Jak s chutí překonávat strach

Každý strach je falešný

Toto je potřeba hned na začátku pochopit. Ať se bojíme čehokoli — a ono toho je, čeho se my, lidé, bojíme — vždy nás straší jen naše vlastní představa. Ve skutečnosti nikde neexistuje nic, čeho bychom se mohli bát. Nikdy nám nic nehrozí, nikdo s námi nechce bojovat, žádný nedostatek, neúspěch, průšvih se nám sám od sebe nechce přihodit. Nikdy nás neděsí něco skutečného, ale pouze to, co si sami svou fantazií vymýšlíme. Až potom — jako reakce Vesmíru na naše vlastní fantazírování a z něj vyplývající očekávání — se to, čeho se bojíme, uskuteční. Ale je potřeba chápat, že se to stalo jen proto, že jsme si to sami začali myslet, sami začali tuhle vizi živit, uvěřili jí, začali ji vyzařovat, a tím jsme si odpovídající výsledek vytvořili, přitáhli do života a nakonec i prožili přesně to, co jsme si sami vymysleli.

Strach je tedy falešný, je to jen produkt vlastní fantazie. Vznikne tak, že se člověk na něco nebo někoho začne dívat nepřirozeně, nesprávně. Vidí to jinak než jaké to skutečně je, přisuzuje tomu vlastnosti, s nimiž pak bojuje a bojí se jich. Původci strachu jsou různí — někdy člověk podlehne vlastním dojmům, jindy tomu, co se někde píše, říká, co říkají a dělají druzí, často je ovlivněn v dětství, kdy mu rodiče a další autority říkají věci, které nejsou pravda. Ne, že by chtěli dítěti ublížit, ale oni to tak sami vnímají a nevědí, že skutečnost je jiná.

Chudý člověk je proto chudý, protože se dívá zkresleně na peníze — naučil se tak uvažovat. Nejistý člověk je ten, který se dívá na sebe jinak než na ostatní — žije s pocitem, že ostatní jsou lepší, vypěstoval jej v sobě. Jeho podvědomí se pak lidí bojí, srovnává se s nimi, soupeří, cítí se nejisté, závislé, nesoběstačné, slabé, méněcenné, v nevýhodě. Jiný se zase bojí o své zdraví, podvědomě v sobě nosí pocit, že se o ně má strachovat, možná mu v dětství zdůrazňovali, že se musí stále chránit, že je slabý, že něco nedokáže. Jiný člověk žárlí, svého partnera staví hodnotou výš než sám sebe. Další na někom nebo něčem lpí, protože mu pocitově něco chybí. Spousta lidí se bojí změn, protože v nich vidí něco negativního, ztrátu jistoty. Atd.

Takto a podobně vznikají strachy, a je dobré to vědět. Dál už to ale rozebírat nemusíme, my se chceme naučit své strachy překonávat a nejen to — my se to chceme naučit dělat s chutí. Možná tě teď napadne, jak jde překonat s chutí strach, něco, co tě doposud děsí, co vnímáš nepříjemně, čemu se rád vyhneš, co ze svého života s radostí vyškrtneš. Brzy ale změníš názor. Je to totiž úplně jednoduché.

Na strach se musíš naučit dívat přesně opačně než doposud

Právě otočením úhlu pohledu se mění svět i život. O to jde vždycky, celý osobní rozvoj je jen a právě o tom. Každá iluze, která člověku ubližuje a omezuje jej, je jen špatný náhled. Překonávání strachu není žádnou výjimkou. Takže:

• Doposud jsi vnímal strach jako něco negativního. Už proto, že jsi věřil, že ti skutečně něco hrozí. Strach jsi tedy vnímal jako něco reálného, co ti ubližuje, omezuje, co je zdrojem tvých nepříjemností a problémů. Strach = nepřítel.

Jenže to vše jsou iluze. Strach je tu z úplně jiného důvodu:

• Nově už víš, že strach je jen reakce na tvou vlastní představu, falešnou, která neexistuje. A tudíž už víš, že ti nehrozí vůbec nic. A teď pochop, že strach tu je proto, aby ti udělal radost. Z čeho? Z jeho překonání! Právě proto, že je falešný, nemá sílu ti ublížit, je to jen bubák, který tě chce pobavit a udělat ti radost z toho, že se jej nelekneš! Strach = tvůj kamarád!

