Online karetní výklady www.martinvlach.cz Blog Facebook Google+

Linka pod perexem


sobota 24. ledna 2015

Jak úspěšně na osobní rozvoj

Co znamená úspěšně

Úspěch není jen dosažení cíle. To je nutné si uvědomit. Úspěch je cíl včetně cesty k němu. A ta cesta je dokonce důležitější než to, jestli se cíl nakonec splní či ne.

  • Cesta = zábava. 
  • Cíl = oslava. 

Člověk, který to nechápe, žije nespokojeně, cestu vnímá jako nutné zlo. Pořád se jen za něčím honí a nejen to — jakmile toho dosáhne, namísto, aby si to začal užívat, začne se hnát za něčím dalším, a tak pořád dokola. Honění se za něčím je jeho nespokojený životní styl.

Cesta je způsob, jak svého cíle dosahuji. Zahrnuje vše, co denně prožíváš, a právě v tom definici skutečného úspěchu najdeme:
  • Cesta musí bavit. Právě to je nejdůležitější. Když tě nebaví to, co děláš, nikam nedojdeš. Bereš-li svůj rozvoj jako nutné zlo k dosažení svého cíle, budeš se trápit a dřív nebo později to vzdáš. Nemá tedy smysl jít do rozvoje, nechceš-li se jím bavit.
  • Efektivita. Míra úspěchu i zábavy odpovídá efektivitě, s jakou svůj rozvoj provádíš. Musíš cítit pokrok. Bez pokroku nic nedokážeš a přestane tě to i bavit. Stagnace je nuda. Ale k tomu, aby ses skutečně posouval, rozvíjel, na to musíš jít správně.

Bavit se znamená...

Na svůj osobní rozvoj je potřeba koukat jako na zábavu, nikoli nutnost. A to i přesto, že tě k němu přivedlo něco, co ti v životě nefunguje, trápíš se, nevíš jak dál. Život nikoho netrápí, trápí se vždy jen ten, kdo se na život nedívá správně. Ať se ti děje cokoli, máš chápat, že to je výzva k zábavě. Trápíš se jen proto, že to nechápeš. Netrápí tě situace, ale jak se na ni díváš. Málokdo to tak dokáže vnímat, ale i toto chápání je součástí rozvoje. Právě tím by měl začít. Začínáme tak se všemi svými klienty, protože v tom vidím pointu. Paralelně s tím, co přišli řešit, se tím už od začátku učíme bavit. Správně to vnímat. Mám rád veselé klienty a chci jim dát veselý život. Proto je učím, aby byli šťastní už na začátku, ne až na konci.

Efektivita znamená...

Efektivita je přímo úměrná jednoduchosti, jak na věci jdeš. Děláš-li něco složitě, můžeš se spolehnout, že existuje jednodušší a rychlejší cesta. To je vesmírný zákon. Jednoduchost je známkou, že to děláš dobře. Máš-li na svůj rozvoj jednoduchý recept, pak na něj jdeš správně.

Efektivita současně znamená, že to, co dělat máš, skutečně děláš. Možná to teď zní samozřejmě, ale nejčastěji je kámen úrazu právě v tom, že člověk nedělá, co má. A to i přesto, že dostal triviální návod. Nejspíš to znáte i z jiných oblastí, protože osobní rozvoj se od nich v ničem neliší. Jakýkoli úspěch spočívá v pravidelnosti. Nic není komplikované, ale je potřeba to pravidelně, ideálně denně, chvíli dělat.

Efektivita není...

Dovolím si odbočku. Je užitečné dobře znát pravý opak, protipól. Je zrcadlem, které ti pomůže odhalit mnohé z tvého vlastního fungování.

Efektivita bývá často opakem toho, co lidé dělají. Mnozí si myslí, že něco dokázat je složité. Vidí ve věcech, v životě, v úspěchu, vědu. To je první velký omyl. Ať dělám, co dělám, dělám vždy úplně jednoduché věci. A dokonce čím jednodušší věci dělám a čím jednodušší a bohatší život žiji, tím funguji úspěšněji.

