hodnota života tudíž vůbec nespočívá v tom, co si mohu koupit, ale jak se cítím při tom, co každý den dělám — čím aktivně trávím svůj čas. Stěžejní je zde právě ono slovo "aktivně". Kde kdo má představy, že mu bude krásně na pláži, u televize, v restauraci, na luxusní dovolené, ve vlastní vile, v novém autě, na nové jachtě, v nových šatech, s novou kabelkou... A o těchto představách sní. Obecně se tyto vize dají pojmenovat jako nicnedělání + věci. Obojí je ale obrovská iluze, která má zcela jednoznačného původce — nespokojenost s tím, co je, jak člověk žije.

Nespokojený člověk neustále od života něco chce. Zákonitě, protože pořád cítí, že mu něco chybí. A jeho nespokojenost má také svého jednoznačného původce — daný člověk denně nežije tak, jak si přeje. Ve svém každodenním žití udržuje kompromis. Přežívá, namísto aby žil.

Z nějakého důvodu přestal žít, jak jej baví, cítit se přirozeně. Buď na to nemá odvahu, nebo byl do žití jinak, než si přeje, manipulován rodiči a jejich představami, prostředím, které mu nevyhovovalo, příčin může být víc. Nicméně právě zde je jádro pudla. Tady se láme chleba mezi trvalou pohodou a pravým opakem — trvalou nespokojeností a nepohodou, nedostatkem sebedůvěry, sebevědomí, sebejistoty, sebelásky, zkresleným žebříčkem hodnot a pohledů na ně.

Dokud člověk nezačne žít tak, jak jej to baví, bude spadat do skupiny Bé, mezi nespokojené, kteří stále něco hledají, řeší a jejich život je houpačka a nekonečná honička. Za penězi, za láskou, věcmi, za bludem, že až budou mít tamto, bude jim líp. Jenže ono nebude — až se k tomu dopachtí, brzy to pro ně ztratí hodnotu. Najdou si tudíž něco nového, za čím se poženou stejně jako za tím, co už mají. A takto se budou honit, vytloukat klín klínem, pořád.

Nikdy nejde o výsledky

Je dobré si uvědomit, proč člověk, který se za něčím žene, ztratí rychle zájem poté, co to konečně získá. Jeho motivací totiž bylo onen cíl — vlastnit. A ten se naplnil. Tím zájem opadl nebo brzy opadne proto, že daný člověk vůbec neuvažuje způsobem "Budu schopen o to, co si chci pořídit, i pečovat? Budu mít vůbec chuť a čas tomu věnovat svou péči?". Protože jedině pak ti to bude skutečně i sloužit a přinese ti to opravdovou a trvalou radost.

Toužíš-li po drahém autě, měl bys uvažovat o tom, zda se o ně budeš chtít i odpovídajícím způsobem starat, což vyžaduje nejen finance, ale i čas a vztah. I dům vyžaduje péči a čím větší, tím větší péči. Stejně tak chalupa, jachta i cokoli jiného. Kdo si to pořídí proto, aby to "měl", toto to brzy omrzí, jednoduše proto, že nemá chuť se tomu věnovat.

Ještě horší to je v případě živých předmětů touhy. Křeček, kočka, pes, partner, dítě — to vše dokud chceš proto, abys to měl namísto abys o to chtěl pečovat, nejen že nebude fungovat, ale učiníš to i nešťastným. Není nic horšího než rodič, který se o své dítě nechce starat. Toho dítě pořád obtěžuje, rodič po něm pořád něco chce, něco mu vyčítá, nutí je dělat, co dítě dělat nechce, anebo je ignoruje — chová se k němu jako k majetku, mnohdy navíc nechtěnému. A za tím vším je počáteční nepochopení, že nemá smysl si pořizovat nic z jiného důvodu než že tomu toužím věnovat čas a energii. A radost mi přinese až zpětná vazba na to, jak se k tomu sám chovám.

Jak tohle celé souvisí s ředitelováním?

Zásadně. Tvé první rozhodnutí ve funkci ředitele zeměkoule totiž musí být odpovědí na otázku:

• Co chceme světu dávat? Což je jinak řečeno: Výrobou čeho se chce naše firma bavit?

