Online karetní výklady www.martinvlach.cz Blog Facebook Google+

Linka pod perexem


pátek 27. února 2015

04: Tajemství spolehlivého fungování

Přitažlivost je synonymem pro chuť dávat. Ničím jiným ani přitažlivost není. Proto bude nyní tak jednoduché jí porozumět, protože prakticky v tomto jediném spočívá.

Chuť dávat neboli přitažlivost vychází z vnitřního pocitu, že ti nic nechybí, a že tudíž dávat můžeš. A právě proto i dávat chceš. Kdokoli v sobě naopak nosí nějakou nespokojenost, automaticky se jeho vyzařování mění z chuti dávat na opak — potřebu něco chtít nebo se něčeho bát. Proto byl minulý článek tak rozvláčný, protože představoval přípravu na pochopení, co to znamená se cítit plný a klidný neboli "celistvý".

Celistvý člověk je takový, který je sám se sebou spokojený bez vnější příčiny. Je spokojený s tím, co je. Nemá pocit, že mu něco schází, že je něco špatně, netouží se za ničím hnát, o nic usilovat ani nemá pocit, že je "něco špatně". Díky tomu nepociťuje vnitřní prázdnotu ani obavy, které jinak v lidech probouzejí vnitřní tlaky. Jakákoli nespokojenost se sebou samým automaticky pocit prázdnoty (a obav) vyvolává a z něj následně automaticky vzniká potřeba pociťovanou prázdnotu něčím zaplňovat. Něčím zvenčí. A právě tato "potřeba zaplňovat" vyjadřuje (a vyzařuje) obavy a chtění od života pořád něco dostávat, namísto aby chtěl člověk životu dávat.

Štěstí ti nepřinese, když něco dostaneš

Necelistvý člověk trpí falešnou představou, že když něco získá, udělá jej to šťastným. Což je ale obrovský omyl. Když něco získáš, můžeš chvíli cítit radost, to ano. Jenže tato radost brzy pomine. A nemá se štěstím nic společného. Nejsi-li šťastný, tvou chvilkovou radost ze získání něčeho brzy vystřídá stejná prázdnota, jakou jsi cítil dřív. Vrátí se a tvůj život se tudíž nijak nezmění. Zákonitě tedy začneš toužit získat něco dalšího. A tak pořád dokola. Snaha získávat se stane tvým životním stylem. Budeš závislý na věcech, penězích i lidech. A tím budeš pro věci, peníze i lidi naprosto nepřitažlivým. Tvůj život se stane konzumním přežíváním. Jedna stará moudrost říká — štěstí způsobené vnější příčinou je ve skutečnosti formou utrpení. Staneš se na tom závislým, budeš toho otrokem, protože se tvá nálada bude neustále měnit podle toho, zda to s tebou je nebo není. Tvé myšlenky se k tomu budou neustále upínat a bojovat o to nebo s tím.

Šťastný budeš, až se naučíš chtít dávat

Teprve poté, kdy se staneš celistvým, se zbavíš podvědomím vyvolávaných pocitů, že něco potřebuješ. Tím se tvá touha dostávat změní v touhu dávat. To přijde úplně automaticky. Dostaví se permanentní pocit pohody, bezpečí, radosti, síly, štěstí a chuti je sdílet a zmizí touha něco dostávat. Svou plnost a touhu dávat začneš vyzařovat, a od té chvíle se staneš tím, čím chceš celou dobu být — přitažlivým. Začneš přemýšlet způsobem: "Co zde mohu nabídnout? Jak mohu být užitečný? Co pro vás mohu udělat? Jak vám mohu pomoci?"

Naše dokonalá firma bude dávat

Pro úspěšného ředitele zeměkoule je touha dávat nutným výchozím bodem. Bez toho nepochodí. Bude stále narážet na překážky, komplikace a neúspěchy právě proto, že nebude přitahovat, nebude mít to správné vyzařování. Namísto přitažlivosti bude vyvíjet úsilí a to nikdy nefunguje, protože podle zákona akce a reakce každá vyvinutá síla vyvolá protisílu.

Správný ředitel zeměkoule vůbec netouží něco jen tak získávat. To pro něj není vůbec žádná motivace, nevidí v tom žádnou výhru. Vůbec nemyslí na sebe, na svůj prospěch. On vidí smysl v tom něco dokázat, někomu posloužit, potěšit, pomoct, překvapit — myslí na prospěch druhých. Tohle mu udělá radost, pro tento pocit žije, v něm vidí smysl činnosti své firmy.

Správný ředitel zeměkoule ať pomyslí na cokoli, co s jeho firmou souvisí, vždy vidí v hlavní roli sebe jako dávajícího nebo aktivně konajícího. Uvědom si to třeba na partnerském vztahu. Představ si partnera, který chce tomu druhému dělat radost tím, jak se k němu chová, jak o něm přemýšlí (nejen, když jsou spolu). Sám cítí radost až jako odezvu na to, že sám toho druhého potěší. Žije chutí svého partnera těšit. A to prostě musí fungovat, protože je pro toho druhého přitažlivý, s takovým partnerem se cítí každý dobře. Naproti tomu si představ partnera, který od svého protějšku pořád něco chce. Komanduje jej, poučuje, kritizuje, žárlí, kontroluje, hádá se, stěžuje si, nadává, vyčítá, uráží se, chce partnera měnit, pořád mu na něm něco vadí, nechce jej nikam samotného pouštět, hlídá si jej... Takový partner myslí hlavně na sebe a svůj vlastní prospěch (protože mu něco chybí). A právě tím je vše, jen ne přitažlivý. Nic hodnotného do vztahu nepřináší, namísto toho od vztahu něco chce. Žít v takovém vztahu je všechno, jen ne pohoda a radost. A to vše se děje jen proto, že se takový člověk sám necítí spokojeně. Žije s pocitem, že mu něco chybí, a tak usilovně od života něco vyžaduje a s životem bojuje. A tak se dívá i na svého partnera — něco od něj pořád chce, očekává a chová se k němu, jako by mu patřil namísto aby toužil nechat vedle sebe svobodně žít a dávat mu svou lásku. Není-li člověk sám se sebou spokojený, cítí se i ohrožený, slabý, díky čemuž žárlí, podezírá, kontroluje, vyčítá, má strach, aby o svého partnera nepřišel. A když od něj partner, zdevastovaný jeho chováním, odejde nebo odchází, dělá scény, protože cítí, že o něco důležitého přichází. Jeho životní prázdnota dostává ještě větší trhlinu, hroutí se mu svět.

Úplně stejné to je i s podnikáním. Kdo podniká tak, že chce dávat, podniká v pohodě a má radost, že dělá radost. Ale kdo podniká pro peníze anebo se strachem, že nevydělá dost, pořád o něco usiluje, v ostatních vidí konkurenty, bojuje o svou existenci. Není vyrovnaný a tudíž ani jeho firma nedokáže vyrovnaně pracovat.

Za všechno může strach

V obou příkladech — nefunkčním partnerství i nefunkčním podnikání, je prvkem, který nefunkčnost vyvolává, strach. Strach je na pozadí každé negativní emoce, myšlenky i za každým úsilím. Strach je nepřirozené vnímání, vycházející z iluze. Iluze oddělenosti, boje o přežití, možného nedostatku, nejistoty, nesoběstačnosti, konkurence, nepřátel, překážek, ohrožení, potřeby o něco usilovat...

Strach je příčinou úplně všeho negativního. Všech pochybností, nedostatků, lpění, závislostí, překážek, trablů, nedorozumění, průšvihů, nemocí... A co je vlastně strach? Už to dávno víme, ale vždy strojí za to si to zopakovat:

Strach je má vlastní falešná představa

Je to můj zkreslený pohled na něco, díky němuž to vidím jinak, než jak to je. Strach je fikce, kterou jsem si sám udělal a teď pod jejím vlivem žiji a uvažuji. Strach tedy není nic skutečného. Je to jen nesprávné vnímání.

Pod vlivem strachu se mění vyzařování člověka z přitažlivosti na nepřitažlivost. Toto je jedna z nejdůležitějších vět na světě. Je to vyjádření zákona přitažlivosti i příčiny jeho fungování/nefungování. Je to přesně vydefinovaný bod zlomu, kde se láme hůl. Kde se rozhoduje, zda ti něco, ať je to cokoli, funguje anebo nefunguje.

Nic, kde v sobě nosíš strach, ti nefunguje. A fungovat nebude až do chvíle, než se svého strachu zbavíš. Strach je příčinou nejen všech problémů, ale i kompromisů. Skoro každý nějaké kompromisy děláme. Někdo v partnerství, jiný v zaměstnání, ve způsobu kde žijeme a jak žijeme... Chybí nám odvaha to změnit, máme strach, že to nezvládneme, že o něco přijdeme. A tak s tímto strachem přežíváme dál — doma s člověkem, se kterým vztah dávno nefunguje, v práci děláme něco, co nás dávno nenaplňuje atd.

Cíl ředitele zeměkoule: zbavit se strachů

Strach je jediným omezujícím faktorem ředitele zeměkoule. A tudíž zákonitě i jeho firmy. Cesta dál tedy spočívá ve zbavení se svých strachů (neboli pocitů závislosti na druhých lidech). A právě zde přijde vhod poznání — pochopení čím jsi, jak funguješ, jak funguje Vesmír, kde leží zdroje všeho, co je strach i jak jej překonat. Tohle vše se ti bude sakramentsky hodit, protože při překonávání svých strachů se budeš mít oč opřít. Budeš stát pevně na zemi, přestože budou bubáci řádit. A v takových chvílích právě pevnou půdu pod nohama potřebuješ, jinak podlehneš.

S pevnou půdou pod nohama je překonávání strachu o něčem jiném. Už jde jen o to, jak rychle to proběhne. Už se nehraje na to, kdo z vás zvítězí, protože vítěz je jasný — ty. Vaše role se v podstatě otočí, protože ten, kdo doposud vždycky vyhrával, byl strach. Odteď už nevyhraje. Už tě jen potrápí, ale nezvítězí. A co víc — tvá vítězství nad strachem ti budou přinášet dobré pocity ze sebe. Začnou posilovat tvé sebevědomí, sebedůvěru, sebehodnotu, radost, štěstí, a nakonec ti to přinese právě to kýžené a potřebné — celistvost = chuť dávat a dělat svým dáváním radost. Staneš se totálně přitažlivým a bezstarostným. A tudíž vše, co tvá firma začne vyrábět, bude úspěšné.

* * * * *
Oznámkuj v komentáři článek jako ve škole 1 až 5. Zpětná vazba je pro mě cenná.
pondělí 16. února 2015

03: Zaručený úspěch

Poté, co ředitel zeměkoule najde pro svou firmu správný předmět podnikání, postaví sám sebe před nový stěžejní úkol. Má své firmě zajistit trvalý úspěch.

A to je nejlepší udělat ještě předtím, než vůbec společně začnou něco vyrábět. Jak na to? Už víme, že firma je — až na svého ředitele — dokonalá. Její úspěch tedy stojí a padá pouze na něm. Dobrá otázka tedy zní:

Na čem úspěch firmy závisí?

A zde je i správná odpověď:
Na jejím vyzařování.

To je v principu celé. Tímto se teď má ředitel zeměkoule zabývat, o to se má postarat. Má své firmě nastavit správné vyzařování.

Jelikož je jeho firma dokonalá, stačí nastavit správné vyzařování sám sobě. Toto červeně psané poznání je nesmírně důležité, protože tím se zjednodušuje pohled ředitele na svoji, libovolně velkou, firmu. A platí to obecně, tedy ať je slovem "firma" myšleno cokoli (práce, vztah, rodina, finance, zdraví, přátelé, podnikání...). Tento pohled zbavuje ředitele zeměkoule tendence cokoli řešit mimo svou vlastní osobu.

Ředitel, který si toto plně uvědomuje, dobře ví, že chod firmy závisí jen na něm, na tom, jaký bude, co bude vyzařovat. Jeho vyzařování se automaticky do všeho promítá, interně i externě. Do vnitřního chodu firmy i do její interakce s okolím, se zákazníky, případně dodavateli atd. Nabízí se tedy další otázka:

Čím je vyzařování tvořeno?

Správná odpověď zní:
Uvažováním.

Myšlenkami, které ředitel firmy dnes a denně, v podstatě neustále, generuje. Způsobem, jakým uvažuje. A jako každý člověk, i ředitel zeměkoule uvažuje přesně tak, jak se naučil vnímat svět. Co si o sobě a o světě myslí, jakého uvědomění dosáhl. Stěžejní roli v tom hrají především tyto obrazy, které nosí ředitel zeměkoule ve svém podvědomí:

  • Čím jsem? Zcela jinak uvažuje ten, kdo se považuje za panáčka a ostatní lidi také za panáčky, a ten, kdo ví, že je on sám, stejně jako každý jiný, vysílačem informací (povelů) do Vesmíru.
  • Kde žiji? Zcela jinak uvažuje ten, kdo považuje svět za množinu navzájem oddělených entit a ten, kdo jej vnímá jako spojité pole, kde je vše se vším neustále propojené (vše tvoří jeden nerozdělitelný celek) a které tudíž automaticky reaguje na informace, které do něj jejich zdroj formou myšlenek vyzařuje.
  • Na čem můj život závisí? Zcela jinak se na život dívá ten, kdo věří na oddělenost + náhody + vlivy okolí a ten, kdo ví, že ve všem panuje přesný a neměnný řád daný přírodními zákony, a že si svůj život do posledního detailu vytváří jen on sám tím, co si myslí. Že tedy prožívá pouze obrazy svých vlastních přesvědčení. Že se k němu vše zákonitě chová přesně tak, jak si myslí, že se to bude chovat a že namísto, aby se snažil měnit ty, kteří mu nerozumějí, má v klidu přitahovat ty, s nimiž jsou jeho názory, cíle i záměry v souladu.
  • Kde leží zdroje? Kdo si myslí, že zdroje leží v jeho okolí, o nich uvažuje úplně jinak než ten, kdo ví, že zdrojem všeho je on sám. Zatímco ten první o zdroje a přístup k nim usiluje, ten druhý na žádné "okolí" nehraje. Ví, že "Vesmír a já jsme jedno a totéž" a tudíž si stačí přát, co chci nebo potřebuji, a Vesmír mi to pošle. Vše, co chci, si tudíž objednávám podobně jako pizzu a jen se těším, až mi ji přivezou.