Když člověk začne v něčem tápat, obvykle se chová tak, že se začne hltit různými zdroji. Sám jsem to tak také dělával, byl jsem v tom mistr. Dělal jsem snad všechny sporty, které existují. Všechny mě bavily, šly mi, tak jsem si dlouho myslel, že to tak je v pořádku. Ale nebylo. V ničem z toho jsem se nikam nedostal. Jak jsem všechno střídal, jsem sice pořád něco dělal, ale zároveň přešlapoval na místě, nevyvíjel se, nikam to nespělo.

Když jsem objevil svět energií, běhal jsem po knihkupectvích a kupoval vše, kde se o tom něco psalo. Měl jsem nastudované stohy knih, absolvovanou kupu praktických kurzů — masáže včetně různých speciálních, shiatsu, akupresuru, reflexní diagnostiku, baňkování, reiki... A bylo to jako s tím sportem — vše mě bavilo, vše mi přirozeně šlo, patřil jsem v kurzech často k nejlepším. Ale efekt, posun opravdu někam, byl nijaký. Stejně jako ve sportech jsem se dostal na určitou nadprůměrnou úroveň, ale dál už jsem se neposouval. Měl jsem život rozjetý na sto frontách zaráz. Až později jsem pochopil, že mi chybí přesně opačný přístup. Najít jedno, v tom se rozvíjet a ostatní neřešit.

Lidé, kteří se hledají nebo něco řeší, postupují většinou stejně. Aktivně a intenzivně sjíždějí kdejaký zdroj, který o tom píše nebo povídá. V době internetu je o to snazší do toho padnout, protože snadno dostupných zdrojů jsou kvanta. A je potřeba si přiznat, že to je jen ztráta času. Hezky se to čte i poslouchá, dělá dobře číst hezké myšlenky. Ale to je na tom matoucí. Chvíli strávíš u jednoho, pak přejdeš jinam a to po čase zase opustíš a takto neustále osciluješ, aniž by se tvůj život skutečně změnil. Žiješ iluzí, že něco děláš. Číst si o úspěchu či neúspěchu někoho jiného je jako koukat v televizi na hokej. To můžeš dělat celý život, ale nikdy se nenaučíš ani bruslit, vůbec nic ti to nedá.

Neefektivně žijeme, protože...

Je důležité vědět, proč tohle lidé dělají, proč ze sebe dělají věčné začátečníky, teoretiky. Nechce se jim začít něco skutečně dělat. Sice si namlouvají, že to je jinak, že si důsledně rozšiřují obzory, a dokážou to vždycky oargumentovat, ale to je sebeklam. Skutečný důvod je ten, že je mnohem pohodlnější pořád něco číst, než to pak začít i pravidelně dělat. Proto, když se dojde do bodu, kdy už bylo čtení dost a má se to uvést do praxe, sáhne se po jiném zdroji, který se pěkně čte nebo poslouchá, a u toho se vydrží, než zase přijde ten "nepříjemný" okamžik potřeby něco dělat. Čeká se podvědomě na zázrak, který přijde úplně sám. Jenže ten nikdy nepřijde. Toto uvažování je blud, pouhým studiem se nic nezmění. Pocit, že když se budeš pořád něco dalšího dozvídat, tě k něčemu vede, je iluze. Máš-li pocit, že se takto rozvíjíš, dřív nebo později padneš do deprese, že "už tak dlouho na sobě pracuješ, a pořád nic". Jenže ty na sobě nepracuješ. Ty si o tom jen čteš.

Příhody pana Chtělbycha

K protipólu efektivity si dovolím ještě jeden příklad. Člověku, který takto funguje, říkám pan "Chtělbych". Jeho uvažování je ztrátou času nejen pro něj, ale i pro všechny, kdo mu zkoušejí pomáhat. Efektivita jeho počínání je a bude minimální a bod, kam se nejdál dostane, bude při nejlepším kousek od startu a daleko k cíli. Bude ho to stát spoustu času i energie, ale neposune se nikam. Je to nekonečné obcházení startovního bodu.