Jedině takto formulovaná otázka dá trvalý smysl, a přinese radost, štěstí i naplnění nejen tvé firmě, ale i tvému životu. A jedině odpověď na takto položenou otázku zabezpečí tvé firmě bezproblémový a bezstarostný chod. Jedině tento úhel pohledu je garantem přirozeného úspěchu.

Prvním úkolem ředitele zeměkoule je najít na tuto otázku odpověď. Dokud ji nezná, nemá vůbec smysl, aby svou firmu, přestože je dokonalá, rozjížděl. Teď jsem to, co je červeně, napsal záměrně špatně. Ve skutečnosti MÁ smysl svou firmu rozjet, a to dokonce na plné obrátky. Ale jejím cílem nebude začít produkovat, ale najít předmět své činnosti. Najít to, co její ředitel zatím nehledal, protože se na svět špatně díval.

Toužil po pohodě, radosti, štěstí, sebevědomí, lásce, bohatství, ale sám se od toho všeho odstřihával, jelikož to hledal všude jen ne sám v sobě — v seberealizaci, ve své vlastní firmě. Nepřemýšlel způsobem "co s chutí vyrobím = dám", ale přesně naopak "co si s chutí pořídím = získám". Jeho firma tak víc konzumovala než vyráběla, protože tak o ní pořád uvažoval. Konzumace byla jeho cílem, nikoli produkce. Ta byla jen "nutným zlem", aby bylo za co konzumovat. A to vše jen proto, že ředitel sám cítil, že mu vnitřně něco chybí a nevěděl, jak se toho pocitu zbavit. 

Člověk, který takto přemýšlí — a je nás spousta — není hloupý ani zlý, přestože se tak může chovat. Ve skutečnosti je nešťastný. Neví, kde své štěstí hledat. A nešťastným by setrvával i poté, kdy se dozví, že je ředitelem dokonalé firmy, která umí cokoli vyrobit. Ona by — přestože je dokonalá — nevyráběla, protože by ji její ředitel dál brzdil svým zmateným, na konzumaci zaměřeným uvažováním. Její chod by tím neustále narušoval, protože by se jeho myšlenky netočily kolem toho, co chce vyrábět, ale za co chce utrácet.

Co si z toho vzít?

Je potřeba pochopit, že nutným předpokladem úspěchu ředitele zeměkoule není jen vědět, že řídí dokonalou firmu, ale že má i správný výrobní plán. Tento: 

• Cítí chuť vyrábět proto, aby vyráběl. Baví se denně tím, co dělá, své dělání miluje. Naplňuje jej to vším dobrým: štěstím, radostí, spokojeností, láskou...

A kdy se takto cítí? 

• Když mu hlavou neběhají myšlenky na to, kolik bude vydělávat. 
• Když mu v srdci hoří touha dělat něco konkrétního. Když už našel ono "konkrétno", naplňující činnost. Kdy našel sám sebe neboli cítí, že přestože jeho firma dokáže vyrábět cokoli, bude vyrábět právě TOHLE.
• Kdy má chuť vyrábět pro samotný pocit z vyrábění, ne pro výsledky, které vyrobí a peníze, které za to utrží. Ty totiž nejsou vůbec podstatné. Hrají jen postranní, vedlejší roli.

Úspěšný sportovec má firmu na hraní fotbalu, hokeje, ježdění na kole. Miluje tu činnost. Má pro ni i vrozené předpoklady. A není podstatné, zda reprezentuje zemi, nebo hraje okresní přebor. Dělá, co jej baví, a tak, jak nejlíp dokáže. Cítí, kde je jeho místo a nepotřebuje si hrát na nic víc, je mu dobře. Je spokojený, šťastný tam, kde je a nikam se necpe.

Úspěšnou paní uklízečku baví uklízet a má k tomu také vrozené vlohy. Moc dobře to vím, protože sám jsem se jako paní uklízečka nenarodil a uklízení mě nenaplňuje, potýkám se s ním. Proto nemám firmu na uklízení, ale na něco jiného. Úplně automaticky píšu, kreslím, vymýšlím, komunikuji s lidmi a jsem napojený na Vesmír a jeho zákony. Jde mi to úplně samo, byl by omyl si myslet, že u toho, co teď píšu, nějak uvažuji nebo si to předem připravuji. Nic takového nedělám, jde mi to samo. Ovšem s hadrem na smetáku, tam to mám jinak. Tam mi to vůbec nejde samo ani hladce. 

