Karma: stručně a snad i jasně

Nedávno jsem byl požádán o napsání článku o karmě a jelikož jsem si sám už nějaký čas s touto myšlenkou hrál, reaguji na tento impuls a tu je ono povídání. Tak, jako se snažím o všem ve Vesmíru mluvit jednoduše, stručně a jasně, zkusím to stejným způsobem i tentokrát. Karma je totiž jednoduchá jako Vesmír sám, je to vlastně zákon akce a reakce. Nic víc.

K tomu, abychom ale karmu správně pochopili, si musíme ujasnit dvě triviální skutečnosti, které s jejími projevy souvisejí. Jsou to:

1. Pochopit, čím skutečně jsem. Že nejsem panáčkem (tělem), který svými smyslovými orgány vnímá svět, setkává se s dalšími panáčky a dělá si o nich i o světě na základě svých dojmů názory, přičemž se mu honí hlavou kupa všelijakých myšlenek, které proto, že je smyslově nevnímá, nepovažuje za nijak významné. Tohle je totiž - zatím ještě celkem rozšířená - iluze.
   Skutečnost je ta, že jsem vědomím. Jsem právě oněmi neviditelnými a smyslově neuchopitelnými myšlenkami, které vysílám do okolí a ono na ně reaguje. Reaguje proto, protože "okolí neboli Vesmír" je jedno nekonečné, souvislé kvantové pole, které přijímá informace a jejich obsahu se přizpůsobuje (tohle je ona akce a reakce - vyšlu informaci a ona se uskuteční). Takto vzniká vše hmotné i nehmotné, všechny vztahy, mezilidské i jakékoli jiné, a takto vzniklo a funguje i tvé tělo, tvé zdraví, tvé pocity, zážitky, události atd. Celý tvůj život tedy vzniká jako reakce na tvé vlastní myšlenky a úvahy, které se automaticky uskutečňují, případně zhmotňují.
2. Pochopit, že můj život je nekonečný. Budeme-li vycházet z předchozího bodu, nebude těžké pochopit, že žijeme věčně. Že zánikem těla (smrtí) náš život nekončí. Že končí pouze jedna naše inkarnace, ale naše vědomí žije dál a za čas se vtělí do jiné bytosti a žije v jiném těle, někde jinde, v jiné době. Jednoduše řečeno - náš život se skládá z řady inkarnací.

K pochopení karmy nám už teď zbývá poslední krok - uvědomit si, že reakce nemusí vždy přijít ihned. Tak, jako je na splnění nějakého svého přání potřeba počkat (než Vesmír zorganizuje vše potřebné), podobně to je i v případě, že se k nám má vrátit něco, co jsme způsobili svým zlým úmyslem, činem, nevážením si něčeho, pohrdáním, domýšlivostí, zneužíváním druhých apod. 

Tato "časová prodleva" může trvat různě dlouho. Někdy k nám důsledky našeho chování přijdou ještě v rámci aktuální inkarnace, ale někdy si je odžijeme až v některé z těch příštích. Narodíme se pak s nějakým omezením, postižením, v prostředí, které nám nedovolí se rozvíjet jak bychom si přáli, přijdeme během života k nějakému úrazu s dlouhodobějšími následky, apod.

Karma je o tom, že všechny dluhy je potřeba srovnat. Vytvoříš-li si nějaký, přijde čas jej splatit. Odžiješ si něco tak, aby sis vyčistil hlavu (právě to je smyslem a cílem karmického zákona) a nastavil v sobě opět ty správné hodnoty zbavené ega, které se dají jedním slovem nazvat láska. Jednoduše řečeno - přijde období, kdy budeš svůj dluh splácet a život tě nepustí dál, dokud jej nevyrovnáš.

Uvedu dva příklady: nebudeš-li si vážit například peněz, budeš jimi pohrdat nebo je budeš nějakým způsobem zneužívat, můžeš se příště narodit chudý jako kostelní myš a duchovně slabý na to, abys byl schopen peníze v dostatečném množství vydělávat (vyrosteš v prostředí mizérie a v té budeš žít dál, protože se tak naučíš uvažovat). Můžeš pak třeba skončit jako žebrák a bezdomovec, závislý na milosti ostatních, na jejich ochotě ti dát trochu ze svého. Budeš-li vůči druhým krutý, můžeš se příště narodit slabý a užít si jaké to je, když tě druzí zneužívají tak, jak jsi to kdysi dělával jim.