Zárukou úspěchu je správná přitažlivost

Přitažlivost je vyzařovaný pocit. Konkrétní pocit. Přitažlivý je přitom úplně každý pocit, tedy i každý negativní. Přitažlivost je tudíž permanentní, každý jsme neustále vůči něčemu přitažlivý. Nikdo nepřitažlivý neexistuje.

Přitažlivost je trvalá vlastnost každého z nás. V její existenci/neexistenci tedy vtip není. Ten spočívá v její kvalitě. V tom, do jaké míry tvá přitažlivost odpovídá tomu, co skutečně přitahovat chceš.

Ředitel zeměkoule tudíž stojí před úkolem nastavit přitažlivost své firmy (čili svoji vlastní) na správnou kvalitu. Ideálně tu nejvyšší, která odráží ten nejdůležitější pocit. Tento:

Mé firmě nic nechybí

Tohle je ono tajemství, tajemství ze všech tajemství nejtajemstvovatější. Pocit, že mi nic nechybí a s ním spojená chuť to, co ve mně je, sdílet. Je to stav, kdy už nepřepínáš mezi tím, co si přeješ a dojmy, že ti něco hrozí nebo chybí.

Kdy se takto dokážeš cítit? Kdy můžeš trvale cítit, že na to máš? Od chvíle, kdy vše, co jsem shrnul v předchozích odrážkách, už nejen víš, ale když to už i cítíš. A to je předmětem tréninku, který ředitele zeměkoule právě teď čeká. Musí se v ředitelování zeměkouli vytrénovat.

Je nutné chápat, že:

  • Vědět, čím jsem, kde žiji a jak funguji, je teprve začátek.
    Poznámka: Podrobně se tématem poznání zabývá seriál Člověče, poznej se a jeho principy si můžeš pravidelně připomínat formou online karet zde (a silně to doporučuj skutečně dělat).

Právě zde dělají mnozí zásadní chybu. Podlehnou dojmu, že když se pravdu dozvěděli, mají vyhráno, že došli na konec cesty. Jenže právě tento dojem je omyl. To, co teď už vědí, jim totiž nebude fungovat. Zní to paradoxně, ale hned to vysvětlím.

Za všechno může podvědomí

Podvědomí je motorem každé firmy, který bez přestání běží, a tím tvoří její trvalou přitažlivost. Jsou v něm nashromážděna všechna přesvědčení ředitele zeměkoule a přesně podle nich dokonalá firma automaticky funguje. Ředitelova přesvědčení přesně určují každý detail chodu jeho dokonalé firmy. Ona dokonalost neznamená, že firma jede bezproblémově. Kdepak. Dokonalá firma je proto dokonalá, že dokonale plní všechna přesvědčení svého ředitele.

Vrátím se k větě, kterou jsem napsal o kousek výš: Vědět, čím jsem a kde žiji, je teprve začátek. Co to znamená v praxi? Ředitel zeměkoule, který se dozví například informaci, že není panáčkem, ale neomezeným vědomím, přestože to celé perfektně pochopí, to nevyzařuje. Neumí podle toho uvažovat. Motor jeho firmy běží dál postaru. Jak to?

Jednoduše proto, že v jeho mysli už sice je nová informace A, ale v jeho podvědomí (motoru) je stále silně uložena informace B o panáčkovi. Mezi A a B existuje zásadní rozpor — A je opakem B. A si ředitel zeměkoule myslí, ale B stále cítí. S informací A si dokáže hrát ve chvílích, kdy se nic neděje, kdy je klid. Ale jakmile přijde něco, co ředitele zeměkoule zaskočí, co nečeká, co jej vystraší, začne automaticky uvažovat a fungovat postaru, podle Béčka. Právě proto, že Béčko v jeho podvědomí pevně sedí a spouští v kritických situacích staré vzorce uvažování a s nimi spojené pocity.

Ode zdi ke zdi

Vysvětlím to — protože to je nesmírně důležité — ještě jiným úhlem pohledu: řekněme, že se cítíš například osamělý. Jednoho dne se ale dozvíš, že nejsi panáčkem, který musí vhodného partnera aktivně hledat v seznamce nebo po barech, ale že si jej dokážeš na dálku vydefinovat a přesně takového přitáhnout. Řekneš si tudíž logicky — "Hurá, mám vyhráno! Přesně tohle jsem se potřeboval dozvědět, tohle je moje záchrana." Přijdeš nadšeně domů, sedneš si podle návodu na židli a začneš si definovat svého partnera i to, jak už spolu spokojeně fungujete. Cítíš se parádně, jako vítěz. Jako nový člověk. Jenže...

Jenže ti to nevydrží. Tvé úžasné pocity dřív nebo ještě dřív nahradí opět ona známá osamělost. A ty nechápeš, kde se bere, proč se vrátila. Trápíš se tedy dál něčím, cos už dávno považoval za pochopené, vyřešené, překonané. Kam zmizely ony pocity vítěze, když už přece jasně víš, že se nemáš čeho bát, že jsi neomezený ředitel zeměkoule a přitáhnout si partnera je otázka minutového sezení na židli doprovázeného oddáváním se svým představám a následného těšení se, až ti výsledek sám přiletí do cesty? Nebo je snad to, co ses nově dozvěděl a co ti udělalo takovou radost, lež? Někdo tě krutě povodil za nos? Naletěl jsi?

Nenaletěl. Vše, co ses dozvěděl, je pravda. I to, co jsi začal podle návodu dělat, je zcela správné. Pouze si neuvědomuješ jedno — v tvém podvědomí stále žije stará představa osamělého panáčka. Ona se odtamtud neodstěhovala. A právě ona může za to, že se ti vrátily pocity osamělosti a slabosti. Tím, že jsi se dozvěděl A, ale zároveň v sobě stále nosíš B, se ocitáš v režimu přepínání. Ode zdi ke zdi. Chvíli žiješ Áčkem a chvíli Béčkem. Áčko si vyvoláváš vědomě tím, že přemýšlíš v duchu toho, co ses o sobě nového dozvěděl, a staré Béčko se probouzí v tvém nitru, protože tam stále ještě žije a chce se projevovat.

Nejsi žádné Béčko

To už dobře víš, jenže to zatím ještě necítíš. Chvílemi ano, ale ne trvale. Pohodu prožíváš jen sem tam ve chvílích, kdy si začneš připomínat svůj nový úhel pohledu, své nové poznání o sobě — že jsi Áčko. Ale pak ji zase vystřídá stará známá nepohoda, a tak se to bude střídat, dokud:

  • buď na Áčko nerezignuješ (vzdáš to)
  • nebo Béčko nenahradíš Áčkem (překonáš to)

Jiná možnost neexistuje. Všimni si, že v obou případech hraješ jedinou roli ty sám. Jen ty jsi tudíž tím, kdo rozhoduje i ovlivňuje, co nastane. Nikdo jiný, nic jiného. Jde totiž jen a pouze o tvé vlastní vyzařování, o jeho nastavení.

Podlehneš iluzím (nebo názorům někoho jiného) anebo se spolehneš na svou touhu a budeš jí věřit? Jsi to jen ty, kdo láme chleba, ať se jedná o cokoli. Přesně takto jsi nalámal chleba v minulosti ohledně každého detailu svého života. Něčeho ses polekal, něco jsi od někoho převzal, o něčem ses nechal přesvědčit, uvěřil jsi tomu, co lidé píšou a říkají. Považoval jsi to nikoli za pouhé jejich vlastní názory, myslel sis, že to je pravda.

Málokdo dnes uvažuje neomezeně, tudíž se dá spolehlivě tvrdit, že ať čteš, posloucháš nebo se učíš cokoli, jen se přikláníš k něčímu názoru. Odnauč se to nazývat pravdou. Považuj to vše jen za názor autora. Tento zvyk ti v životě moc pomůže. Buď jedinou skutečnou autoritou ty sám a kdykoli něco čteš nebo posloucháš, polož si otázku: Chci to takhle mít? A podle toho, co chceš, se s tím rozhodni naložit.

Vraťme se ale k našemu stavu "ode zdi ke zdi". Uvědomme si, že tento stav je:

  • přechodný
  • nutný
Tím se jej můžeme přestat bát i se jím trápit. I s ním přestat bojovat. Namísto toho se jím můžeme naučit bavit. Je to stav charakteristický zdoláváním výzev (postaru vnímaný jako "zažívání problémů"). Problémy ale neexistují, stejně jako nic, čeho by se měl člověk bát. Což teď trochu lžu, protože jedna věc, které se člověk bát může a které se i bojí, existuje. Jsou to:
  • Tvé vlastní myšlenky. Ty jsou skutečně tím jediným, čemu podléháš a co v tobě probouzí strach: představy problémů, nedostatků, závislostí, konkurentů, nepřátel, utrpení, škod, ztrát...

Jak se stát jasným Áčkem

Stát se Áčkem znamená se jako Áčko trvale cítit. Už víš, že jako Béčko se cítíš jen proto, že podléháš strachům, které si ale jen ty sám přivoláváš svými fantaziemi. Vidíš problémy, aniž by někde byly. Béčkem tedy — logicky — přestaneš být v okamžiku, kdy se svých fantazií zbavíš. Přesněji řečeno — kdy se zbavíš jejich spouštěčů. Přesvědčení, názorů, dojmů, prostě představ, které tvé fantazírování pokaždé nastartují.

Zatočíme se strachem

Strach není reálná příčina neúspěchu, ale důsledek nereálného uvažování. Je to tvá reakce na svou vlastní představu, myšlenku. Zbavit se strachu tudíž znamená jediné — nahradit jeho původce, myšlenku, jinou. Takovou, která v tobě vyvolá jiné pocity. Přesně takové, jaké chceš prožívat.

Jelikož nahrazuješ svou vlastní představu, vystačíš si opět úplně sám. Naučíš se toto:

  • Toho, co v tobě strach probouzelo, se přestaneš bát.

Dokážeš to tím posledním, co by tě dřív napadlo dělat. Svůj strach si začneš užívat. Provokovat jej, když se objeví. Doposud jsi před ním utíkal, nebo s ním bojoval, ale to jen proto, že sis myslel, že je skutečný. Že skutečně představuje nějakou hrozbu, nepříjemnost. Ale teď, když už víš, že ti nic nehrozí, to můžeš konečně vnímat jinak. Jako hru. Jako zábavu. Jako pobídku k sebepřekonání se. Jako příležitost si udělat radost sám ze sebe. Tím, že nenaletíš. Že se svému strachu dokážeš dívat do očí, nechat jej na sebe působit, a při tom si celou dobu říkat:

  • Mě nedostaneš, já vím, že na to mám. Já chápu, že tohle celé je jen zkouška, zpestření, abych se nenudil, abych si udělal radost. Abych měl pak radost i z výsledku, cítil, že si jej zasloužím.
A právě tímto nastavíš své firmě správnou přitažlivost. Úspěšná firma je ta, která se nebojí a ví, že je soběstačná. Příště to bude o tom, jak to konkrétně udělat.

* * * * *
Článek můžeš ohodnotit formou komentáře pod ním jako ve škole známkou 1 až 5. Anebo napsat svůj dotaz, připomínku, tip...

pátek 13. února 2015

02: Co budeme vyrábět?

Stěžejním úkolem ředitele dokonalé firmy je zjistit, co bude jeho firma vyrábět. Ono to sice zní na první pohled jednoduše, bezproblémově i lákavě — mít dokonalou firmu. Člověk si hned začne představovat, čím vším se obklopí, co všechno si koupí, jak bude bezstarostně nakupovat a utrácet.

Jenže právě tyto představy jsou velikánským omylem, cestou do pekel. Takto uvažuje každý, kdo je ve svém dosavadním životě nespokojený. Ten, komu něco chybí, a tudíž stále něco hledá, za něčím se honí, o něco pořád usiluje, kdo není spokojený tam, kde je, komu život samovolně nefunguje. Právě proto, že o něm takto nesprávně uvažuje.