Od narození se ví, co má tvá firma vyrábět

Předchozí dva odstavce jsem napsal abych upozornil, že úplně každý máme vrozené talenty. Paní uklízečka stejně jako já i ty. A právě tyto talenty — opakuji, že vrozené! — máme v sobě každý najít, protože právě jejich používáním se dokážeme denně bavit. Jsou to právě ony, které nám každému jasně říkají: TOHLE je to, co má tvoje firma vyrábět. Nic jiného. 

Nesnaž se rozjíždět firmu na utírání podlah, přestože to může být lukrativní a výborně placené. Nepřinese ti to ani štěstí, ani zisk. Nebudeš to dělat ani rád, ani kvalitně. Stejně tak paní uklízečka se má držet svého a nezkoušet psát články a ladit lidem přitažlivost, protože by jí to ani nešlo, ani ji to nebavilo.

Při hledání předmětu činnosti tvé dokonalé firmy tudíž nikdy nehledej nic, do čeho by ses měl nutit, sám sebe převychovávat. Sice to kde kdo zkouší, ale to jen tápe, o tom to skutečně není. Správná cesta je v hledání toho, co v tobě už dávno je, jen jsi to z nějakého důvodu nenašel, potlačil, zapomněl nebo nemáš dostatek odvahy a sebedůvěry to naplno dělat. A tak ses vydal cestou kompromisů, za vidinou "vyšších nebo jistých výplat" a podobných nesmyslů, díky nimž jsi se vzdálil sám sobě, odklonil od své přirozenosti, a udělal sebe závisláka (na penězích, věcech, lidech...). Tvá firma nefunguje, protože namísto, aby se tvé srdce denně otevíralo nadšením z toho, co děláš a jak žiješ, se denně zavírá pomyšleními, že to, co děláš, kde a jak žiješ, tě nenaplňuje a nebaví. Že s životem a o život bojuješ, že se do každodenního žití nutíš. Že žiješ kompromis, do kterého sám sebe stále tlačíš a ze kterého ti chybí síla vyjít ven. Vyjádřeno vesmírným jazykem — namísto abys své firmě posílal příkazy, co si přeješ, aby vyráběla, jí v jednom kuse říkáš, co tě nebaví, štve nebo čeho se bojíš. A tím si to do života znovu a znovu přitahuješ. Jsi kolotočářem, který svůj kolotoč nespokojenosti a obav bez přestání dál a dál roztáčí.

Konečně recept

Ono "konečně" má v tomto nadpisu dvojí smysl. Jednak tím, že se recept objevuje až na konci článku, a zároveň i proto, že ti možná dlouho trvalo, než se ti otevřely oči, než jsi na ten správný recept kápnul. Je-li ti už jasné, že musíš najít sám sebe, tu je přesný recept, jak na to:

1. Každý den, ideálně večer, se v duchu ptej:
   Jaké jsou mé vrozené talenty?
   Co mě nejvíc baví dělat?
   Jak to mohu ideálně využít ve své dokonalé firmě?
   Tím své firmě zadáváš jasný úkol: přineste mi odpovědi.
2. Čekej a těš se. Tvá dokonalá firma na svém úkolu ihned začíná pracovat. Ona dokonce odpověď zná, ale organizuje, aby k tobě došla v ideální podobě, kterou pochopíš. Tak, aby sis své talenty i způsob, jak je využít, uvědomil a jasně cítil, že to je ono.
3. V mezičase funguj tak, jak jsi zvyklý. Nesnaž se provádět žádné životní změny, něco měnit (partnera, práci, stěhovat se...). To vše je chyba, kterou si situaci jen zbytečně zkomplikuješ, protože zatím sám zatím nevidíš svou situaci s nadhledem a při jejím řešení podléháš emocím.
4. Body 1 až 3 opakuj tak dlouho, dokud "to" samo nepřijde. Ono to přijde a skutečně to přijde samo a nečekaně. Vůbec se tedy nestarej, jak a kde k tomu dojde. Žádné talenty ani jejich uplatnění v sobě nijak usilovně nehledej, nechej věcem volný průběh. Aktivně dělej jediné — bod 1 denně opakuj. Skutečně se každý večer aspoň chvíli věnuj tomu, že se vědomě ptáš. Povídej si v duchu s Vesmírem, jako bys seděl s někým, komu plně důvěřuješ. Protože ty s ním skutečně sedíš, on jen není vidět. Nepodléhej pocitu, že jsi sám a mluvíš v duchu sám se sebou. Vždy mluvíš s celou svojí dokonalou firmou. A mluvíš s ní hlavně kvůli sobě, protože ona dobře ví, co má vyrábět, ale trpělivě čeká, až to i tobě, jako jejímu řediteli, dojde.

