Online karetní výklady www.martinvlach.cz Blog Facebook Google+

Linka pod perexem


pátek 6. února 2015

Člověče, poznej se — 18/24: Mysli jen na výsledek

O předchozích článcích seriálu se dá obecně říct, že pojednávaly o přípravě na záměrné tvoření. Když to velice stručně shrnu, zahrnovaly dva aspekty:
  • poznání vesmíru, člověka a jejich fungování
  • nalezení a odstranění bloků, které v člověku vznikly odklonem od jeho přirozenosti a které mu v záměrném tvoření brání, protože narušují chod tohoto samovolného procesu
Odteď se v našem seriálu posouváme už k vlastnímu tvoření, spočívajícím ve dvou fázích — fázi aktivní a fázi pasivní. První z nich — aktivní fázi — popisuje dnešní článek a měl by o ní říct úplně vše potřebné. Je to prostě recept jak jednoduše na to včetně tipů co ano a co naopak ne.

Aktivní fáze tvoření se tak jmenuje proto, že se na ní sám aktivně podílíš. Paradoxně je tahle fáze z hlediska zvládnutí jednodušší než ta druhá, alespoň pro začátečníky. Spočívá v tom, že si v klidu vydefinuješ, co vlastně chceš. Je úplně jedno, co to bude, udělej si o tom co nejlepší představu, vizi, do které zahrň všechny podstatné vlastnosti. Udělej to jak ti vyhovuje, ideální je asi tužka a papír. Všechno si zvaž a sepiš, poškrtej a sestav si ideální definici. Je dobré si ji dobře promyslet, abys ji později nemusel měnit.

Až máš své přání vydefinované, je čas jej začít vysílat do Vesmíru. A teď důležitý moment — vysílej vždycky jen hotový výsledek. To je velice důležité. Ber to tak, že zadáváš cíl a nezajímá tě, jak se k němu dospěje. To totiž není tvoje starost. Ty jsi v procesu tvoření pouze zadavatel. Na tobě je co nejlépe vyjádřit, co chceš a tím to pro tebe hasne. Hned vysvětlím proč — protože výkonnou složkou je Vesmír. On dokáže vše, co si vymyslíš, samostatně zrealizovat. Je na to odborník, machr. Nepotřebuje, aby mu do toho někdo mluvil, naopak — tím mu práci komplikuješ a kazíš. Vesmír totiž na rozdíl od tebe dokáže vyhodnotit úplně všechny varianty i možnosti a zorganizovat je tak, aby výsledek odpovídal a bylo jej dosaženo co nejjednodušší a nejrychlejší cestou. Vesmír je tedy dokonalý vykonavatel. Musíte se tedy spolu naučit spolupracovat — každý dělat jen to svoje a druhého nechat dělat zase to jeho.

Takže opakuji — vydefinuj si výsledek a ten pak zadej Vesmíru k realizaci. Jak? Vizualizuj si jej nebo jiným způsobem na něj mysli jako na již hotovou věc. Probuď jej ve svém duchovním světě. Udělej si pohodlí, zavři oči a výsledek si představuj, i třeba sebe, jak si jej užíváš. Prostě si představuj scénu již hotového, splněného výsledku. Co nejživěji, ale nenásilně. Vlož do toho klidně i emoce a užij si to.

Pokud ti nefunguje vizualizace, zvol si jinou metodu. Třeba si výsledek svého přání kresli. Nebo piš. Kup si sešit a do něj si podrobně popisuj výsledek, popiš klidně třeba i dvě tři stránky. Psaní je velice silná metoda, to zjistíš hned, jakmile to zkusíš. Další možný způsob je o svém záměru sám se sebou v duchu mluvit. Prostě jako by sis něco vizualizoval, akorát namísto obrazu si o tom v duchu povídáš.

Je jedno, jaký způsob zvolíš, vyber si, co ti přirozeně sedí. Jde o to odeslat správné zadání a zároveň si svou představu uložit do podvědomí. Tohle opakuj každý den, stačí vždy chvíli, pár minut se své vizi věnuj. Ideální časy jsou třeba hned po probuzení ještě než vstaneš anebo těsně před usnutím — tvé vize tě naladí na celý den nebo v tobě žijí celou noc. Ale samozřejmě to můžeš dělat i kdykoli jindy. Jen je dobré si na to udělat klid, kde tě nic neruší a můžeš si svou vizi užít podobně, jako když si chceš užít třeba nějaký film.