Toto je pravda o strachu. Strach je jen jedním z koření života, která tu jsou proto, aby člověka život bavil. Tím, že strach překonává. Strašení je hra, nikoli boj! Bát se strašení je jako bát se hrát na schovávanou. Bez překonávání není zábava, ale nuda a stagnace. A ta pak plodí různé závislosti, protože člověk, který nic nepřekonává, se nemá se čím bavit, cítí se prázdný a unuděný. Jeho životu chybí náboj, zábava. Degeneruje, tělesně i myšlenkově.

Výzev existuje spousta. Výzva je každá nabídka k nějaké činnosti, aktivitě. Procházka, cvičení, okopání záhonu, výlet, výšlap na kopec, projížďka na kole, návštěva muzea, zámku, výstavy... Výzva je cokoli, co tě přiměje něco aktivně udělat. Vždycky ti to ve výsledku něco přinese, obohatí to tvůj život, dá mu to šťávu. A mezi tyto výzvy patří i překonání vlastního strachu. Nejde o nic jiného než o výzvu na myšlenkové úrovni, nikoli tělesné. A má ti přinést to samé, jako výlet nebo divadlo — radost, žes něco udělal, že ses překonal, žes to dokázal, že sis to užil.

Jak si překonání strachu užít?

Překonání strachu si dokážeš užít, když se budeš řídit tímto návodem:

1. Každý strach je falešný. To je potřeba si vždy, když tě nějaký přepadne, uvědomit.
2. Strašíš se sám. Straší tě vždy tvá vlastní představa, katastrofický scénář.
3. Strach je falešný. Vyplývá to z předchozího bodu — bojíš se výplodu své fantazie. Když to už chápeš, víš, že se nemáš čeho bát, že ti ve skutečnosti nehrozí nic z toho, co si představuješ.
4. Strach na sebe nechej působit. Když víš, že jde jen o představu, neutíkej před ní, ale udělej přesný opak — pusť si ji k tělu a nechej ji na sebe působit. Nechej své představy a myšlenky v hlavě běhat, sleduj je a jen si uvědomuj, že to vše jsou jen falešné iluze, bubáci. Že tě straší, ale nedokážou ti ublížit. Že jen zkoušejí, jestli jim naletíš. Je to hra.
5. Povzbuzuj je. Začni si svůj strach, jeho překonávání, užívat. Hecuj jej, povzbuzuj. Říkej mu v duchu: „No tak pojď, ukaž, co umíš! Přidej, nepřestávej! To je málo, ještě víc, ukaž se!”
   Nesnaž se jej nijak tlumit, naopak, když polevuje, hecuj jej ještě víc. Přijmi jeho hru. Užívej si, jak na tebe působí, jak zoufale bojuje o svou existenci, jak se snaží i jak sám sebe zároveň spaluje, oslabuje, jak mu docházejí síly. 
6. Pociťuj radost z toho, že strašení nepodléháš. Užívej si to, užívej si sám sebe. Užívej si, že strašení vnímáš s nadhledem jen jako bu-bu-bu. Ano, pere se to v tobě, ale je to jen hra tvé fantazie. Užíváš si ji tím, že jsi obrátil dřívější strach v opačné pocity, v radost ze sebe.
7. Vydrž až do konce. Nesnaž se vnitřní dění, rej myšlenek, ukončit. Drž, buď trpělivý, nechej vše doběhnout do samovolného konce. On nakonec vždy přijde sám — přijde vyjasnění, strach sám sebe spálí. A právě tím se jej zbavíš buď natrvalo, anebo při příštím setkání už bude mnohem slabší a stejným způsobem jej ještě více oslabíš, až jednou zmizí úplně.
8. Následuje radost ze sebe. Z toho, jak sis užil strašeníčko, budeš cítit radost. Pravou, skutečnou radost, protože to je radost ze sebe samého. Z toho, žes něco dokázal, žes nepodlehl. Tvé sebevědomí, sebehodnota, sebejistota, sebeláska — to vše vyletí nahoru a právě o tom život je.

Strašení je jednou z forem lásky. Je tu proto, aby si člověk mohl sám ze sebe udělat dobrý pocit, radost. Tohle je realita. Přeji úžasné zážitky a vím, že brzy začneš právě takové situace vyhledávat. Přijdeš jim na chuť, právě v nich najdeš životní radost. Pochopíš, o čem život je a začneš jej ještě intenzivněji žít.

Přeji příjemné a milé strašeníčko.

* * * * *
Udělej si prosím chvíli na dobrý skutek a oznámkuj článek formou komentáře pod ním.
Jako ve škole, 1 až 5.