Přeji úspěšné zvládnutí prvního a nejdůležitějšího úkolu ve tvé nové dokonalé firmě. Buď trpělivý, věř své firmě, že jej zvládne a těš se na výsledek.

* * * * *

Vítám hodnocení článku jako ve škole známkou 1 až 5, stejně jako vaše případné dotazy, reakce, komentáře, připomínky.

00: Úvodem

Nikdo nejsme na nic sám. Nikdo nejsme od ničeho a nikoho ani na chvíli oddělený. Svět není dějištěm náhod ani generátorem komplikací. Nikdo a nic ti v ničem nebrání. Zdroje ničeho nepocházejí odnikud zvenčí, aby ses za nimi musel plahočit. To vše je jen zdání. Vypadá to tak, tuto scénu vnímáme každý svými smysly, pohlížíme tak na svět očima a co vidíme, považujeme za skutečnost. Ale tak to není. Skutečnost je úplně jiná.

Tvé vnímání světa se zcela změní v okamžiku, kdy se naučíš úplně jinak vnímat sám sebe. Zbavíš se své představy, kterou o sobě máš na základě toho, když se na sebe díváš. Hlava, ruce, nohy, trup... To ale nejsi ty. Tak jen vypadáš. Ty jsi ten, kdo tohle tělo vytvořil a teď je používá. Své tělo vlastníš podobně, jako třeba auto. Auto máš k tomu, aby ses rychleji pohyboval, tělo k tomu, abys mohl vnímat, cítit, prožívat.

Své tělo sis pořídil stejně, jako sis pořídil své auto — chtěl jsi je. Chtěl jsi takové tělo, které ti umožní dělat, co rád děláš. Sportovec má sportovní tělo, modelka má zase tělo vhodné pro to, co baví ji. Ale ani sportovec, ani modelka nejsou svým tělem.

Dokud si myslíš, že jsi svým fyzickým tělem, uvažuješ z této perspektivy a podle toho se i chováš. Stejně tak uvažuješ o všem ostatním, co vidíš okolo. Vnímáš to jako oddělené, kdesi v prostoru lokalizované předměty. Takto vidíš svět a z toho úhlu posuzuješ i jeho chování. Je to logické. Jen tvá logika vychází z nesprávných výchozích bodů. Je postavena na iluzích a tak i její závěry jsou iluzorní. Neodpovídají skutečnosti, jsou to dojmy. Jen to nevíš, protože vše, co si namlouváš, dává smysl. Svojí logikou si vše, co si myslíš, dokážeš vysvětlit. Jenže...

Jenže existuje spousta věcí, které si vysvětlit nedokážeš. Tvá logika ti to nedovolí, je na to krátká. V tvém pojetí světa existuje spousta nevysvětlitelných děr a díru žádnou logikou nezaplníš. Tam jen tápeš, ztrácíš pevnou půdu pod nohama, přichází na řadu dohady, nejistoty i obavy.

Tím, čím skutečně jsi ty i svět a jak oba fungujete, se zabývá seriál Člověče, poznej se. Najdeš jej zde na blogu. Nový seriál Ředitelem zeměkoule snadno a pomalu na něj volně navazuje. Je jeho praktickým zúročením. Učí se chovat podle toho, co jsi o sobě poznal. Žít v souladu s poznáním o sobě a svém fungování, podle zákonů neviditelného světa energií a informací, v němž vše viditelné i prožívané vzniká.

Ředitelem zeměkoule je každý z nás. Každý z nás si řídí svou zeměkouli, někdo vědoměji, někdo zcela nevědomky. Ale i ti úplně nevědomí jsou řediteli zeměkoule, nevědomost je této funkce ani schopností nezbavuje. Jen jejich zeměkoule nefunguje efektivně.