Nikdy, nikdy nikdy...
nedělej kompromisy

Pocit nespokojenosti neboli "chybění" či "prázdnota" je pocit trvalý. Člověk jej v sobě nosí dnes a denně. Cítí se tak každý, kdo se vědomě či nevědomě odklonil od toho nejdůležitějšího ve svém životě — sám od sebe. Od dělání jen toho, co jej skutečně baví, od žití tím, čím chce žít, tam, kde žít chce, případně s tím, s kým mu je přirozeně dobře, s kým si zcela automaticky rozumí. Od té chvíle v sobě nosí kompromisy — staly se součástí jeho každodenního života. A je to právě každý kompromis, co dělá člověka nespokojeným, co jej okrádá o životní radost. Ke kompromisům vede člověka strach. Obava, že se sám neuživí, že zůstane sám, že něco nezvládne, že není dost dobrý. Jinak řečeno — nepřirozené vnímání.

Jde o to něco dělat, nikoli mít

Nejdůležitějším ze všech tajemství života je pochopení, že hodnotou vůbec není něco mít, ale dělat. Neboli dávat ze sebe. Hodnota života tudíž vůbec nespočívá v tom, co si mohu koupit, ale jak se cítím při tom, co každý den dělám — čím aktivně trávím svůj čas. Stěžejní je zde právě ono slovo "aktivně". Kde kdo má představy, že mu bude krásně na pláži, u televize, v restauraci, na luxusní dovolené, ve vlastní vile, v novém autě, na nové jachtě, v nových šatech, s novou kabelkou... A o těchto představách sní. Obecně se tyto vize dají pojmenovat jako nicnedělání + věci. Obojí je ale obrovská iluze, která má zcela jednoznačného původce — nespokojenost s tím, co je, jak člověk žije.

Nespokojený člověk neustále od života něco chce. Zákonitě, protože pořád cítí, že mu něco chybí. A jeho nespokojenost má také svého jednoznačného původce — daný člověk denně nežije tak, jak si přeje. Ve svém každodenním žití udržuje kompromis. Přežívá, namísto aby žil.

Z nějakého důvodu přestal žít, jak jej baví, cítit se přirozeně. Buď na to nemá odvahu, nebo byl do žití jinak, než si přeje, manipulován rodiči a jejich představami, prostředím, které mu nevyhovovalo, příčin může být víc. Nicméně právě zde je jádro pudla. Tady se láme chleba mezi trvalou pohodou a pravým opakem — trvalou nespokojeností a nepohodou, nedostatkem sebedůvěry, sebevědomí, sebejistoty, sebelásky, zkresleným žebříčkem hodnot a pohledů na ně.

Dokud člověk nezačne žít tak, jak jej to baví, bude spadat do skupiny Bé, mezi nespokojené, kteří stále něco hledají, řeší a jejich život je houpačka a nekonečná honička. Za penězi, za láskou, věcmi, za bludem, že až budou mít tamto, bude jim líp. Jenže ono nebude — až se k tomu dopachtí, brzy to pro ně ztratí hodnotu. Najdou si tudíž něco nového, za čím se poženou stejně jako za tím, co už mají. A takto se budou honit, vytloukat klín klínem, pořád.

Nikdy nejde o výsledky

Je dobré si uvědomit, proč člověk, který se za něčím žene, ztratí rychle zájem poté, co to konečně získá. Jeho motivací totiž bylo onen cíl — vlastnit. A ten se naplnil. Tím zájem opadl nebo brzy opadne proto, že daný člověk vůbec neuvažuje způsobem "Budu schopen o to, co si chci pořídit, i pečovat? Budu mít vůbec chuť a čas tomu věnovat svou péči?". Protože jedině pak ti to bude skutečně i sloužit a přinese ti to opravdovou a trvalou radost.

Toužíš-li po drahém autě, měl bys uvažovat o tom, zda se o ně budeš chtít i odpovídajícím způsobem starat, což vyžaduje nejen finance, ale i čas a vztah. I dům vyžaduje péči a čím větší, tím větší péči. Stejně tak chalupa, jachta i cokoli jiného. Kdo si to pořídí proto, aby to "měl", toto to brzy omrzí, jednoduše proto, že nemá chuť se tomu věnovat.

Ještě horší to je v případě živých předmětů touhy. Křeček, kočka, pes, partner, dítě — to vše dokud chceš proto, abys to měl namísto abys o to chtěl pečovat, nejen že nebude fungovat, ale učiníš to i nešťastným. Není nic horšího než rodič, který se o své dítě nechce starat. Toho dítě pořád obtěžuje, rodič po něm pořád něco chce, něco mu vyčítá, nutí je dělat, co dítě dělat nechce, anebo je ignoruje — chová se k němu jako k majetku, mnohdy navíc nechtěnému. A za tím vším je počáteční nepochopení, že nemá smysl si pořizovat nic z jiného důvodu než že tomu toužím věnovat čas a energii. A radost mi přinese až zpětná vazba na to, jak se k tomu sám chovám.

Jak tohle celé souvisí s ředitelováním?

Zásadně. Tvé první rozhodnutí ve funkci ředitele zeměkoule totiž musí být odpovědí na otázku:
  • Co chceme světu dávat? Což je jinak řečeno: Výrobou čeho se chce naše firma bavit?
Jedině takto formulovaná otázka dá trvalý smysl, a přinese radost, štěstí i naplnění nejen tvé firmě, ale i tvému životu. A jedině odpověď na takto položenou otázku zabezpečí tvé firmě bezproblémový a bezstarostný chod. Jedině tento úhel pohledu je garantem přirozeného úspěchu.

Prvním úkolem ředitele zeměkoule je najít na tuto otázku odpověď. Dokud ji nezná, nemá vůbec smysl, aby svou firmu, přestože je dokonalá, rozjížděl. Teď jsem to, co je červeně, napsal záměrně špatně. Ve skutečnosti MÁ smysl svou firmu rozjet, a to dokonce na plné obrátky. Ale jejím cílem nebude začít produkovat, ale najít předmět své činnosti. Najít to, co její ředitel zatím nehledal, protože se na svět špatně díval.

Toužil po pohodě, radosti, štěstí, sebevědomí, lásce, bohatství, ale sám se od toho všeho odstřihával, jelikož to hledal všude jen ne sám v sobě — v seberealizaci, ve své vlastní firmě. Nepřemýšlel způsobem "co s chutí vyrobím = dám", ale přesně naopak "co si s chutí pořídím = získám". Jeho firma tak víc konzumovala než vyráběla, protože tak o ní pořád uvažoval. Konzumace byla jeho cílem, nikoli produkce. Ta byla jen "nutným zlem", aby bylo za co konzumovat. A to vše jen proto, že ředitel sám cítil, že mu vnitřně něco chybí a nevěděl, jak se toho pocitu zbavit

Člověk, který takto přemýšlí — a je nás spousta — není hloupý ani zlý, přestože se tak může chovat. Ve skutečnosti je nešťastný. Neví, kde své štěstí hledat. A nešťastným by setrvával i poté, kdy se dozví, že je ředitelem dokonalé firmy, která umí cokoli vyrobit. Ona by — přestože je dokonalá — nevyráběla, protože by ji její ředitel dál brzdil svým zmateným, na konzumaci zaměřeným uvažováním. Její chod by tím neustále narušoval, protože by se jeho myšlenky netočily kolem toho, co chce vyrábět, ale za co chce utrácet.

Co si z toho vzít?

Je potřeba pochopit, že nutným předpokladem úspěchu ředitele zeměkoule není jen vědět, že řídí dokonalou firmu, ale že má i správný výrobní plán. Tento: 
  • Cítí chuť vyrábět proto, aby vyráběl. Baví se denně tím, co dělá, své dělání miluje. Naplňuje jej to vším dobrým: štěstím, radostí, spokojeností, láskou...
A kdy se takto cítí? 
  • Když mu hlavou neběhají myšlenky na to, kolik bude vydělávat. 
  • Když mu v srdci hoří touha dělat něco konkrétního. Když už našel ono "konkrétno", naplňující činnost. Kdy našel sám sebe neboli cítí, že přestože jeho firma dokáže vyrábět cokoli, bude vyrábět právě TOHLE.
  • Kdy má chuť vyrábět pro samotný pocit z vyrábění, ne pro výsledky, které vyrobí a peníze, které za to utrží. Ty totiž nejsou vůbec podstatné. Hrají jen postranní, vedlejší roli.
Úspěšný sportovec má firmu na hraní fotbalu, hokeje, ježdění na kole. Miluje tu činnost. Má pro ni i vrozené předpoklady. A není podstatné, zda reprezentuje zemi, nebo hraje okresní přebor. Dělá, co jej baví, a tak, jak nejlíp dokáže. Cítí, kde je jeho místo a nepotřebuje si hrát na nic víc, je mu dobře. Je spokojený, šťastný tam, kde je a nikam se necpe.

Úspěšnou paní uklízečku baví uklízet a má k tomu také vrozené vlohy. Moc dobře to vím, protože sám jsem se jako paní uklízečka nenarodil a uklízení mě nenaplňuje, potýkám se s ním. Proto nemám firmu na uklízení, ale na něco jiného. Úplně automaticky píšu, kreslím, vymýšlím, komunikuji s lidmi a jsem napojený na Vesmír a jeho zákony. Jde mi to úplně samo, byl by omyl si myslet, že u toho, co teď píšu, nějak uvažuji nebo si to předem připravuji. Nic takového nedělám, jde mi to samo. Ovšem s hadrem na smetáku, tam to mám jinak. Tam mi to vůbec nejde samo ani hladce. 

Od narození se ví, co má tvá firma vyrábět

Předchozí dva odstavce jsem napsal abych upozornil, že úplně každý máme vrozené talenty. Paní uklízečka stejně jako já i ty. A právě tyto talenty — opakuji, že vrozené! — máme v sobě každý najít, protože právě jejich používáním se dokážeme denně bavit. Jsou to právě ony, které nám každému jasně říkají: TOHLE je to, co má tvoje firma vyrábět. Nic jiného. 

Nesnaž se rozjíždět firmu na utírání podlah, přestože to může být lukrativní a výborně placené. Nepřinese ti to ani štěstí, ani zisk. Nebudeš to dělat ani rád, ani kvalitně. Stejně tak paní uklízečka se má držet svého a nezkoušet psát články a ladit lidem přitažlivost, protože by jí to ani nešlo, ani ji to nebavilo.

Při hledání předmětu činnosti tvé dokonalé firmy tudíž nikdy nehledej nic, do čeho by ses měl nutit, sám sebe převychovávat. Sice to kde kdo zkouší, ale to jen tápe, o tom to skutečně není. Správná cesta je v hledání toho, co v tobě už dávno je, jen jsi to z nějakého důvodu nenašel, potlačil, zapomněl nebo nemáš dostatek odvahy a sebedůvěry to naplno dělat. A tak ses vydal cestou kompromisů, za vidinou "vyšších nebo jistých výplat" a podobných nesmyslů, díky nimž jsi se vzdálil sám sobě, odklonil od své přirozenosti, a udělal sebe závisláka (na penězích, věcech, lidech...). Tvá firma nefunguje, protože namísto, aby se tvé srdce denně otevíralo nadšením z toho, co děláš a jak žiješ, se denně zavírá pomyšleními, že to, co děláš, kde a jak žiješ, tě nenaplňuje a nebaví. Že s životem a o život bojuješ, že se do každodenního žití nutíš. Že žiješ kompromis, do kterého sám sebe stále tlačíš a ze kterého ti chybí síla vyjít ven. Vyjádřeno vesmírným jazykem — namísto abys své firmě posílal příkazy, co si přeješ, aby vyráběla, jí v jednom kuse říkáš, co tě nebaví, štve nebo čeho se bojíš. A tím si to do života znovu a znovu přitahuješ. Jsi kolotočářem, který svůj kolotoč nespokojenosti a obav bez přestání dál a dál roztáčí.

Konečně recept

Ono "konečně" má v tomto nadpisu dvojí smysl. Jednak tím, že se recept objevuje až na konci článku, a zároveň i proto, že ti možná dlouho trvalo, než se ti otevřely oči, než jsi na ten správný recept kápnul. Je-li ti už jasné, že musíš najít sám sebe, tu je přesný recept, jak na to:
  1. Každý den, ideálně večer, se v duchu ptej:
    Jaké jsou mé vrozené talenty?
    Co mě nejvíc baví dělat?

    Jak to mohu ideálně využít ve své dokonalé firmě?
    Tím své firmě zadáváš jasný úkol: přineste mi odpovědi.
  2. Čekej a těš se. Tvá dokonalá firma na svém úkolu ihned začíná pracovat. Ona dokonce odpověď zná, ale organizuje, aby k tobě došla v ideální podobě, kterou pochopíš. Tak, aby sis své talenty i způsob, jak je využít, uvědomil a jasně cítil, že to je ono.
  3. V mezičase funguj tak, jak jsi zvyklý. Nesnaž se provádět žádné životní změny, něco měnit (partnera, práci, stěhovat se...). To vše je chyba, kterou si situaci jen zbytečně zkomplikuješ, protože zatím sám zatím nevidíš svou situaci s nadhledem a při jejím řešení podléháš emocím.
  4. Body 1 až 3 opakuj tak dlouho, dokud "to" samo nepřijde. Ono to přijde a skutečně to přijde samo a nečekaně. Vůbec se tedy nestarej, jak a kde k tomu dojde. Žádné talenty ani jejich uplatnění v sobě nijak usilovně nehledej, nechej věcem volný průběh. Aktivně dělej jediné — bod 1 denně opakuj. Skutečně se každý večer aspoň chvíli věnuj tomu, že se vědomě ptáš. Povídej si v duchu s Vesmírem, jako bys seděl s někým, komu plně důvěřuješ. Protože ty s ním skutečně sedíš, on jen není vidět. Nepodléhej pocitu, že jsi sám a mluvíš v duchu sám se sebou. Vždy mluvíš s celou svojí dokonalou firmou. A mluvíš s ní hlavně kvůli sobě, protože ona dobře ví, co má vyrábět, ale trpělivě čeká, až to i tobě, jako jejímu řediteli, dojde.
Přeji úspěšné zvládnutí prvního a nejdůležitějšího úkolu ve tvé nové dokonalé firmě. Buď trpělivý, věř své firmě, že jej zvládne a těš se na výsledek.