A to je celé. Takhle si můžeš vydefinovat cokoli chceš, jen měj při tom na paměti, že nemáš jít proti nikomu a ničemu — tvůj záměr musí být čistý a nikoho a nic nezneužívat. Můžeš třeba chtít skvělého partnera, který rád jezdí na lyžích a má rád děti, ale už je špatně chtít, aby tím člověkem byl sousedovic Miloš. Protože Miloš může mít o svém životě i o partnerství úplně jiné představy. Čili buď ve svých definicích detailní, jen se vyhni snahám je pasovat na konkrétní lidi nebo je vázat na něco jiného. Ono by to ani nefungovalo, pořád by se něco třelo, blokovalo, nikdo by z toho nebyl šťastný.

Příští článek bude o pasivní fázi tvoření a jejích zákonitostech i záludnostech.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.

9 komentářů :

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, mohl byste mi prosím vysvětlit, jak konkrétní má být ten výsledek, přání, co chci? Co když přesně nevím, co potřebuji? Když mám nechat na Vesmíru, aby mi vybral nejlepší cestu, tak ji asi sama nevím, ne? Jinak bych si ji přála :-) Stačí se cítit šťastný a bohatý, žít a Vesmír už vymyslí, co mi "hodí do cesty"? Protože jinak si můžeme přát konkrétní věci, ale když pro nás nejsou to pravé, nepřinese to zmiňované štěstí. Jak to prosím je?
Moc děkuji za odpověď.

Unknown řekl(a)...

Dobrý den, první, co ve vaší otázce zaznělo a nač odpovím je: účelem není přát si cestu, ale výsledek. Cesta se sama vygeneruje, to je právě velký omyl soustředit se na vymýšlení cesty, to věci komplikuje. Pokud jde o výsledek, je jeho definice zcela na vás a v mnohém i otázkou, co si konkrétně přejete. Jde-li třeba o zdraví, stačí si přát být "zcela zdravý" a není potřeba (ale je to možné) být i mnohem konkrétnější. Stejně to platí u všeho ostatního - můžete chtít "mít krásný dům", ale také "dům moderní, s terasou a krbem, blízko lesa, s příjemnými sousedy, u řeky..." Vždy to je o vlastním cítění a preferencích. Někdo raději definuje konkrétně, jiný obecněji. Nejde říct, co je lepší nebo horší. Je to i o tom, že to, po čem nyní toužíte, se vám splní a vy časem přijdete na to, že to není úplně ono. I to se stává, ale není to chyba, je to jen uvědomění si, že se člověk mění, a to k životu patří. I to, že dělá chyby, které mohou být i v definici toho, co si přeje.
Já sám praktikuji a doporučuji druhým: Nastav si to, jak chceš. Jak cítíš, že ti to vyhovuje. Řiď se svými pocity, nehledej v tom vědu. Existují zákony a pravidla, která je dobré vědět, protože fungují obecně, s těmi nenaděláš nic. Ale to, jak je budeš vstřebávat a učit se používat, to je na tobě. Někomu funguje psaní, jinému kreslení, třetímu vizualizace, někdo za mnou chodí na konzultace. Jeden je rád co nejkonkrétnější, jiný zas rád definuje pouze obecné rysy. Je to jedno, každý dostane přesně to, co chce a jak to chce, jak to vyzařuje. Takže žádné dogma "jak jedině to dělat správně" podle mě neexistuje, přestože najdete kupu knih, kde se "ta správná metoda" popisuje. Jsou dobré pro inspiraci, ale určitě nemají cítění člověka lámat přes koleno.
Díky za váš dotaz.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za rychlou odpověď. Dnes jsem ji opravdu potřebovala :-)
Ano, pozitivních knih jsem pár přečetla, protože už jsem nevěděla, jak dál... Ale i tak jsem se vším bojovala, pořád přemýšlela, co mám dělat jinak, co dělám špatně, kde jsou ty hezké věci, co potřebuji, překonávala obavy, úzkosti apod. Jak píšete, hledala jsem v tom vědu a konkrétní návody mě nebavily, protože mi přišly pro mě nepřirozené. Hlavně jsem jim asi spíš nevěřila. Konečně se ale učím žít víc přítomností, těšit se z každé chvíle, kdy se cítím šťastná. A teď už vím, že si můžu přát jen obecné rysy a změny přijdou! Ale stejně je tohle všechno proces, už mi to trvá pěkně dlouho :-) Děkuji!

Unknown řekl(a)...