Řídit zeměkouli se dá úspěšně i bez znalosti toho, čím jsi. Hraje v tom roli vrozený potenciál člověka — výbava, se kterou na svět přišel a v jakém prostředí vyrostl. To automaticky definuje jeho nadcházející život, protože jej to naučilo svět určitým způsobem vnímat a podle toho uvažovat. Úspěšnost či neúspěšnost je tudíž víceméně předprogramovaná. Nejde tedy říct, že kvalita života, který někdo žije, odpovídá míře jeho poznání. Kdepak. On o tom nemusí mít vůbec páru, jen jede podle toho, jak byl vychován.

Poznání posouvá vliv člověka na svůj život do jiné roviny. Dovoluje mu vědomě a cíleně měnit, co mu v životě nefunguje, a s čím by bez poznání nehnul. Může se naučit vidět svět i sebe reálně a z této perspektivy se povznést nad obvykle tradované představy o životě, pod jejichž vlivem dnes většina lidí žije. Poznáním získáváš možnost se naučit nejen jinak vnímat, ale i žít. Můžeš se zbavit nevysvětlitelných děr v pohledu na svět. Naučit se vnímat skryté souvislosti a přesné zákonitosti. Tam, kde se běžný člověk začíná cítit nejistě, se dokážeš naopak cítit zcela bezpečně.

Nebude to úplně snadné, protože způsob, jakým jsme se vnímat svět naučili, je mnohdy přesně opačný, než jak svět funguje doopravdy. Bude to tudíž vyžadovat nejen přesně opačně uvažovat, ale i se opačně než doposud chovat. A to vyžaduje trpělivost. Je to výzva. Proto se náš seriál jmenuje "...snadno a pomalu." Má smysl pro ty, kdo do toho chtějí trpělivě jít, kdo nečekají rychlé výsledky, ale těší se na dobrodružnou cestu. Koho láká samotná cesta sebezdokonalování a výzvy s ním spojené.

Jak už jsem zmínil, navazuje seriál "Ředitelem zeměkoule..." na jiný, který je jakousi přípravkou. Víc teoretickou a méně praktickou. Nyní to bude naopak. Teorie bude spíš "opáčkem", případně jiným úhlem pohledu na již známá témata. A hlavní důraz bude kladen na praktické zhodnocení poznaného. Člověk se podle poznaného učí každodenně prakticky žít. Dělá konkrétní úkony, které začleňuje do svého každodenního života.

Každý se bojí jen toho, čemu nerozumí. Bojí se svých vlastních představ. Začneš-li své nové poznání o světě praktikovat, budeš muset dělat jednu zásadní věc — svým dosavadním představám a z nich vyplývajícím obavám se stavět a překonávat je. Je to nutnost, budeš dělat přesně to, čeho jsi se bál, čemu jsi se bál, co jsi zkoušel obcházet.  Bez toho to nepůjde, protože se budeš učit v mnohém žít naopak než doposud. Například se budeš zbavovat jistot a učit se cítit bezpečně v nejistotě. Takže se neboj, nuda to rozhodně nebude. A aby to byla zábava, budeš se učit si právě ty situace, kterých jsi se dříve bál, s chutí užívat.

0: O důvěře

Nedůvěra je zdrojem všeho negativního. Plodí totiž strach, který se v konečném důsledku projevuje formou všech existujících problémů.

Důvěru je potřeba cítit, mít ji uloženu ve svém podvědomí. Pěstuje se, a často se jí také říká víra. Věřící člověk důvěřuje své představě o světě. Proto byla víra (nyní myslím ve smyslu náboženství) součástí všech kultur. Lidé byli v dané víře vychováváni a podle ní uvažovali i žili.

Pomiňme teď fakt, že víry bylo často zneužíváno k manipulaci. Zůstaňme u víry v její ryzí, upřímně myšlené podobě. Člověku, který si nedokázal spoustu otázek týkajících se jeho života zodpovědět, pomáhala víra se s nimi vyrovnávat. Pomáhal i fakt, že tomu, čemu se člověk učil, byli naučení věřit i všichni okolo. Tím lidé svou víru sdíleli, podobně uvažovali a podobně i žili. Spokojeněji, než kdyby víru neměli — cítili by se bez ní mnohem slabší, zranitelnější, vydáni na pospas světu, plnému nepochopitelných záhad.