* * * * *
Vítám hodnocení článku jako ve škole známkou 1 až 5, stejně jako vaše případné dotazy, reakce, komentáře, připomínky.

neděle 8. února 2015

00: Úvodem

Nikdo nejsme na nic sám. Nikdo nejsme od ničeho a nikoho ani na chvíli oddělený. Svět není dějištěm náhod ani generátorem komplikací. Nikdo a nic ti v ničem nebrání. Zdroje ničeho nepocházejí odnikud zvenčí, aby ses za nimi musel plahočit. To vše je jen zdání. Vypadá to tak, tuto scénu vnímáme každý svými smysly, pohlížíme tak na svět očima a co vidíme, považujeme za skutečnost. Ale tak to není. Skutečnost je úplně jiná.

Tvé vnímání světa se zcela změní v okamžiku, kdy se naučíš úplně jinak vnímat sám sebe. Zbavíš se své představy, kterou o sobě máš na základě toho, když se na sebe díváš. Hlava, ruce, nohy, trup... To ale nejsi ty. Tak jen vypadáš. Ty jsi ten, kdo tohle tělo vytvořil a teď je používá. Své tělo vlastníš podobně, jako třeba auto. Auto máš k tomu, aby ses rychleji pohyboval, tělo k tomu, abys mohl vnímat, cítit, prožívat.

Své tělo sis pořídil stejně, jako sis pořídil své auto — chtěl jsi je. Chtěl jsi takové tělo, které ti umožní dělat, co rád děláš. Sportovec má sportovní tělo, modelka má zase tělo vhodné pro to, co baví ji. Ale ani sportovec, ani modelka nejsou svým tělem.

Dokud si myslíš, že jsi svým fyzickým tělem, uvažuješ z této perspektivy a podle toho se i chováš. Stejně tak uvažuješ o všem ostatním, co vidíš okolo. Vnímáš to jako oddělené, kdesi v prostoru lokalizované předměty. Takto vidíš svět a z toho úhlu posuzuješ i jeho chování. Je to logické. Jen tvá logika vychází z nesprávných výchozích bodů. Je postavena na iluzích a tak i její závěry jsou iluzorní. Neodpovídají skutečnosti, jsou to dojmy. Jen to nevíš, protože vše, co si namlouváš, dává smysl. Svojí logikou si vše, co si myslíš, dokážeš vysvětlit. Jenže...

Jenže existuje spousta věcí, které si vysvětlit nedokážeš. Tvá logika ti to nedovolí, je na to krátká. V tvém pojetí světa existuje spousta nevysvětlitelných děr a díru žádnou logikou nezaplníš. Tam jen tápeš, ztrácíš pevnou půdu pod nohama, přichází na řadu dohady, nejistoty i obavy.

Tím, čím skutečně jsi ty i svět a jak oba fungujete, se zabývá seriál Člověče, poznej se. Najdeš jej zde na blogu. Nový seriál Ředitelem zeměkoule snadno a pomalu na něj volně navazuje. Je jeho praktickým zúročením. Učí se chovat podle toho, co jsi o sobě poznal. Žít v souladu s poznáním o sobě a svém fungování, podle zákonů neviditelného světa energií a informací, v němž vše viditelné i prožívané vzniká.

Ředitelem zeměkoule je každý z nás. Každý z nás si řídí svou zeměkouli, někdo vědoměji, někdo zcela nevědomky. Ale i ti úplně nevědomí jsou řediteli zeměkoule, nevědomost je této funkce ani schopností nezbavuje. Jen jejich zeměkoule nefunguje efektivně.

Řídit zeměkouli se dá úspěšně i bez znalosti toho, čím jsi. Hraje v tom roli vrozený potenciál člověka — výbava, se kterou na svět přišel a v jakém prostředí vyrostl. To automaticky definuje jeho nadcházející život, protože jej to naučilo svět určitým způsobem vnímat a podle toho uvažovat. Úspěšnost či neúspěšnost je tudíž víceméně předprogramovaná. Nejde tedy říct, že kvalita života, který někdo žije, odpovídá míře jeho poznání. Kdepak. On o tom nemusí mít vůbec páru, jen jede podle toho, jak byl vychován.

Poznání posouvá vliv člověka na svůj život do jiné roviny. Dovoluje mu vědomě a cíleně měnit, co mu v životě nefunguje, a s čím by bez poznání nehnul. Může se naučit vidět svět i sebe reálně a z této perspektivy se povznést nad obvykle tradované představy o životě, pod jejichž vlivem dnes většina lidí žije. Poznáním získáváš možnost se naučit nejen jinak vnímat, ale i žít. Můžeš se zbavit nevysvětlitelných děr v pohledu na svět. Naučit se vnímat skryté souvislosti a přesné zákonitosti. Tam, kde se běžný člověk začíná cítit nejistě, se dokážeš naopak cítit zcela bezpečně.

Nebude to úplně snadné, protože způsob, jakým jsme se vnímat svět naučili, je mnohdy přesně opačný, než jak svět funguje doopravdy. Bude to tudíž vyžadovat nejen přesně opačně uvažovat, ale i se opačně než doposud chovat. A to vyžaduje trpělivost. Je to výzva. Proto se náš seriál jmenuje "...snadno a pomalu." Má smysl pro ty, kdo do toho chtějí trpělivě jít, kdo nečekají rychlé výsledky, ale těší se na dobrodružnou cestu. Koho láká samotná cesta sebezdokonalování a výzvy s ním spojené.

Jak už jsem zmínil, navazuje seriál "Ředitelem zeměkoule..." na jiný, který je jakousi přípravkou. Víc teoretickou a méně praktickou. Nyní to bude naopak. Teorie bude spíš "opáčkem", případně jiným úhlem pohledu na již známá témata. A hlavní důraz bude kladen na praktické zhodnocení poznaného. Člověk se podle poznaného učí každodenně prakticky žít. Dělá konkrétní úkony, které začleňuje do svého každodenního života.

Každý se bojí jen toho, čemu nerozumí. Bojí se svých vlastních představ. Začneš-li své nové poznání o světě praktikovat, budeš muset dělat jednu zásadní věc — svým dosavadním představám a z nich vyplývajícím obavám se stavět a překonávat je. Je to nutnost, budeš dělat přesně to, čeho jsi se bál, čemu jsi se bál, co jsi zkoušel obcházet.  Bez toho to nepůjde, protože se budeš učit v mnohém žít naopak než doposud. Například se budeš zbavovat jistot a učit se cítit bezpečně v nejistotě. Takže se neboj, nuda to rozhodně nebude. A aby to byla zábava, budeš se učit si právě ty situace, kterých jsi se dříve bál, s chutí užívat.

sobota 7. února 2015

0: O důvěře

Nedůvěra je zdrojem všeho negativního. Plodí totiž strach, který se v konečném důsledku projevuje formou všech existujících problémů.

Důvěru je potřeba cítit, mít ji uloženu ve svém podvědomí. Pěstuje se, a často se jí také říká víra. Věřící člověk důvěřuje své představě o světě. Proto byla víra (nyní myslím ve smyslu náboženství) součástí všech kultur. Lidé byli v dané víře vychováváni a podle ní uvažovali i žili.

Pomiňme teď fakt, že víry bylo často zneužíváno k manipulaci. Zůstaňme u víry v její ryzí, upřímně myšlené podobě. Člověku, který si nedokázal spoustu otázek týkajících se jeho života zodpovědět, pomáhala víra se s nimi vyrovnávat. Pomáhal i fakt, že tomu, čemu se člověk učil, byli naučení věřit i všichni okolo. Tím lidé svou víru sdíleli, podobně uvažovali a podobně i žili. Spokojeněji, než kdyby víru neměli — cítili by se bez ní mnohem slabší, zranitelnější, vydáni na pospas světu, plnému nepochopitelných záhad.

Mnozí lidé začali postupěm času duchovní stránku života potlačovat. Svou pozornost zaměřovali víc a víc na fyzično. Věřili čím dál víc svým smyslům, a vše, co jimi nedokázali vnímat, brali jako neexistující, nereálné. A právě takové duchovní principy i procesy jsou — neviditelné.

Materialista si ale zároveň nedokáže spoustu věcí vysvětlit. Má sice vědu a na tu klade důraz, ale i s její pomocí pro něj zůstává spousta jevů nevysvětlitelná, nepochopitelná, neuchopitelná. Unikají mu souvislosti mezi příčinou a následkem, zdrojem a výsledkem. Tím vzniká prostor pro náhody, nejistoty, dohady, záhady a tajemna. A právě všechny to v takto uvažujícím člověku automaticky budí obavy, strach. Cítí se v mnoha věcech a situacích slabý, závislý, bezbranný, vydaný světu a náhodám napospas. Bojí se.

Zdrojem obav je...

Zdrojem obav je vždy tajemno. Mezery v poznání. Je to samozřejmé, nemůžeš si přece být jistý něčím, co nechápeš, čemu nerozumíš, nemáš se oč opřít. A kdo se cítí nejistý, cítí se slabý a ohrožený. A kdo se cítí ohrožený, bojuje. To je zákon. Existují různé formy boje. Bojem je už samotná potřeba se bránit. Bojem je útok. Bojem je ale i útěk. Vyhýbání se něčemu je také boj. Stejně tak smutek, žal, stres. Usilování a nátlak jsou rovněž formy bojování. I posuzování, srovnávání, poměřování, kritizování, nadávání a rozčilování. Bojem je i představa nedostatku, problému, trápení, osamění, bezmoci, nespravedlnosti. Bojem je honění se za něčím. Vše negativní je formou bojování a zdroj vždy najdeme v pocitu vlastní slabosti a nejistoty = v nedůvěře.

Zdrojem pravé důvěry je poznání

Jedině poznáním získáš skutečnou důvěru, o kterou se budeš schopen opřít, na niž se budeš moci spolehnout. Zaplníš tím mezery, které tvé vnímání světa doposud obsahuje a které v tobě nejistoty probouzí. Díky poznání už nebudeš věřit něčemu jen proto, že to někdo řekl nebo napsal. Budeš chápat, jak věci fungují, přestože nejsou vidět a nikdo je vědecky nepotvrdil. Poznání se tak nejmenuje jen proto, že poznáš něco nového, ale že poznáš i jak to funguje. Pochopíš to, uvědomíš si to, a proto se na to pak můžeš stoprocentně spoléhat.

Vesmír funguje na opačném principu než materialismus a jeho věda. Materialismus chce nejdřív důkaz a pak je ochoten uvěřit. Vesmír ale říká: nejdřív uvěř, zkus, a sám uvidíš. Napadá tě teď nejspíš otázka, jak může člověk jen tak uvěřit něčemu neuchopitelnému a neviditelnému. A to je velice dobrá otázka. Zde je na ni jednoduchá odpověď:

Vše, co se poznáním reality dozvíš, si můžeš ihned zkusit napasovat na celý svůj dosavadní život. Na cokoli v něm, na libovolnou událost či životní etapu. Úplně na vše, co jsi kdy sám prožil. A co se stane? Bude to vždy přesně sedět. Uvědomíš si, že vše, co jsi kdy zažil, je s tím v souladu."

Takto jednoduše dokážeš sám sebe ujistit, uvěřit, získat důvěru. Bez poslouchání názorů nějakých rádoby autorit. Nic takového už nepotřebuješ, poznáním se přes to vše přeneseš. Dokážeš jasně rozeznat skutečnost a fikci, dojmy. Ve Vesmíru není prostor pro náhody. Je v něm dokonalý řád, vše přesně funguje, každá akce vyvolá přesnou reakci. Nic neprožiješ jen tak, vše je přesnou a zákonitou reakcí na to, jak jsi uvažoval. Jedině díky zákonům, které nedovolují výjimky, dokážeš zpětně napasovat poznání na libovolnou událost, prožitek, situaci, stav.

Život funguje velice jednoduše. Neustále se v něm opakují tytéž principy. Stojí na pozadí všeho dění, které navenek vypadá nekonečně rozmanité, ale pod povrchem je triviální přesný řád, postavený na hrstce jednoduchých pravidel. A právě jejich jednoduchost zajišťuje jejich nezměnitelnost, trvalou platnost, bez výjimek.

Vše je dobře

Pravá důvěra vychází z poznání, čím ve skutečnosti jsi a v čem skutečně žiješ. Jak funguješ nejen ty, ale i vše okolo. Když tyto pravdy objevíš, ještě ale absolutní důvěru nezískáš. Poznání tě postaví teprve na začátek procesu jejího získávání. V tomto procesu musíš vše, co ses dozvěděl, vstřebat. Nahradit poznáním iluze, jimiž jsi žil, podle nichž jsi doposud uvažoval a fungoval. Budeš v sobě posilovat nové na úkor starého. Nové bude zpočátku slabé, staré bude vítězit. Ale postupně bude nové sílit a staré slábnout. Až přijde okamžik, kdy se poznání stane tvým životním stylem, protože je budeš cítit. Technicky řečeno — usadí se v tvém podvědomí, nahradí vše staré.