Můj kamarád podobným způsobem žije. Dostane nápad být kytaristou. V jeho představě to znamená běžet nakupovat. Pořídí si kytaru, trsátka, futrál, combo, efekty, rockerskou bundu, prosurfuje internet a postahuje návody, jak snadno a rychle zahrát ty největší pecky od Metallicy... Chvíli to zkouší, samozřejmě mu to nejde, zní to hrozně, není v tom žádný systém a nikam to tudíž ani nevede. Pro jistotu si pak ještě koupí další dvě tři lepší kytary a comba, na které se jen bude v koutě prášit. Za chvíli ale přijde jiný nápad — budu bubeníkem! Koupí si tedy pořádnou sestavu, zkoukne na YouTubu pár motivačních videí, pak i návodů a jedem! Ale nejedem, nechce se nám bubnovat. Nechceme se to učit, chtěli bychom to umět. Přemýšlí, co dál, a rozhodne se hubnout. Nakoupí kompletní sadu sportovního oblečení, regál iontových směsí, ale cvičit jde párkrát a dost. Takto jede dodnes, poslední akce tohoto druhu jsem byl svědkem předevčírem. Pozval mě k sobě, kde se pochlubil, že opět začíná hubnout, ale tentokrát pořádně a úplně jinak. Problém prý byl, že nemohl cvičit doma. Ale teď na to vyzrál a vzápětí mi ukázal novou hrazdu, koberec, boxerský pytel a rukavice, omotávky na zápěstí, krabici čajů a zdravých jídel... Klasika jako přes kopírák. Fandím, mu, ale sami cítíte, že zatím na to jde stejně jako pokaždé předtím. Změna — přijde-li — jej teprve čeká. On touží po okamžitém výsledku. Cesta jej nebaví, chtěl by hned umět hrát na kytaru, na bicí, být silný a štíhlý. Ale nechce k tomu spět. Vidí se na konci cesty, chce teď, hned, nebo aspoň rychle.

Na ukázce pana Chtělbycha ještě upozorním na jeden důležitý aspekt. Já sám jsem v několika jeho aktivitách fungoval jako sparing. Šel jsem do toho, abych jej motivoval. Cvičit jsem ale brzy chodil jen já, na kole jsem taky jezdil sám... Dnes už s ním boxovat nejdu, jsem poučený — nemělo by to žádný smysl. Motivovat a pravidelně fungovat se musí naučit každý sám. Já dělal naivní volavku v touze pomoct, a jen se potvrdilo, že to nefunguje a fungovat nebude. Chvíli snad, ale podvědomá neschopnost něco soustavně dělat a bavit se tím děláním namísto myšlenek upjatých na cíl se tím nijak nezmění, a právě tahle změna musí nastat nejdřív. Nejdřív musí přijít změna uvažování.

Zkuste si teď uvědomit, jestli podobnými syndromy sami netrpíte, případně zda neděláte volavku někomu jinému. Často třeba v partnerském vztahu pořád naivně čekáte, až se ten druhý konečně rozhoupe. Uvědomte si skutečnou příčinu, proč se nikam neposouváte, proč žijete nespokojeně, proč stagnujete. Máte pocit, že to, co řešíte, je nekonečně nebo těžké? Odpověď nejdete všude v tomto článku.