Mnozí lidé začali postupěm času duchovní stránku života potlačovat. Svou pozornost zaměřovali víc a víc na fyzično. Věřili čím dál víc svým smyslům, a vše, co jimi nedokázali vnímat, brali jako neexistující, nereálné. A právě takové duchovní principy i procesy jsou — neviditelné.

Materialista si ale zároveň nedokáže spoustu věcí vysvětlit. Má sice vědu a na tu klade důraz, ale i s její pomocí pro něj zůstává spousta jevů nevysvětlitelná, nepochopitelná, neuchopitelná. Unikají mu souvislosti mezi příčinou a následkem, zdrojem a výsledkem. Tím vzniká prostor pro náhody, nejistoty, dohady, záhady a tajemna. A právě všechny to v takto uvažujícím člověku automaticky budí obavy, strach. Cítí se v mnoha věcech a situacích slabý, závislý, bezbranný, vydaný světu a náhodám napospas. Bojí se.

Zdrojem obav je...

Zdrojem obav je vždy tajemno. Mezery v poznání. Je to samozřejmé, nemůžeš si přece být jistý něčím, co nechápeš, čemu nerozumíš, nemáš se oč opřít. A kdo se cítí nejistý, cítí se slabý a ohrožený. A kdo se cítí ohrožený, bojuje. To je zákon. Existují různé formy boje. Bojem je už samotná potřeba se bránit. Bojem je útok. Bojem je ale i útěk. Vyhýbání se něčemu je také boj. Stejně tak smutek, žal, stres. Usilování a nátlak jsou rovněž formy bojování. I posuzování, srovnávání, poměřování, kritizování, nadávání a rozčilování. Bojem je i představa nedostatku, problému, trápení, osamění, bezmoci, nespravedlnosti. Bojem je honění se za něčím. Vše negativní je formou bojování a zdroj vždy najdeme v pocitu vlastní slabosti a nejistoty = v nedůvěře.

Zdrojem pravé důvěry je poznání

Jedině poznáním získáš skutečnou důvěru, o kterou se budeš schopen opřít, na niž se budeš moci spolehnout. Zaplníš tím mezery, které tvé vnímání světa doposud obsahuje a které v tobě nejistoty probouzí. Díky poznání už nebudeš věřit něčemu jen proto, že to někdo řekl nebo napsal. Budeš chápat, jak věci fungují, přestože nejsou vidět a nikdo je vědecky nepotvrdil. Poznání se tak nejmenuje jen proto, že poznáš něco nového, ale že poznáš i jak to funguje. Pochopíš to, uvědomíš si to, a proto se na to pak můžeš stoprocentně spoléhat.

Vesmír funguje na opačném principu než materialismus a jeho věda. Materialismus chce nejdřív důkaz a pak je ochoten uvěřit. Vesmír ale říká: nejdřív uvěř, zkus, a sám uvidíš. Napadá tě teď nejspíš otázka, jak může člověk jen tak uvěřit něčemu neuchopitelnému a neviditelnému. A to je velice dobrá otázka. Zde je na ni jednoduchá odpověď:

Vše, co se poznáním reality dozvíš, si můžeš ihned zkusit napasovat na celý svůj dosavadní život. Na cokoli v něm, na libovolnou událost či životní etapu. Úplně na vše, co jsi kdy sám prožil. A co se stane? Bude to vždy přesně sedět. Uvědomíš si, že vše, co jsi kdy zažil, je s tím v souladu."

Takto jednoduše dokážeš sám sebe ujistit, uvěřit, získat důvěru. Bez poslouchání názorů nějakých rádoby autorit. Nic takového už nepotřebuješ, poznáním se přes to vše přeneseš. Dokážeš jasně rozeznat skutečnost a fikci, dojmy. Ve Vesmíru není prostor pro náhody. Je v něm dokonalý řád, vše přesně funguje, každá akce vyvolá přesnou reakci. Nic neprožiješ jen tak, vše je přesnou a zákonitou reakcí na to, jak jsi uvažoval. Jedině díky zákonům, které nedovolují výjimky, dokážeš zpětně napasovat poznání na libovolnou událost, prožitek, situaci, stav.

Život funguje velice jednoduše. Neustále se v něm opakují tytéž principy. Stojí na pozadí všeho dění, které navenek vypadá nekonečně rozmanité, ale pod povrchem je triviální přesný řád, postavený na hrstce jednoduchých pravidel. A právě jejich jednoduchost zajišťuje jejich nezměnitelnost, trvalou platnost, bez výjimek.