Pak dokážeš žít život svých snů, neomezeně a bezstarostně, mít vše podle svých představ. Už tě vůbec nebude napadat, že ti něco hrozí, brání, že se něco nemůže povést, ani že je něco špatně. Budeš vědět, že ať se děje cokoli, je to vždy v souladu s tvým plánem, cílem, touhou, záměrem, přáním. Budeš chápat, že jakýkoli rozchod, odchod, změna, je jen nutná součást cesty k tvým snům. Co ti slouží, vždy zůstává, stejně jako co už neslouží, vždy odchází. Je to tak logické a přirozené, není tudíž čeho se obávat. Vše je automaticky nahrazeno novým, přínosným.

Nejsi na všechno sám

Poznání reality ti dá i důležité pochopení, že nejsi na nic sám. Je to přesně naopak — ať se rozhodneš pro cokoli, máš plnou podporu všech přírodních sil, celého Vesmíru. Zcela automaticky. Záměry, které svými úvahami manifestuješ, jsou podporovány, vše je organizováno směrem k jejich naplnění. Do cesty ti samy chodí situace i lidé, kteří jsou s tvými záměry v souladu — zákazníci, partneři, učitelé, finance... To vše automaticky přitahuješ do svých každodenních zkušeností. Stačí to chápat a fungovat podle toho. Kdo žije omezeným pohledem, ten samozřejmě takové věci netuší a tudíž se i jinak chová. Za lidmi běhá, vymýšlí způsoby, jak docílit toho či onoho, dělá spoustu zbytečných věcí, které dělat vůbec nemusí. Snaží se dělat to, co za něj mnohem líp a zcela samozřejmě dělá Vesmír a tím se přírodní podpory nevědomky zbavuje.

Stačí chápat, že nic se neděje jen tak, že všechny prožitky, které jsou pro tebe důležité, které s tvými záměry souvisejí, přijdou samy jako samozřejmá součást tvého života. Ty si skutečně život plánuješ tím, jak o něm uvažuješ. Automaticky do něj začínáš přitahovat vše, nač myslíš a automaticky z něj vypouštíš to, nač myslet přestáváš. Vše máš přesně tak, jak o tom přemýšlíš. Proto stačí myslet jen na to, co chceš, a zbavit se falešných pochyb a tendencí bojovat se situacemi, o kterých máš dojem, že nejsou v tvém zájmu.

Poznáním toto vše pochopíš, uvědomíš si, co má a nemá smysl dělat i že se není čeho bát. Že jen stačí myslet na své cíle a reagovat na situace, které ti chodí samy do cesty.

Seriál "Člověče, poznej se", ke kterému je tento článek úvodem, obsahuje vše potřebné, co k získání poznání potřebuješ. Vše k tomu, abys získal důvěru v sebe, v život a jeho permanentní podporu ve všem, do čeho se pustíš. Umožní ti vypěstovat neomezené podvědomí a žít život podle přírodních zákonů, v harmonii se svým vlastním vesmírným tvořením. Tvá vědomá úroveň se přestane tlouct s tím, co tvoříš podvědomě svou přitažlivostí. Tím získáš maximální efekt a dokonalé výsledky.

* * * * *
Ohodnoť prosím článek v komentáři jako ve škole, 1 až 5 podle toho, jestli jsi mu rozuměl/nerozuměl, jestli se ti četl dobře/kostrbatě apod.

pátek 6. února 2015

Člověče, poznej se — 24/24: 5 principů

Poslední článek seriálu shrnuje podstatu rozvoje podvědomí do pěti jednoduchých principů. Zároveň i ukazuje, jak s tímto seriálem a jeho kartami pracovat dál, protože jedním přečtením to nekončí, ale začíná.

Uplatňováním pěti principů neomezené mysli v každodenním životě v sobě posiluješ správné vědomí a postoje. Ukládáš je hlouběji do podvědomí a v situacích, které jsou ti výzvami, se čím dál správněji chováš. Zároveň se učíš pracovat na svých vizích a chovat se tak, abys umožňoval jejich naplnění. Tím se neustále posouváš ke svému cíli — ke stavu, kdy se vše spojí a budeš přirozeně myslet i tvořit.

K pěti principům neomezené mysli doporučuji se postavit tak, že je v sobě začneš denně pěstovat. Nijak násilně, stačí si je uvědomovat a připomínat. Nejdřív třeba tím, že budeš kartičku, na které jsou vypsané, nosit v kapse a když přijde vhodná chvíle, přečteš si ji. Co se stane? Brzy ti začne jejich obsah v mysli sám naskakovat. Čím dál častěji. To je jasná známka, že v tobě už začínají žít. Tím, že si je budeš dál připomínat, je v sobě budeš posilovat, až se s nimi jednou úplně sžiješ. Začneš podle nich automaticky, podvědomě uvažovat. Začneš je žít.

A to je smysl celého tohoto seriálu i způsob práce s ním. Je napsaný s tím, aby sis jeho karty připomínal a sem tam si přečetl i články, které k nim patří. Nenásilně, jen když intuitivně cítíš, že je chuť nebo potřeba.

Jde o to si z toho udělat zvyk. Takový, na jaký se těšíš. Já jsem si to nastavil tak, že nosím karty "Člověče, poznej se" u sebe a krom toho je mám i na záchodě a v kanceláři na stole. A používám i online verzi. Tudíž je mám vždycky aspoň v nějaké formě po ruce. Zvykl jsem si každé ráno po zapnutí počítače jednu kartu přečíst. Začínám tím pracovní den. Pak si taky už automaticky tahám kartu kdykoli se ve mně něco mele — s otázkou "Co je pro mě nejdůležitější si právě teď uvědomit?". Na záchodě si to snad už bez čtení karet nedovedu představit a když občas jedu tramvají, taky vyplním čas s kartami. Tohle je recept, který mi funguje a vyhovuje. Takhle se na to dokážu vždycky těšit, soustředit a užít si to.

Nastav si to jak chceš, zkus vyplnit hluchá místa svého každodenního života. Aspoň v začátku, než začneš vnímat, jak tě to ovlivňuje, jak se měníš, ti to pomůže s kartami fungovat pravidelně. Přeji, ať tě cesta k neomezenému podvědomí baví.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 23/24: Zákon přitažlivosti

Ve Vesmíru vše funguje podle přesného řádu, postaveného na několika triviálních principech. Vesmírný řád by se dal nazvat (a určitě ten název znáš) Zákonem přitažlivosti. Já mám pro něj ještě jiný a podle mě výstižnější název — Zákon neomezeného tvoření. Je výslednicí oněch principů, které veškeré vesmírné fungování zajišťují, které stojí na pozadí všeho dění. Znamená, že každý tvoří vše, co podvědomě vysílá. Generuje odpovídající stavy, vztahy a situace, a to i na libovolnou dálku (proto mi přijde výraz "přitahovat" trochu zavádějící, přestože je úplně správný). Ty, jako člověk, jsi veden k pochopení tohoto zákona i jeho principů a schopnosti si podle nich život užívat — tvořit si jej jak chceš. Úspěšnost tvého žití je dána tím, do jaké míry podle přírodních zákonů funguješ.

Co konkrétně "úspěšný život" znamená? Těšit se ze života, užívat si jej. Dělat, co tě baví a zároveň tím nějak sloužit druhým. Budovat si cíleně svůj život přesně tak, jak jej chceš žít = žít jak chceš a mít co chceš. Dosahovat všech svých cílů bezstarostně a bezúsilně. Být vyrovnaný, zdravý a spokojený. Být šťastný a žít v dostatku a bohatství. Žít v jednotě s druhými, mít s nimi dobré vztahy a navzájem si fandit a podporovat se.

Řečí energeticko-informační to znamená umět myslet nač chceš a nechat energii volně proudit a její tok pouze směrovat tam, kam chceš = nechat ji tvořit, co si přeješ. Nebrzdit její přirozený tok a nepřikazovat jí, co ve skutečnosti nechceš. Vesmírná energie tu všude je a čeká jen na tvé signály, ochotná ti vše, co si přeješ, přinášet. Pokud se to neděje, je to vždycky jen proto, že jí v tom sám nějak bráníš — tvé podvědomé vysílání je v rozporu s tím, co by sis přál.

Tvůj život je obrazem všeho, co nosíš v podvědomí. Ničím jiným. Abys tedy spokojeně žil, musíš splňovat jediné — mít podvědomí čisté. Přirozeně vnímat. Pokud to neděláš, zaměř se na to a vyčisti si jej. Automaticky tím v sobě nastavíš neomezený životní styl, protože se vnější svět stavu tvého podvědomí sám přizpůsobuje (dělá to neustále, životní styl = obsah podvědomí). Jediná tvá starost je tedy o obsah, který v hlavě nosíš. Na to jediné se musíš zaměřit, abys v sobě vybudoval podmínky pro neomezené tvoření, které pak bude samo fungovat.

Jakmile to zvládneš, se tvůj životní styl se zákonem přitažlivosti automaticky ztotožní. Přirozené principy budeš podvědomě dodržovat a tvořit podle nich, protože je v sobě budeš nosit — tvé podvědomí bude pracovat za tebe. Tím vstoupíš do finální fáze — do fáze cíleného tvoření. Myšlenkově se začneš věnovat svým vizím a pak už jen očekávat příchod toho, co tě k výsledku dovede. Z tvého života zmizí vše negativní, vše, čím ses v minulosti omezoval. Zmizí i veškeré pochybnosti, protože i těch ses v přípravné fázi zbavil. Už nic neřešíš, necháváš události volně plynout a nemáš potřebu do nich nijak zasahovat, nic "urychlovat", popohánět, starat se, jak se co odehraje. Dokážeš dát událostem volný průběh i odpoutat se od všeho, co se odpoutat chce, protože víš, že se tím jen dělá prostor pro nové a lepší, pro to, co je s tvým záměrem v souladu. Na ničem nelpíš, ze všech změn se těšíš, chápeš jejich pravý význam. Necháváš život volně plynout a jen určuješ směr, kam chceš, aby se ubíral.

A to je celé. Zní to úplně jednoduše, ale na pozadí toho může být velké dobrodružství, během kterého budeš překonávat sám sebe, svoje ego, své iluze, všechna omezení, která se v tobě nastřádala. Jestliže se naučíš na svou cestu k přitažlivosti dívat jako na dobrodružnou výzvu, k cíli dojdeš, nezastavíš se a budeš se při tom často bavit. A o tom to celé je, o tom je celý život. Bavit se vším, co ti přijde do cesty, namísto se toho bát a mít ze sebe radost.

Nakonec ještě proces vybudování neomezeného podvědomí shrnu schematicky. Dá se rozdělit do tří fází:

  1. Fáze poznání = pochopení, čím jsi a jak funguješ ty i všechno okolo.
  2. Fáze čištění mysli = nastolení podmínek pro neomezené tvoření.
  3. Fáze neomezeného tvoření v souladu s přirozenými principy.

Každá má svůj význam, navzájem se všechny doplňují, jedna podmiňuje a podporuje druhou. Žádnou nejde vynechat. Nemůžeš neomezeně tvořit bez čisté mysli, nemůžeš mít čistou mysl, pokud nevíš, čím jsi a jak funguješ. Čištění mysli je proces překonávání sama sebe, během něhož ti pomáhá překonávat překážky sebepoznání = to, co se dozvídáš o sobě, o přirozených postojích a o svém podvědomí. Zároveň tě motivuje vidina cíle — kam jdeš a co potom dokážeš.

Zákon přitažlivosti je tedy životní styl, který je tvým cílem. Funguje automaticky, jen je v sobě potřeba nastolit nezbytné podmínky — své podvědomí dovést do stavu přirozeného vnímání.

Podívám-li se na výše uvedené fáze očima produktů, které tě dovedou k jejich zvládnutí, bude to vypadat takto:

  1. Fáze poznání: seriál Člověče, poznej se
  2. Fáze čištění mysli: Tarot Člověče, neboj se
  3. Fáze neomezeného tvoření: Člověče, ... (tohle teprve vzniká)
Jestli znáš "Zápisník vesmírného šampióna", ten také můžeš vnímat jako nástroj pro podporu a rozvoj fází 1 a 2.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 22/24: Právě teď

Právě teď přichází článek o tom, jak důležité je si uvědomovat, co v každém okamžiku — v přítomném okamžiku — vysíláš. Jak je důležité, na co právě teď myslíš a jak o tom uvažuješ. Protože právě tento přítomný okamžik je vždycky okamžikem tvoření. Teď tvoříš to, co si brzy přitáhneš do života jako zkušenost — situaci, zážitek. Každý přítomný okamžik nasměrovává tvůj život dál. Zároveň je v článku i jedno důležité upozornění, kdy je potřeba udělat výjimku a své vysílání negativit násilně netlumit.