Zkusím vám poradit ještě jednu věc - naučte se tím, že překonáváte své bloky, bavit. Nedívejte se na to jako na svůj nedostatek, neštěstí, osud. Protože to je chybný úhel pohledu, díky kterému je vám třeba smutno apod. Ono je to ale celé úplně jinak. Jedině tím, že překonáváte sama sebe, se posouváte, přibližujete tomu, o čem sníte. A vše, co se vám děje, není ničím jiným než nutným krokem, nutnou zkušeností, kterou musíte udělat. Pozitivní zkušeností. Dokonce i když se momentálně děje něco, co vypadá jako neúspěch, nejde o nic jiného než cennou zkušenost, kterou potřebujete. Je bláhové si myslet, že něco jde bez zkušenosti. Nejde. Bez zkušenosti nebudete chodit. Ani plavat, ani mluvit, ani jezdit na kole, řídit auto ani nic jiného. A všechno tohle i vše ostatní, co váš život tvoří a obohacuje s sebou neslo pády, nechtěné napití se vody, breptání, zase pády... Jen jste na to zapomněla nebo to tak tenkrát nevnímala, a to, co prožíváte dnes, vidíte jinak. Ale ono je to stejné. Musíte si říct "chci se naučit plavat" a pak jít k rybníku, skočit do něj, zmateně sebou plácat, lokat vodu, a jen tak se postupně plavat naučíte. Každý to dělá stejně. Kom těch, kdo to raději vzdají. Ti nikdy plavat nebudou a zůstanou na břehu koukat na ty, kdo si rybník už dávno užívají. Takže teď jste v situaci, kdy se učíte dalšíé věci, které váš život obohatí o další schopnosti, přivedou vám do něj to, co v něm zatím není. A když to zrovna bolí, není to nic horšího než se napít trochy vody z rybníka a má to stejný význam - posunout vás tam, kdy už tu vodu pít nebudete. Tak se toho nebojte a naučte se z toho těšit. Jde to, jde mít radost z okamžiků, kdy to vypadá, že je těžko. Tak, jako hokejista má radost z tréninku, cyklista ze šlapání do kopce. Nemyslí v tu chvíli na to, že jej bolí nohy, ale těší se z vědomí, že ten kopec vyšlape, že to dokáže.

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si ještě jednu rychlou zpětnou vazbu. Jinak bych tady psala romány, k tomu to tady není určené :-)Chtěla jsem Vám jen napsat, že jste mi to opravdu teď popsal velmi srozumitelně!! Ty asociace jsou výborné!
Dám vědět, až se naučím plavat :-)

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,pochopil jsem to dobře,že,když si už delší dobu přeji nějaký výsledek,který se sice ještě nesplnil,ale už nějaký čas cítím,že ta původní formulace,konkrétnější,už není aktuální,je lepší ji nahradit jinou,všeobecnější,se stejným významem?Je nutné,pokud si třeba přeji být bohatý,si pokaždé vizualizovat,či popisovat ty samé způsoby,jak s penězi naložit,nebo se to to může,v souvislosti se změnou priorit měnit i v době,kdy výsledek ještě nepřišel?
Dík za odpověd.

Unknown řekl(a)...

Samozřejmě, že můžete svou vizi měnit, jinak by to ani moc nedávalo smysl. Některé věci jsou jasné hned, ale řada jiných "zraje", je to přirozený proces. Čím víc se nějaké myšlence věnuji, tím víc aspektů s ní spojených si uvědomuji, docházejí mi vazby, které zpočátku nebyly patrné, takže ano, určitě. Není problém cokoli měnit, ladit. Důležité je držet se své cesty, mít na konci představu o tom, že chci být zdravý nebo bohatý nebo mít dům apod. To je jasná linie, kam směřuji. A tím, že na tento cíl budu myslet a v mysli se k němu vracet a hrát si s tou představou, budu si tím generovat situace, které mě k tomu vedou a dovedou.

Anonymní řekl(a)...

Dík,to mi pomohlo.Ještě mě napadlo,když jsem si jeden den "nepřál" výsledek,ale pak zas dál pokračoval,tak by to asi nemělo vadit,že?

Unknown řekl(a)...

Jistě, že ne. Nedívejte se na to jako na nějaku vědu, je to úplně jednoduchý proces. Jako když chcete hrávat hokej a jeden den se vám nechce, ale pak zase ano. Důležité je, co nosíte dlouhodobě v sobě. A na vizích jde o to si vědomě a cíleně budovat, co v sobě chcete nosit.