Vše je dobře

Pravá důvěra vychází z poznání, čím ve skutečnosti jsi a v čem skutečně žiješ. Jak funguješ nejen ty, ale i vše okolo. Když tyto pravdy objevíš, ještě ale absolutní důvěru nezískáš. Poznání tě postaví teprve na začátek procesu jejího získávání. V tomto procesu musíš vše, co ses dozvěděl, vstřebat. Nahradit poznáním iluze, jimiž jsi žil, podle nichž jsi doposud uvažoval a fungoval. Budeš v sobě posilovat nové na úkor starého. Nové bude zpočátku slabé, staré bude vítězit. Ale postupně bude nové sílit a staré slábnout. Až přijde okamžik, kdy se poznání stane tvým životním stylem, protože je budeš cítit. Technicky řečeno — usadí se v tvém podvědomí, nahradí vše staré.

Pak dokážeš žít život svých snů, neomezeně a bezstarostně, mít vše podle svých představ. Už tě vůbec nebude napadat, že ti něco hrozí, brání, že se něco nemůže povést, ani že je něco špatně. Budeš vědět, že ať se děje cokoli, je to vždy v souladu s tvým plánem, cílem, touhou, záměrem, přáním. Budeš chápat, že jakýkoli rozchod, odchod, změna, je jen nutná součást cesty k tvým snům. Co ti slouží, vždy zůstává, stejně jako co už neslouží, vždy odchází. Je to tak logické a přirozené, není tudíž čeho se obávat. Vše je automaticky nahrazeno novým, přínosným.

Nejsi na všechno sám

Poznání reality ti dá i důležité pochopení, že nejsi na nic sám. Je to přesně naopak — ať se rozhodneš pro cokoli, máš plnou podporu všech přírodních sil, celého Vesmíru. Zcela automaticky. Záměry, které svými úvahami manifestuješ, jsou podporovány, vše je organizováno směrem k jejich naplnění. Do cesty ti samy chodí situace i lidé, kteří jsou s tvými záměry v souladu — zákazníci, partneři, učitelé, finance... To vše automaticky přitahuješ do svých každodenních zkušeností. Stačí to chápat a fungovat podle toho. Kdo žije omezeným pohledem, ten samozřejmě takové věci netuší a tudíž se i jinak chová. Za lidmi běhá, vymýšlí způsoby, jak docílit toho či onoho, dělá spoustu zbytečných věcí, které dělat vůbec nemusí. Snaží se dělat to, co za něj mnohem líp a zcela samozřejmě dělá Vesmír a tím se přírodní podpory nevědomky zbavuje.

Stačí chápat, že nic se neděje jen tak, že všechny prožitky, které jsou pro tebe důležité, které s tvými záměry souvisejí, přijdou samy jako samozřejmá součást tvého života. Ty si skutečně život plánuješ tím, jak o něm uvažuješ. Automaticky do něj začínáš přitahovat vše, nač myslíš a automaticky z něj vypouštíš to, nač myslet přestáváš. Vše máš přesně tak, jak o tom přemýšlíš. Proto stačí myslet jen na to, co chceš, a zbavit se falešných pochyb a tendencí bojovat se situacemi, o kterých máš dojem, že nejsou v tvém zájmu.

Poznáním toto vše pochopíš, uvědomíš si, co má a nemá smysl dělat i že se není čeho bát. Že jen stačí myslet na své cíle a reagovat na situace, které ti chodí samy do cesty.

Seriál "Člověče, poznej se", ke kterému je tento článek úvodem, obsahuje vše potřebné, co k získání poznání potřebuješ. Vše k tomu, abys získal důvěru v sebe, v život a jeho permanentní podporu ve všem, do čeho se pustíš. Umožní ti vypěstovat neomezené podvědomí a žít život podle přírodních zákonů, v harmonii se svým vlastním vesmírným tvořením. Tvá vědomá úroveň se přestane tlouct s tím, co tvoříš podvědomě svou přitažlivostí. Tím získáš maximální efekt a dokonalé výsledky.

* * * * *

Ohodnoť prosím článek v komentáři jako ve škole, 1 až 5 podle toho, jestli jsi mu rozuměl/nerozuměl, jestli se ti četl dobře/kostrbatě apod.