Život se neustále dynamicky generuje, a generuješ si jej ty svými myšlenkami, úvahami, přesvědčeními a vizemi. Nač často myslíš, co si často říkáš, tam jdeš a tím se stáváš. Jak se na věci a lidi díváš, takové je v životě máš. Máš-li vizi, kterou v sobě živíš, tvůj život má směr a cíl. Nemáš-li ji, žiješ ze dne na den. Pokud s něčím nebo někým bojuješ, budeš s tím bojovat, dokud se sám nezměníš — nezměníš svůj názor. Pokud ti něco chybí, je to tím, že tento nedostatek vyzařuješ. Vše je tedy plně v tvých rukou, respektive v tvé hlavě.

Uvědom si, z čeho vychází tvé tvoření a na čem závisí jeho efektivita. Veškeré tvoření probíhá samovolně na bázi tvých myšlenek. Chceš-li tedy tvořit cíleně, musíš získat nad svými myšlenkami kontrolu. Dokud to nedokážeš, tvoření ti nepůjde ani v případě, že už víš, na jakém principu funguje a máš i další teoretické základy. Teorie je jen jedna složka úspěšného tvoření. Na jejím základě můžeš přistoupit k tomu, že v sobě vybuduješ prostředí, které bude cílené tvoření umožňovat. Možná lépe to vystihuje opačný příměr — prostředí, které cílenému tvoření nebude bránit.

Mít čím dál větší kontrolu nad svými myšlenkami znamená aktivně svou mysl čistit. Zbavovat se svých nepřirozených pohledů, protože jak už víš, jen ony jsou jediným zdrojem neklidu, roztěkanosti, stresu i všech negativních pocitů = všeho, čím se omezuješ. Čím víc nepřirozených pohledů v sobě nosíš, tím jsi neklidnější, tím častěji se v tobě něco mele, což tě v konečném důsledku odvádí od toho, nač myslet chceš, co chceš vysílat. Zabýváš se zbytečnostmi, nesmysly a od procesu samovolné tvorby buď stále někam odbíháš, anebo jej narušuješ tím, že tě tvé bloky nutí nad věcmi přemýšlet, zvažovat, kombinovat — prostě je "řešit". A často jdeš dokonce rovnou přímo proti sobě, proti svému záměru.

Přirozené myšlení nedělí věci na možné a nemožné, nikde nevidí překážky, protože žádné (kromě vlastních myšlenkových bloků) neexistují. S každým odstraněným blokem se tedy stáváš klidnější a klidnější. Získáváš nadhled, odstup, schopnost nechat věci plynout a přicházet namísto nutkání o něco usilovat. To je definice podstaty neomezeného tvoření, které probíhá samovolně, zcela bezúsilně na bázi vize a přitažlivosti. Čím čistější hlavu máš, tím více času v tomto stavu bezúsilného tvoření, klidu a pohody trávíš. Tím intenzivněji a jasněji vysíláš to, co skutečně chceš a necháváš prostor, aby se to samo zorganizovalo.

Zdrojem veškeré nepohody je zmatená hlava. Hází si klacky pod nohy, aniž by si to uvědomovala. Okolí vnímá jinak než jaké je. Vysílá tudíž zmatené signály, protože pořád něco řeší — šrotuje. Její chování je nekontrolovatelné, neudržitelné. Neustále ji něco vyvádí z klidu a ona na to reflexivně reaguje. Nedokáže se ubránit nutkání řešit. Úplně zbytečně něco vymýšlí, počítá, dedukuje, podmiňuje logikou, čímž se jen stresuje. Netuší, že vše, s čím se takto pere, jsou jen její vlastní zmatené představy. Nedokáže setrvat v klidu, protože ji její představy neustále rozrušují a její dedukce narážejí na samé překážky.

Zmatená hlava se neovládá. Nedokáže své reakce krotit, ono to totiž ani nejde. Mysl funguje reflexivně, nezastavíš ji, když začne šrotovat. Mysl nejde zastavit, jde jedině vyčistit. Nemůžeš ji mít pod kontrolou násilím. Můžeš ji ale vyčistit a pak bude klidná sama od sebe, protože už ji nic vyvádět z klidu nebude. Mysl funguje na bázi předloh, šablon. S nimi podvědomě veškeré dění porovnává. Záleží tedy jen na tom, jaké šablony v sobě máš naukládané. Jsou-li přirozené, jsi v klidu. Jsou-li iluzorní, rozruší tě to. To je celý princip fungování mysli. Tohle pochop. Nesnaž se proto mysl krotit, ale jdi cestou čištění — změny šablon. Aktivně do sebe ukládej správné postoje a tím postupně ty nesprávné "přepíšeš".

A teď to avizované upozornění: S nesprávným přesvědčením nebojuj. Snaž se o opačný přístup — kdykoli se projeví, připusť si jej k tělu. Neřeš, že zrovna teď nemyslíš v souladu s tím, co bys chtěl. Přestože budeš chvíli "tvořit co nechceš", musíš myslet dopředu = jedině toto je cesta dál. Jedině konfrontace tě posune, žádné potlačování, násilné tlumení negativních myšlenek. Toto je potřeba pochopit. Přestože TEĎ je okamžikem tvoření, musíš obětovat přítomnost ve prospěch budoucnosti. Řada lidí s tím bojuje, protože to špatně pochopili nebo jim to vysvětlil někdo, kdo to sám nepochopil. Jdou cestou potlačování, která ale nikam nevede. Je to přešlapování na místě, tak pozor na to, nedělej stejnou chybu.

Dosahování většího a většího klidu (čištění hlavy) je aktivní proces, jehož účinnost můžeš ovlivnit. Stačí se své mysli pravidelně věnovat. Dokud nechápeš, jak je to pro tebe důležité, nebudeš to dělat. Ale když pochopíš, že to je úplně stěžejní, otočíš názor a budeš to naopak chtít dělat často a rád. Bude tě bavit pracovat na rozvoji svých postojů, pohledů na svět i sebe, na vědomí své úplnosti a neomezenosti.

Čistá hlava nic neřeší, okolní dění ji nijak nevyvádí z klidu. Ví co chce, chápe jak to tu všechno funguje a nechává věcem volný průběh. A ony se pak správně vyvíjejí. Přímočaře a bez zmatkování. Kdykoli tedy cítíš neklid, uvědom si, že je to tvé setkání s vlastním blokem a konfrontuj se s ním. Nechej jej v sobě bouřit a zároveň si připomínej správné postoje. Uvědomuj si, jak se postupně měníš, jak v sobě buduješ klid a nadhled, které jsou měřítkem tvé přirozenosti alias neomezenosti, tvého růstu.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 21/24: Myslet nač chceš

Myslet nač chceš. Zní to jako samozřejmost, ale stačí se nad tím jen trochu zamyslet a zjistíš, že to je umění. Kde kdo namísto toho sleduje a řeší dění okolo, komentuje jej, diskutuje o něm, kritizuje, dělá závěry, zaujímá postoje, bojuje (v klamné víře, že to k něčemu je, že je to potřeba a je to dokonce správné) apod.

Z čeho ta pomýlení vycházejí? Z toho, že se lidé vnímají jako něco jiného než čím jsou a netolerují se. Nevědí o své skutečné podstatě a proto trpí pocitem oddělenosti od okolí (celku) a z toho vyplývajícími iluzemí opaku — spoustu věcí vnímají přesně naopak než jaké ty věci jsou. A také si myslí, že i fungují naopak, než jak skutečně fungují. Jsou přesvědčeni, že jejich život ovlivňuje to, co jej neovlivňuje, co mají hledat v sobě, hledají všude jinde jen ne tam, zdroje vidí okolo namísto uvnitř v sobě. A také si myslí, že handrkování a boje někam vedou.

Takto myslící člověk žije zmateně, přestože vše, co prožívá, si dokáže logicky vysvětlit i zdůvodnit. Jenže chyba není v logickém řetězci, kterým vnímá život, ta je ještě před ním, na jeho počátku, v prvotním předpokladu, ze kterého jeho logika vychází a odvozuje. Ale tohle už jsme probírali, to už víš.

Pro uvedení do tématu dnešního článku je podstatné si uvědomit, že myslet nač chceš je pro většinu lidí a asi i pro tebe úkol, který musíš zvládnout, který ti otevře cestu tam, kam chceš jít i v těch oblastech, které ti zatím nefungují tak dobře, jak bys chtěl. Jednoduše řečeno — musíš si vyčistit hlavu a čistou ji udržovat.

Umění "myslet nač chceš" spočívá v tom "neuvažovat negativně", nebojovat. Myšlenky, které vlivem nepřirozeného vnímání produkuješ, jsou vždycky negativní a vždycky omezující. Neexistuje negativní myšlenka, která tě neomezuje. Jsou to myšlenky na něco, s čím jsi se nesrovnal, co nechceš nebo čeho se bojíš. Máš-li například nouzi o peníze, je chyba v tvém vnímání peněz. Tím pádem budeš náchylný na situace, kdy se o penězích mluví. Například se dozvíš, že něco zdražilo. Hlava ti začne šrotovat. Nebo si uvědomíš, že se blíží termín placení nájmu. Hlava ti začne šrotovat. Uvidíš něco luxusního a automaticky to postavíš daleko za hranice svých možností. Někdo je zas náchylný na to, jaký sám je (jak vypadá, jaké má vzdělání, kolik vydělává...) — není spokojený sám se sebou. Pro něj budou krizová témata točící se okolo lidí. Bude se s nimi neustále srovnávat a bude je hodnotit — jak vypadají, jak se chovají, kolik mají peněz... Bude jim závidět, hledat na nich chyby, kritizovat — bude s lidmi bojovat. A tak to je se vším, cos nepřijal — bojuješ s tím. A to je ta zásadní a jediná chyba, která tě omezuje. Bojuješ s něčím namísto abys to bral v klidu jako fakt. Je to tvůj vnitřní boj, kde jsi sám sobě soupeřem, přestože ty soupeře vidíš okolo sebe. Tvé okolí s tebou ale vůbec nesoupeří, ono ti jen zrcadlí tvé vnitřní bloky.

Dá se s tím něco dělat? Samozřejmě, se vším se dá něco dělat. Dá se toho zbavit, své omezující myšlení dokážeš otočit, vyčistit. To, čím se omezuješ, dokážeš přijmout a přestat s tím bojovat. To je skutečné řešení. Kdykoli to dokážeš, tvá mysl se pročistí a ty pocítíš velkou úlevu. Na energetické úrovni dojde k tomu, že tam, kde se energie bouřila, vířila a blokovala začne volně proudit. Přestaneš danou věc řešit a zbude víc prostoru pro myšlení na věci, které pro tebe mají smysl. Tím dokonce můžeš svou slabinu změnit ve svou silnou stránku. To, čeho ses dřív bál cos skrýval nebo odsuzoval, se může stát tvým bonusem, předmětem tvé přitažlivosti, tvojí výhodou. Začne ti to sloužit. Například když změníš svůj negativní názor na lidi, začnou tě mnohem víc podporovat. Když změníš svůj názor na peníze, začnou k tobě víc proudit.

Jako na každou práci s podvědomím je na čištění hlavy ideální soukromí a pohodlí. V něm si svůj "problém" připusť k tělu. Rozeber jej důkladně sám se sebou, konfrontuj se s ním. Bav se v duchu otevřeně o všem, co řešíš. Uvědomuj si při tom správné postoje a všechno to, co už víš o sobě, o Vesmíru, o přirozeném pohledu na věc. Dělej to upřímně, nenásilně, nechej to v sobě pracovat, bublat, hádat se. Nemusí to být ze začátku příjemné, ale bude. K tomu to povede. Prožiješ si, jak něco, co tě brzdí, uvádí do rozpaků, ti začne dělat radost. A to za to stojí. Uvědomíš si sílu svého úhlu pohledu. Bez toho, abys tohle udělal, se svého bloku nikdy nezbavíš ani sílu úhlu pohledu na věc nepoznáš, nepochopíš.

Každý tvůj blok na tebe čeká tak, jako kopec na cyklistu, kterému říká — pojď si mě vychutnat! Nestraší jej, je tu od toho, aby si cyklista užil a měl pak ze sebe i ze života radost. Stejně tak mluví tvůj blok na tebe. Chce, aby tě život bavil a měl jsi ze sebe radost. A tu budeš mít z toho, že se překonáváš. Že si život obohacuješ a pouštíš do něj nové věci. Tím si budeš sám sebe i života víc a víc vážit i užívat. Blok a překážka tu tedy nejsou aby tě omezovaly, ale aby tě bavily, aby ti byly výzvami, protože život bez výzev je jen přežívání. Zbav se tudíž strachu z výzev, protože i to je pokřivený, sebeomezující pohled na život. Když se budeš výzvám vyhýbat, budeš se nudit.

Důležitá důležitost — zbavj se svých omezení opakovaně. Jedině opakováním něco překonáš. Budeš to překonávat čím dál snadněji, až to postupně úplně přestaneš řešit — správný pohled se v tobě nadobro usadí. A pak ti to začne i fungovat. Ideální nástroj pro situace, kdy si se sebou potřebuješ něco vyříkat, najít správný směr nebo chytit motivaci, je Tarot Člověče, poznej se. Je to tvůj kámoš a rádce, vždycky v něm najdeš odpověď i řešení, správný postoj. Vždycky tě podrží, vždycky tě nakopne. Nebudeš pak zmateně běhat v bludišti hypotéz a tápat, která cesta je správná, on ti ji vždycky jasně ukáže. Teď hned, kdykoli budeš potřebovat. Sám jej dodnes denně používám a nehodlám s tím přestat. Kdysi jsem jej vytvořil, protože jsem přesně tohle sám potřeboval — podržet, nakopnout správným směrem, uklidnit, správně poradit, pochopit.