Návod na efektivní osobní rozvoj

Dovolím si uvést svůj vlastní recept na úspěšný osobní rozvoj, který platí jak v případě, kdy potřebujete něco nefungujícího zprovoznit, tak i když chcete obohatit fungující život o něco nového. Je to jedno proto, že v obou případech postupujeme stejně. Takto:
  1. Nejdřív pochop, co se ti děje a proč, i to, čím jsi a jak funguješ. Tím se uklidníš, získáš nadhled, porozumíš tomu, co tě čeká a proč máš pro svůj rozvoj dělat právě to a to. Nemůžeš být úspěšný v něčem, čemu nerozumíš. Začni teorií, ale navaž na ni hned praxí, a potom paralelně rozvíjej obojí.
  2. Pracuj se skutečnou příčinou/zdrojem. Maximální efektivity dosáhneš, jdeš-li rovnou k samému zdroji (jedno či zdroji problému nebo bohatství) a pracuješ přímo s ním. Nemá smysl dělat okliky. Nedělej nic, dokud nevíš, proč to máš dělat a jak to funguje.
  3. Získej stručný a jasný recept. Čím jednodušší návod získáš, tím efektivněji bude fungovat. To je zákon. Komplikované nebo nekonkrétní recepty rovnou zahazuj.
  4. Pravidelně dělej, co máš dělat. Jednoduchý recept funguje jen tehdy, když jej denně používáš. Sám si uvědom, kdy ti to vyhovuje. Nikdy toho není potřeba dělat moc, vtip je v soustavnosti.
  5. Nechej si věci připomínat. Vše nové je potřeba změnit v návyk. Každý člověk funguje automaticky, jako robot, denně dělá především to, co se dělat naučil, aniž o tom vůbec přemýšlí. Bez přemýšlení si čistí zuby, bez přemýšlení odchází do práce, bez přemýšlení kupuje noviny, zapíná televizi... Vše nové se tudíž musí stát návykem, aby to pak člověk po čase dělal samozřejmě. K tomu velice pomůže nějaké připomínadlo, třeba kalendář v telefonu nebo počítači. Obvykle je to otázka cca měsíce.
  6. Zaplň hluchá místa. Velkou část osobního rozvoje zvládneš ve chvílích, kdy stejně nemáš nic jiného na práci. Na záchodě, při čekání ve frontě, při cestování... 
  7. Nesnaž se dělat víc. Dělej jen to, co máš a kolik máš. Víc není potřeba, neusiluj, nesnaž se věci urychlovat a popohánět. Právě tím je totiž brzdíš. Musíš fingovat v souladu s Vesmírem, který organizuje a řídí vše v závislosti na tom, co si přeješ. Je to ON, kdo udává ideální tempo, kdo ti posílá právě ty události, které potřebuješ v přesný čas. Vesmír ti automaticky dává dokonalé tréninky, nemusíš se starat, jestli přijdou ani se snažit trénovat víc. K ničemu to není. Život funguje automaticky a samovolně v závislosti na tvých záměrech a jakákoli snaha něco řešit, vymýšlet a popohánět je kontraproduktivní.
  8. Vyhledávej lidi, s nimiž si rozumíš. Zbavuj se kontaktu s lidmi i zdroji (média), kteří ti nic nedají, a naopak vyhledávej ty, kdo jsou ti blízcí, s nimiž se můžeš o svém rozvoji a cíli bavit. Vždy vás to všechny obohatí, vaše konverzace bude cenná. Zbavuj se všech planých vztahů a činností. Každý máme svůj okruh lidí, těch, kteří nám rozumějí. A to je naše "cílová skupina", lidé nám blízcí, naše skutečná rodina. Nesnaž se nikomu zavděčovat, zalíbit ani udržovat styk s těmi, kdo ti nerozumějí, ať je to kdokoli. Nic ti to nedá, jen divné pocity. Stejně tak přestaň dělat věci, kterými jen zabíjíš nudu.
  9. Zbavuj se tendence cokoli a kohokoli hodnotit. Nesrovnávej, nehodnoť, nekritizuj, nerozebírej. Pochop,že to k ničemu není, nemá to žádný smysl a tvému životu to nic nepřináší. Nejsi na světě od toho, abys hodnotil druhé. Zbav se rozlišování a srovnávání. Měj rád každého stejně a nedělej mezi nikým rozdíly. Jsme nesrovnatelní, a proto všichni stejní. Neexistuje měřítko, které říká, že je někdo lepší nebo horší. To je jen iluze. Fandi každému a víc neřeš.
  10. Nejdi do toho sám. Nechej se do osobního rozvoje uvést někým, kdo dobře ví, co a jak. Nesnaž se na to jít sám. Přestože v ruce držíš až podezřele jednoduchý a jasný recept, vyvolá jeho praktikování reakce Vesmíru na to, co děláš. Začneš si přivolávat situace a stavy, se kterými si nebudeš vědět rady, protože ještě neumíš poznat jejich pravý, skrytý význam. Naletíš vždy vnějšímu zdání, neschopen reagovat tak, jak bys měl. Tréninky, které ti budou chodit, nebudeš umět zužitkovat. Budeš se trápit tam, kde si máš užít. Je tedy potřeba mít nejen recept, ale umět správně vnímat vše, co jeho používáním ve Vesmíru generuješ. Až pak začne bžunda, radost ze sebe, nárůst sebevědomí, spokojené prožívání toho, co si sám přivoláváš. A přesně o to jde, tím se ke svému cíli začneš blížit namísto abys s lekcemi, které ti život posílá, bojoval.
Uč se žít úspěšně. Dělej, co tě baví a když cítíš, že je něco potřeba změnit, zaměř se na to a jdi za tím, dokud změna nepřijde. Potřeba změny nikdy není problém, ale výzva k zábavě. Život není náhoda. Vede tě, jasně ti říká "toto ano" i "toto už ne". Život ti neustále fandí a podporuje vše, pro co se rozhodneš a chce, aby ses celý život bavil. Nic za tebe ale neudělá, protože nemůže. Vždy ti jasně na pocitové úrovni říká, co je pro tebe dobré a co ne. Co ti slouží a co tě už jen brzdí.