Tolik tedy o karmě to, co považuji za nezbytné k jejímu správnému pochopení. Karma samozřejmě funguje i opačně, tedy v pozitivním směru, kdy každý dobrý čin či úvaha se ti vrátí v dobrém, většinou mnohonásobně.

Žiji jednoduše & spokojeně

Miluji jednoduchost. Vidím v ní efektivitu a sílu. Komplikované postupy a činnosti mě nikdy příliš neoslovovaly. Jednoduše žiji, jednoduše uvažuji, jednoduše vařím... S jednoduchostí souvisí také mé vědomé zbavování se všeho zbytečného (věcí, oblečení, činností, debat o ničem, televize, potřeby rozebírat, co kdo řekl nebo udělal...). Jsem přesvědčený, že tohle vše je jenom vata, která mému životu nic nedává, ani nijak nepřipomíná nic z toho, co mě baví dělat.

Kromě jednoduchosti beru v potaz i své pocity. Být spokojený podle mě znamená se dobře cítit, a to ideálně z pocitů ze sebe samého. Z toho, jaký jsem, jak se umím dívat na svět a že dokážu skutečně dělat především to, co mě baví a naplňuje. Zaměřuji se tedy na své pocity a jejich kultivaci.

Snažím se svůj život zjednodušovat stále víc, odstraňovat z něj další a další zbytečnosti a nahrazovat je tím, co mi dělá dobře, při čem a po čem se dobře cítím. Buduji si pozitivní návyky. Je překvapivé, kolik toho za relativně krátkou dobu stihnu a kolik dobrého mi to přináší.

Pravidelný režim

Uvědomil jsem si, že k tomu, abych se dobře cítil, potřebuji pravidelně dělat něco pro své tělo i mysl. Dál jsem si uvědomil, že nejradši budu tyto „pravidelností“ provádět hned ráno nebo až před usnutím, abych měl celý den volný a mohl se věnovat čemu chci nebo potřebuji. Vytvořil jsem si postupně režim, který už nějaký čas praktikuji a jsem s ním nesmírně spokojený: je krátký a cítím se po něm po všech stránkách skvěle, a právě v tom vidím smysl života. Tady ten program je:

1. Ráno po probuzení hned nevstávám, ale hraji si se svými myšlenkami. Připomínám si své cíle, svá aktuální přání, vizualizuji si je, připomínám si, že se mám rád a že jsem vděčný za vše, co mám, jaký jsem, jak se rozvíjím... Děkuji za lásku, se kterou se dokážu čím dál líp dívat na sebe i na svět kolem. Tím se perfektně vnitřně naladím, a velice silně pak cítím, jak v okamžiku, kdy vylézám z postele, doslova zářím. cca 15 minut
2. Na záchodě (ano, právě tam) si vytáhnu svou tarotovou „kartu na dnešní den“. V klidu si ji přečtu, uvědomím si princip, který daná karta vyjadřuje, který mne učí a těším se, až přijdou během dne chvíle, kdy se tento princip začne projevovat = kdy jej v sobě budu posilovat a tím se rozvíjet. cca 3 minuty
3. Zacvičím si „naše dubnové“ cvičení na břicho, má obvyklá dávka je 100 šikmých sedů/lehů – 60 vteřin „prkno“ – 100 přímých sedů lehů. cca 6 minut
4. Jdu do koupelny, vyčistím si zuby (koupil jsem si „dětské zubní přesýpací hodiny“ a moc mi to pomohlo!) a dám si sprchu, z toho poslední minutu studenou. cca 10 minut

Celý tento ranní rituál zabere jen půlhodinu, ale je nesmírně cenný. Jsem po něm v takové pohodě a mám ze sebe tak dobrý pocit, že se těším na vše, co se bude dít dál, ať je to cokoli. Vstupuji do dne nabitý energií a s pozitivní klidnou myslí.