Na překonávání svých bloků funguje výborně i konfrontace "v terénu". Jako příklad vezmu třeba téma vnímání peněz. Ideálním místem na trénink je obchod, výloha nebo katalog. Vybírej očima to nejdražší zboží a sleduj, co s tebou dělá pohled na cenovky. Nejspíš se ti vždycky zatají dech a řekneš něco ve smyslu "Ty brďo! To je pálka!". Tím si jen ověříš, jak se na peníze díváš, jak je vnímáš — blbě. Ale to neva, s tím jsi do toho šel, takže to je vlastně v pořádku. Teď začni s vlastním tréninkem. Koukej na cenovku, která tě vyděsila a říkej si: "Tohle chci, mám na to, to si zasloužím, všechno na světě je tu přece proto, abych si to užíval, je to tu pro mě, ne abych se toho bál, to by byl nesmysl..." Takhle se sebou v duchu mluv a sleduj, co to s tebou dělá. Vnímej, jak se tvůj postoj mění, jak se uklidňuješ, jak se v tobě rozlévá pocit pohody a nadhledu. Tvůj vztah k penězům jsi změnil. Změnil jsi svůj úhel pohledu.

A teď jdi dál k jiné cenovce a uvědomíš si, co jsem říkal o potřebě opakování. Možná budeš čekat, že druhou cenovku už přijmeš s úplným klidem. Nejspíš ale nepřijmeš. Opět v tobě naskočí to podvědomé škubnutí, záchvěv obavy, mírně slabší než v předchozím případě. Takže bude znovu potřeba se konfrontovat, uklidnit a nastolit v sobě nadhled a klid. A takhle si v klidu užívej cenovky, dokud tě to bude bavit. A brzy si dej stejný trénink znovu. Budeš koukat, jak se začne tvůj postoj vyvíjet, měnit. Ale budeš muset být trpělivý, to že ti to nepůjde hned, není chyba. Je potřeba si to užít a zapracovat. O to víc tě pak bude těšit, žes to zvládl. A o tom Vesmír je — o těšení se ze sebe samého, ze svého vývoje. A bav se tím. Umět se bavit věcmi, které děláš, je také úhel pohledu, možná ten nejdůležitější ze všech.

A ještě něco důležitého o udržování čistoty hlavy: k nepřirozenému vnímání patří i potřeba komentovat dění okolo. Politiku, co řekl ten, co tamten, co kdo kde udělal, co se komu nepovedlo, jak hráli naši hokejisti, že se nám opil prezident atd. Zbavuj se toho a nesuď. Uvědomuj si, že tato témata pro tebe nemají žádný význam, jen se tak možná tváří. Ve skutečnosti to jsou jen řeči o tom, jak někdo jiný prochází životem, jak se učí, co při tom dělá dobře a kdy se mu nedaří, kdy udělá chybu. Takhle to vnímej, měj pro druhé pochopení, fandi jim, ať je to kdo je to. Neplň si hlavu nesmyslnými úvahami, odsuzováním a poukazováním na chyby druhých. Chyby jsou nedílnou součástí života, proto je každý děláme. Patří k životu, pomáhají nám růst. Namísto toho si víc užívej věci, které s tvým životem, s tvými vizemi souvisejí, které tě skutečně zajímají a baví.

A připomínej si, co o sobě už víš — čím jsi, v čem žiješ a jak to tu funguje (je o tom celý tenhle seriál). To tě vždycky přenese přes iluze, kterými na tebe okolní svět působí. Víš-li, že jsi součástí celku a jediným zdrojem všeho ve svém životě, je ti jasné, že si svůj život můžeš žít jak chceš. Svobodně. A také že s životními situacemi nemá význam bojovat, ale že je stačí přijmout. A pak už jen stačí rozhodnout, jestli to či ono ve svém životě chceš nebo ne.

Teprve až přijmeš, že něco stojí XY peněz, pak si můžeš i v klidu říct: Tohle chci. Na to chci mít. A budeš. Vesmír to zorganizuje. Nejde totiž o cenu jako takovou, to je jen zdání. Jde o tvůj přístup k dané situaci, o tvé uvažování, které přesně vytyčuje hranice, kam můžeš a kam ne, co si do života pustíš a čemu zabráníš. Až když přijmeš svůj velký nos, přestaneš jej řešit a srovnávat se s ostatními. Budeš se mít konečně rád, budeš se cítit fajn a budeš tím pádem přitažlivý. Až když přijmeš, že všichni děláme chyby, že na tom není nic špatného ani divného, přestaneš s lidmi (i se sebou) bojovat a oni se stanou tvými přáteli a budou tě podporovat. Nikdy nehledej řešení na úrovni "problému". Problém nedostatku nikdy neleží v rovině toho, co ti chybí (peníze, krása, láska, přátelé...), ale v rovině myšlení. Od něj se tvé vztahy k součástem života odvíjejí. Jím do svého života něco pouštíš nebo se od toho odstřiháváš. Funguje ti jen to, co máš opravdu rád. Celý náš seriál, i celý život jako takový, by se dal vyjádřit jediným slovem — láska. O ní vše je a je potřeba to jen hluboce pochopit.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 20/24: Jedině přitažlivost...

Dnešní článek je o přitažlivosti neboli také o zákonu nulového úsilí. O umění nulové úsilí vynakládat. Právě na něm totiž přitažlivost staví, v něm spočívá — je to projev sebevědomí, nadhledu, přirozeného vnímání. Vědomí, že se tvůj život neorganizuje mimo tebe, ale v tobě. Je to ona již dříve několikrát zmiňovaná bezstarostnost a bezúsilnost, s nimiž dosahuješ svých cílů tak, že necháváš věci volně plynout. Řídíš se tím, co už znáš z předchozích článků — udržuješ své myšlenky v sobě, vytváříš si aktivně své vize, posiluješ je v sobě a důvěřuješ vesmírným silám a zákonům.

Přitažlivost spočívá v tom, že pracuješ sám na sobě, na obsahu svého podvědomí. Jsi zaměřený výhradně na tuto činnost — aktivně do sebe ukládáš vize výsledků a těšíš se na jejich naplnění, uskutečnění. O nic víc se nesnažíš, protože víš, jak vesmírné zákony fungují. Víš, že tvé vize se okamžitě začínají organizovat a vše se vyvíjí tak, že k tobě jejich obsah sám dojde, jakmile dozraje, respektive jakmile ty dozraješ.

Přitahovat jinými slovy znamená — nehledat nikde řešení. Musíš si být svou vizí jistý a nenechat se zastavit zdánlivými překážkami — nepolekat se, neuhnout ani neslevit. Ani s ničím nebojovat. Všechno, co se děje, je totiž jen zdání, test, že si za svým dokážeš stát, že se nenecháš vykolejit, že sobě a své vizi dostatečně věříš a zároveň na ní nelpíš = nejsi pro ni ochoten podvádět, slevovat, něco po někom chtít, usilovat, kombinovat a — ještě jednou zopakuji — nezačneš vymýšlet řešení. Od toho tu nejsi, správné řešení k tobě přijde v pravý čas samo. Na tobě je jen svou vizi živit, v mezičase dělat a rozvíjet co tě baví, těšit se, a v situacích, které k tobě samy začnou přicházet, se správně chovat.

Dokud o něco usiluješ, chceš od Vesmíru něco, nač ještě nemáš. Vesmírnou neboli energeticko-informační řečí vysíláš, že ti tohleto chybí. Hledáš něco mimo sebe namísto abys už věděl, že to máš sám v sobě. Vysíláš, že to není součástí tvého života. A tudíž vysíláš přesný opak než bys měl. A jen proto to, co chceš, nedostaneš. Nikde to nenajdeš, protože to nikde není. Musí to být v tobě, tam to musíš najít, a pak to k tobě samo přijde.

Co znamená "musí to být v tobě"? To, že víš, že na to máš. Že jsi zdroj. Tvá vize je jasná, nosíš ji v sobě jako hotovou, samozřejmou věc. Nečekáš, že ti ji někdo dá ani se za ní neženeš. Víš, že splnění tvé vize je pouhým odrazem toho, co sám podvědomě vysíláš, co v sobě vytváříš. Je to jen nutné naplnění zákona akce a reakce . Když toto v sobě probudíš, pak máš na svou vizi nárok, pak k tobě přijde řešení i výsledek. Takže jediné, na čem aktivně pracuj, jsi ty sám. Vším ostatním se omezíš a od své vize vzdálíš, odstřihneš. Když na tebe přijde nutkání něco ve své věci vymýšlet, jdi a medituj. Uvolni se a vrať svou mysl zpátky do klidu. To je vždycky nejlepší řešení vnitřního neklidu.

"Pracuj na sobě" znamená "uč se správně reagovat, jdi za svou přirozeností". Posiluj v sobě správná přesvědčení, připomínej si správné modely chování. Když se v tobě něco děje, uvědomuj si, co to je, co neklid vyvolalo a hledej správné postoje. K tomuto účelu můžu doporučit Tarot Člověče, neboj se, protože ten je přesně na tohle šitý. Je to kompletní soubor všech modelových stavů, ve kterých se můžeš ocitnout. Každému stavu odpovídá jedna karta Tarotu a najdeš na ní nejen vysvětlení, ale i řešení. Stačí si ji vytáhnout, intuitivně vytáhneš vždycky tu správnou. To je taky vesmírný zákon.

Vraťme se ještě ke stěžejnímu tématu — umění nulového úsilí. Toto umění spočívá v tom dokázat vždy a za všech okolností nechat věcem volný průběh. Je to pochopení, že vše se vždy vyvíjí ve prospěch tvého plánu. Momentálně to tak vůbec nemusí vypadat, ale je to tak a tomu důvěřuj, protože to jsou zákony Vesmíru, žádné náhody, šťastné ani nešťastné.

Na ničem tedy netrvej, nelpi, nesnaž se nic uměle udržovat pohromadě, bránit změnám. Otevřeně se vždy, všude a za všech okolností vyjadřuj a buď v nadhledu, nepropadej dojmu, že je něco špatně, že se ti děje něco zlého, něco se komplikuje. Když chce něco/někdo odejít, nech jej jít. Je to vždy ve prospěch všech, i tvůj. Tak, jak ochotně opouštíš svá stará přesvědčení, stejně tak se s radostí zbavuj i všeho ostatního přežitého a všech ostatních. Bez emocí, protože víš, že to tak má být — daný člověk/prostředí/práce... pro tvůj další plán není vhodný. Jen proto odchází, sám má plán jiný. Není to nic proti tobě ani tvému záměru, naopak, je to ve váš prospěch. Tohle je velice důležité vědět, vyhneš se spoustě komplikací plynoucích z nepochopení. Namísto toho se nauč změny vítat a reagovat stylem "je to tak dobře, má to tak být". Osvobodíš tím sebe i druhé. A měj z toho radost, ber to jako průlom do nové fáze tvého tvoření, přiblížení se svému cíli.

Jen takové výsledky, kterých bylo dosaženo s nulovým úsilím, jsou dokonalé, přesně odpovídající tvým představám, tvé touze. A je úplně jedno, jestli se jedná o nějakou věc, osobu (třeba životního partnera) nebo o cokoli jiného. Přitažlivost znamená umění nechat věci ať volně plynou, organizují se podle vesmírného plánu v souladu s tvou vizí, uzrají a pak k tobě samy přijdou výsledky. To je umění nulového úsilí, to je přírodní zákon, to je způsob, jakým Vesmír funguje, to je princip neomezené tvořivosti. Když to už chápeš natolik, že to zvládáš, projevuješ i další důkaz neomezenosti — očekáváš jen to nejlepší, dokonalé výsledky. A přesně tak to Vesmír chce, protože ti fandí.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 19/24: Odpoutání

Minulý článek byl o aktivní fázi tvoření, která je úplně jednoduchá — stačí jen vědět co chceš a znát pár principů, aby člověk neudělal chybu. Dnes probereme všechno potřebné o fázi pasivní. Už jsem minule naznačil, že je tato fáze paradoxní a hned vysvětlím proč.
Název pasivní má od toho, že od tebe nic nevyžaduje. Žádnou aktivitu, vůbec nic. Kromě jediného — aby ses od svého vyslaného záměru dokázal myšlenkově zcela odpoutat. Nemyslet na něj, nesnažit se spekulovat, "pomáhat", přemýšlet jak by se to mohlo asi stát ani jinak se v tom myšlenkově nerýpat. Nechat to prostě být.

Na tom na první pohled není nic záludného, a v tom je onen skrytý paradox, který možná pochopíš, až když si to vyzkoušíš. Tato fáze je totiž založena na důvěře. Plné neochvějné důvěře v přírodní zákony a jejich působení. Jinak řečeno — musíš dát Vesmíru prostor vše zrealizovat. Nekecat mu do toho, nerušit jej, nehonit jej sem a tam. Uvědom si, že i pochybnost je jasná instrukce, odklon od původního záměru nebo dokonce jeho úplné popření.