Život za tebe ale nerozhoduje. Rozhodnout se musíš pokaždé sám a tím dát životu zelenou. Musíš nejdřív zavřít jedny dveře, aby se otevřely druhé, to je zákon. Dokud to neuděláš, chceš-li hrát na jistotu, držet se starého a takto čekat, až přijde nové, neuspěješ. Život tak nefunguje, nové k tobě nepustí. Je to pravidlo. Dokud se budeš jen rozhoupávat, spekulovat a řešit všechna pro a proti, bát se pustit starého, přešlapuješ na místě a tím se sám zbavuješ životní radosti. Přestáváš žít a začínáš řešit.

Uvědom si také, že jediný, kdo má na tvůj život aktivní vliv, jsi ty a že v tom máš neomezené možnosti. Život jen reaguje na tvé vlastní úvahy. Jsou to pro něj jasné příkazy, co ti má posílat. Právě proto podpoří cokoli se rozhodneš dělat, kamkoli jít, jakkoli žít. On totiž nemá na vybranou. Ale dokud s sebou vláčíš staré, sám nevysíláš to, co skutečně chceš a že to myslíš vážně. Proto se nikam neposuneš, protože to, co k tobě chodí, není náhoda, ale přesné obrazy tvých vlastních úvah.

* * * * *
Udělej si prosím chvíli na dobrý skutek a oznámkuj článek formou komentáře pod ním.
Jako ve škole, 1 až 5.


6 komentářů :

Anonymní řekl(a)...

Za 1, a díky. Václav

Anonymní řekl(a)...

Za 1. Iveta

Anonymní řekl(a)...

Výborné, tedy 1. Macek

Anonymní řekl(a)...

Za 1. Díky moc! Kristýna

Tomas řekl(a)...

Ja by som dal 1 s hviezdickou. Uz som v citani postupil ovela dalej a toto citam az teraz. Fascinuje ma zrozumitelnost mnoheho, nez co som cital a absolvoval doteraz. Uz niekolkokrat sa mi dostavil aha-efekt alebo nahly posun. To je super, tentokrat vsak nebudem cakat na presytenie a stagnaciu a uz teraz sa tesim na osobny coaching.

Unknown řekl(a)...

Určitě jednička. Díky moc! Ratty