Dlouhodobý plán

Abych se dobře cítil, rozhodl jsem se ještě pro dodržování rozumné životosprávy. Jednoduše řečeno – jídlo a pohyb. Nejsem přítelem diet, ani nejsem extrémista, který by něco striktně odmítal. Mám rád rozumný přístup k jídlu ve smyslu, že si vybírám, co obvykle jím i nejím - podobně jako se zbavuji „duchovní vaty“ v podobě přemýšlení a klábosení o nesmyslech, vyhýbám se i „potravinové vatě“. Má životospráva vypadá asi takto:

1. Vyhýbám se konzumaci pečiva, knedlíků a dalších „vycpávadel“, po kterých se cítím nacpaný, těžký, unavený, ospalý, líný a tloustnu. Naučil jsem se vážit si toho, jak fajn se cítím pokaždé, když se těmito věcmi nenacpu. Nejsem vegetarián, ale maso jím jen výjimečně.
2. Hýbu se. V mém případě chodívám plavat a jezdím na kole. Toto je samozřejmě individuální, někdo je turista, jiný golfista, tak ať si každý najde to své, ale ať to dělá. Stačí se večer projít a je to hned jiná.
3. Překonávám se. Dělám si tím radost, můj život má náboj. Čas od času třeba držím půst. Nedělám to pravidelně, řídím se pocitem – dneska to půjde. Půst přitom nevnímám jako dietu, ale výzvu a očistu. Mám při půstu radost ze sebe, ze sebepřekonání, z toho, že nejsem tak úplně závislý na jídle. Paradoxně se tak v den půstu často cítím ještě líp než jindy, protože mám o radost víc, že „na sobě makám“. Obdobně když jezdím na kole, nevyhýbám se kopcům ani složitějšímu terénu. Vždycky mi to přinese radost, že jsem si trochu máknul anebo zvládl projet tam, kde jsem ještě minule z kola sletěl nebo slezl. Jsem přesvědčený, že právě tyhle dobré pocity ze sebepřekonání (a může jít o úplné drobnosti) dávají životu nejvíc, pro ně stojí za to žít.
4. Užívám si své myšlenky. Pro člověka v depresi je nejhorší představa, že zůstane sám se svými myšlenkami, protože si jimi ubližuje. Pro člověka duševně zdravého je to ale naopak ta největší paráda, protože se svými myšlenkami nabíjí. Jdu-li se večer projít kolem řeky a při tom myslím na své vize a přání, představuji si, jak je přitahuji a je mi perfektně. Kdykoli jedu tramvají, dělám totéž. Stojím-li frontu v obchodě nebo na někoho čekám, zase si hraji se svými myšlenkami. Když odpočívám, také si při tom užívám své myšlenky. Vyplňuji tím každou volnou chvíli. Jedu-li autem na služebku, na výlet nebo na dovolenou, beru cestu jako součást dobrodružství. Užívám si, i když zrovna není nač koukat nebo je i dopravní zácpa, protože si mám pořád s čím hrát, čím se bavit. V hraní si s myšlenkami jsem objevil úžasnost, která nahradila nejen všechny pocity nudy a prázdnoty, ale i nervozitu, stres, naštvanost, smutek apod.

Mám tisíckrát ověřeno, že strávením hodiny na bazénu nebo půl dnem na kole o nic nepřijdu ani mi nic neuteče. Naopak. Jsem potom tak vyčištěný a nabitý energií, že práci, kterou bych dělal dva dny, zvládnu za hodinu. Dobře se cítit je prostě mnohem víc než se pachtit, usilovat, přemlouvat a stresovat, protože pak jde všechno samo. Takže paradoxně (jak to tak ve Vesmíru chodí) mi hodina strávená v bazénu ušetří následných několik hodin práce. Je jen potřeba zahodit matematickou logiku a nahradit ji logikou vyšší, pocitovou. Dobře se cítit znamená fungovat s chutí a čistou hlavou = s nulovým úsilím i odporem, maximálně efektivně a ještě mě to baví. Dobře se cítit generuje další dobré myšlenky, pocity i výsledky. Jsem přesvědčený, že výsledek není odrazem toho, jak dlouho jsem na něm dřel, ale s jakou chutí a elegancí jsem jej dosáhl. A život jako takový také vnímám jako výsledek a jeho kvalita závisí jen na mé chuti a umění žít.