Je to o bezmezné důvěře v neviditelný svět sil a informací. A to nemusí být jen tak. Je naopak dost pravděpodobné, že se tvé myšlenky budou chtít k odeslanému přání vracet a "řešit jej", "pomáhat mu". Jsi zvyklý vnímat svět především smyslově a tudíž tě to bude svádět k pochybnostem.

Všechny takové snahy, kdykoli se objeví,  jsou jasným důkazem, že tvá důvěra ještě není plná. Ještě je v tobě něco, co ti brání se od svého záměru zcela odpoutat — jsi svázán materialistickým způsobem uvažování, které je omezující. Je to podobné jako když školák, který se právě učí násobilku, tuší, že pět krát pět je pětadvacet, ale když na něj učitel zatlačí a zeptá se důrazně: "Opravdu???", žák zaváhá, začne tápat v mysli, zvažovat, vzpomínat, pochybovat — ztratí jistotu.

Co s tím? Konkrétních příčin může být řada, nedá se tudíž jednoznačně říct "udělej přesně tohle". Ale doporučení přece jen existuje — v prvé řadě se nevzdávej svého záměru. Nevadí, jestli ti to hned nejde (víceméně se s tím i počítá), vydrž a pokračuj dál ve své aktivní tvorbě tak, jak jsme psali minule. A paralelně s tím si opakuj a trénuj věci, které s tvým podvědomím pracují, které jej čistí = přirozené postoje k životu. Zbavuj se klamů a iluzí.

Ideální sada nástrojů k tomu určených představuje online Tarot Člověče, neboj se, Zápisník vesmírného šampióna i karty Člověče, poznej se, ke kterým patří i tyto články. Všechny tři jmenované produkty se totiž právě přirozenými postoji zabývají. Jejich používáním automaticky posiluješ svou intuici a čistíš své podvědomí, což vede k čím dál většímu sebevědomí a jasnosti. Tím, že fungují intuitivně, ti navíc reflektují přesně to, co vyčistit potřebuješ. Stačí se jich jen správně ptát a sáhnout po nich, kdykoli v tobě bují nějaká nepřirozenost = kdy cítíš, že se v tobě něco mele, ztrácíš jistotu, jasnost...

Mohu-li tedy doporučit, hraj si, tahej karty, ptej se Tarotu na věci, které souvisejí s tvým záměrem tvořit a tím, co mu ještě brání a všechny tyto nenásilné a časově nenáročné činnosti tě dovedou tam, kam potřebuješ, kam chceš. Nástroje, které máš k dispozici vypadají triviálně, ale tím se nenech oklamat. Jsou velice silné a mocné, probouzejí změny, vedou tě správným směrem a když je potřeba, podrží tě a podpoří. Bav se s nimi a vše pak půjde ještě snadněji a rychleji. Stavěj se svým blokům a ony postupně zmizí.

Dokonalé sebevědomí a (sebe)důvěra jsou podmíněny nabytím těchto schopností:
  • poznání Vesmíru a jeho fungování, a poznání sebe sama i toho, jakou roli hraje tvé myšlení
  • přijetí sebe takového, jaký jsi, pochopení, že přesně jaký jsi máš být, že máš vše, co potřebuješ a díky tomu jsi jedinečný a to tak máme každý; že každý máme své "zdánlivé nedostatky", které vytvářejí naši jedinečnost pro záměr, kvůli kterému jsme na světě; nikdo tedy není ani míň ani víc než kdokoli jiný
  • nerozlišování neboli pochopení, že vše ve Vesmíru je úplně stejné, z téhož materiálu a navenek neutrální; že žiješ v naprosto neutrálním prostředí, které tvůj život přímo nijak neovlivňuje, pouze reaguje na tvé vlastní vysílání
  • bezpodmínečná láska k sobě i ke všemu ostatnímu; je syntézou předchozích tří aspektů
Tohle vše v tobě cesta za poznáním automaticky probudí. Díky tomu získáš i spoustu dalších souvisejících přirozených vlastností a schopností, jejichž výslednicí bude zdraví, štěstí a neomezenost.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 18/24: Mysli jen na výsledek

O předchozích článcích seriálu se dá obecně říct, že pojednávaly o přípravě na záměrné tvoření. Když to velice stručně shrnu, zahrnovaly dva aspekty:
  • poznání vesmíru, člověka a jejich fungování
  • nalezení a odstranění bloků, které v člověku vznikly odklonem od jeho přirozenosti a které mu v záměrném tvoření brání, protože narušují chod tohoto samovolného procesu
Odteď se v našem seriálu posouváme už k vlastnímu tvoření, spočívajícím ve dvou fázích — fázi aktivní a fázi pasivní. První z nich — aktivní fázi — popisuje dnešní článek a měl by o ní říct úplně vše potřebné. Je to prostě recept jak jednoduše na to včetně tipů co ano a co naopak ne.

Aktivní fáze tvoření se tak jmenuje proto, že se na ní sám aktivně podílíš. Paradoxně je tahle fáze z hlediska zvládnutí jednodušší než ta druhá, alespoň pro začátečníky. Spočívá v tom, že si v klidu vydefinuješ, co vlastně chceš. Je úplně jedno, co to bude, udělej si o tom co nejlepší představu, vizi, do které zahrň všechny podstatné vlastnosti. Udělej to jak ti vyhovuje, ideální je asi tužka a papír. Všechno si zvaž a sepiš, poškrtej a sestav si ideální definici. Je dobré si ji dobře promyslet, abys ji později nemusel měnit.

Až máš své přání vydefinované, je čas jej začít vysílat do Vesmíru. A teď důležitý moment — vysílej vždycky jen hotový výsledek. To je velice důležité. Ber to tak, že zadáváš cíl a nezajímá tě, jak se k němu dospěje. To totiž není tvoje starost. Ty jsi v procesu tvoření pouze zadavatel. Na tobě je co nejlépe vyjádřit, co chceš a tím to pro tebe hasne. Hned vysvětlím proč — protože výkonnou složkou je Vesmír. On dokáže vše, co si vymyslíš, samostatně zrealizovat. Je na to odborník, machr. Nepotřebuje, aby mu do toho někdo mluvil, naopak — tím mu práci komplikuješ a kazíš. Vesmír totiž na rozdíl od tebe dokáže vyhodnotit úplně všechny varianty i možnosti a zorganizovat je tak, aby výsledek odpovídal a bylo jej dosaženo co nejjednodušší a nejrychlejší cestou. Vesmír je tedy dokonalý vykonavatel. Musíte se tedy spolu naučit spolupracovat — každý dělat jen to svoje a druhého nechat dělat zase to jeho.

Takže opakuji — vydefinuj si výsledek a ten pak zadej Vesmíru k realizaci. Jak? Vizualizuj si jej nebo jiným způsobem na něj mysli jako na již hotovou věc. Probuď jej ve svém duchovním světě. Udělej si pohodlí, zavři oči a výsledek si představuj, i třeba sebe, jak si jej užíváš. Prostě si představuj scénu již hotového, splněného výsledku. Co nejživěji, ale nenásilně. Vlož do toho klidně i emoce a užij si to.

Pokud ti nefunguje vizualizace, zvol si jinou metodu. Třeba si výsledek svého přání kresli. Nebo piš. Kup si sešit a do něj si podrobně popisuj výsledek, popiš klidně třeba i dvě tři stránky. Psaní je velice silná metoda, to zjistíš hned, jakmile to zkusíš. Další možný způsob je o svém záměru sám se sebou v duchu mluvit. Prostě jako by sis něco vizualizoval, akorát namísto obrazu si o tom v duchu povídáš.

Je jedno, jaký způsob zvolíš, vyber si, co ti přirozeně sedí. Jde o to odeslat správné zadání a zároveň si svou představu uložit do podvědomí. Tohle opakuj každý den, stačí vždy chvíli, pár minut se své vizi věnuj. Ideální časy jsou třeba hned po probuzení ještě než vstaneš anebo těsně před usnutím — tvé vize tě naladí na celý den nebo v tobě žijí celou noc. Ale samozřejmě to můžeš dělat i kdykoli jindy. Jen je dobré si na to udělat klid, kde tě nic neruší a můžeš si svou vizi užít podobně, jako když si chceš užít třeba nějaký film.

A to je celé. Takhle si můžeš vydefinovat cokoli chceš, jen měj při tom na paměti, že nemáš jít proti nikomu a ničemu — tvůj záměr musí být čistý a nikoho a nic nezneužívat. Můžeš třeba chtít skvělého partnera, který rád jezdí na lyžích a má rád děti, ale už je špatně chtít, aby tím člověkem byl sousedovic Miloš. Protože Miloš může mít o svém životě i o partnerství úplně jiné představy. Čili buď ve svých definicích detailní, jen se vyhni snahám je pasovat na konkrétní lidi nebo je vázat na něco jiného. Ono by to ani nefungovalo, pořád by se něco třelo, blokovalo, nikdo by z toho nebyl šťastný.

Příští článek bude o pasivní fázi tvoření a jejích zákonitostech i záludnostech.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

Člověče, poznej se — 17/24: Vše pochází...

Všechno v životě člověka je postaveno na jeho vlastních přesvědčeních. Což je — jinými slovy řečeno — jeho duchovní svět. Každý žijeme ve dvou světech zároveň, v duchovním a fyzickém. Přitom duchovní svět je nadřazený světu fyzickému, a to tak, že vše nejdřív musí vzniknout v tvé hlavě a posléze se to projeví i ve fyzické podobě.

Kdo si to již uvědomuje, nesnaží se řešit problémy ani plnit si svá přání na fyzické úrovni, ale jde rovnou o úroveň výš. Tam, odkud vše doopravdy pochází. Nikdy totiž nemůžeš získat nic, o čem nejprve nejsi vnitřně přesvědčen. Nic nezískáš tak, aby ti to sloužilo dřinou, honěním se, hraním si na něco, úsilím, bojem, silou, nátlakem... Zato všechno získáš tak, že o tom sám sebe přesvědčíš. Vše, co chceš, tedy musí nejprve ožít v tvé mysli a posléze se to už pak samo projeví i na fyzické úrovni. Samovolně to pak k tobě dojde — bude ti to fungovat, budeš to přitahovat.

Toto je jediná cesta, je iluze si myslet, že se dá něčeho dosáhnout jinak. Nějakou výjimkou z pravidla. Přírodní zákony výjimky neznají, jsou jednoduché, každá výjimka by vše jen zkomplikovala a vnesla do dokonalého řádu chaos.

Člověk, který si význam svého myšlenkového světa uvědomuje, překročil i iluzi vlastní ovlivnitelnosti okolím. Ví, že vše záleží jen na něm samém, na jeho myšlení. Stejně tak se i zbavil iluze, že je jeho život na něčem nebo někom závislý, že mu něco může zvenčí v jeho záměrech bránit. Ví, že všeho dosáhne prací na sobě, na své duchovní kvalitě — na svých přesvědčeních. A proto se jim pravidelně věnuje a o stav a obsah svého podvědomí se stará, vidí v něm neomezený poklad, zdroj úplně všeho.

Práce na svých přesvědčeních neboli se svým podvědomím je také nazývána rozvojem osobnosti. Ať to nazveme tak či onak, vždycky jde o cílené zvyšování kvality svého žití, k čím dál bezstarostnějšímu a bohatšímu životu. Spočívá ve zbavování se svých stávajících omezení a následně v bezstarostném plnění si svých cílů a snů. Což není nic jiného než cesta k vlastní přirozenosti a — teď přijde něco moc důležitého — lásce sama k sobě. Od lásky k sobě se totiž všechno ostatní odvíjí, na ní vše stojí i padá.

Mít se bezpodmínečně rád znamená přijmout se takový jaký jsi, bez výjimky, se vším, co k tobě patří. Teprve pak máš možnost jít dál za svými sny, do té doby si budeš pořád něčím bránit — něčeho se bát, něco si vyčítat, s někým se srovnávat, soupeřit, maskovat vše, cos na sobě ještě nepřijal... a to vše v tobě bude dál a dál probouzet sebeomezující myšlenky.

Osobní rozvoj se dá vyjádřit ještě jinak — osobní rozvoj je o čím dál jednodušším vnímání světa, života i sebe samého. Je o porozumění, jak ty "neviditelné věci" fungují. Zbavuje tě iluzí navozovaných smyslovým kontaktem s okolím. Namísto reakcí na vnější zdání se učíš vnímat skutečnou podstatu všeho co potkáváš, s čím se denně konfrontuješ. Uvědomuješ si, že se vždy konfrontuješ jen sám se sebou, protože úplně všechno kolem tebe je úplně stejné — prostředí, ve kterém se pohybuješ je neměnné, pouze budí rozličná klamavá zdání, z nichž se pak odvíjejí tvé reakce, emoce, myšlenky a závěry.

Rozvoj podvědomí tě vede k pohledu na život s klidem a odstupem (nadhledem). Stáváš se "nestranným pozorovatelem", kterého dění okolo nechává čím dál víc v klidu. Čím víc světu a sobě rozumíš, tím méně situací tě vyvádí z klidu a nutí tě reagovat. Kdykoli se tak stane, víš, že jde o chybu v tobě a věnuješ se jejímu odstranění, protože to je jediná cesta dál. Jen tak dokážeš víc a víc myslet na věci, které chceš, nerušen zdánlivým děním okolo. Jen tak se můžeš stát vědomým tvůrcem svého života. Zbývající články seriálu budou o tom, jak to konkrétně dělat.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.