Lekce 2: Vizualizace = trénink vnitřního (skutečného) pohledu
Doba trvání:
- minimálně 4 týdny (28 dní) denně
- časová náročnost: 10 minut
Úkol:
- přečti si nejdřív 6. článek seriálu Člověče, poznej se
- pak si každý den chvíli zkoušej vizualizace, které jsou v něm popsány
Cíl:
- naučit se vizualizovat = pracovat se svými vizemi
- začlenit vizualizace do svého každodenního života
- naučit se vnímat svět a všechno dění v něm skutečným pohledem, zbaveným všech zdání a klamů
- přestat rozlišovat
- zbavit se ovlivnitelnosti a předsudků
- uvědomíš si svou tvořivou sílu, a následně ji začít rozvíjet
Volitelné:
- můžeš trénovat i další vizualizace, např.:
- vizualizuj si sebe jako vysílač informací, který neustále vysílá
- vizualizuj si lidi jako úplně neutrální body ve Vesmíru, které nemají žádné vlastnosti, pouze ty, které jim ty sám přisoudíš a oni se podle nich k tobě chovají
- vizualizuj si peníze jako energii s informacemi o jejich množství, vztahu k tobě...
- vizualizuj si zdraví jako nekonečný neustávající proud energie, který tebou zcela volně proudí
- vizualizuj si své tělo, všechny jeho části, orgány, tkáně jako proudící energii s informacemi o jejich kvalitě, vlastnostech, stavu...
- vizualizuj si Vesmír jako pole lásky; každý bod vesmíru je naplněný láskou, kterou jej vyživuje; jsi obklopený láskou ze všech stran, nic jiného než láska ani neexistuje
- vizualizuj si nějaké své přání jako výsledek = stav, kterého chceš docílit; prožívej tento stav s lehkostí, ale hluboce, posiluj jej v sobě, užívej si toho, jako by se to už stalo; potom tuto vizi opusť a věnuj se každodenním činnostem; kdykoli se ti vrátí myšlenka na tvé přání, dodej jí sílu tím, že se potěšíš pomyšlením na výsledek a nezlomitelnou důvěrou, s jakou jej očekáváš
Tipy:
- důležitá je pravidelnost (ideálně denně aspoň chvíli)
- a pohoda (udělat si na to náladu, chuť, těšit se na to, vidět v tom zábavu i přínos)
- ideální čas je hned po ránu nebo před spaním; žije to pak v tobě celý den/noc
- do ničeho se nenuť; klidně si přečti za den karty i víckrát, ale jen když na to máš chuť
- čím víc si budeš uvědomovat, jakou to má pro tebe hodnotu, tím víc tě to bude bavit a lákat
4 komentáře :
Dobrý den,
vnímat ostatní lidi,jako neutrální body vesmíru a věřit, že na můj život nemají vliv je super pohled. Na druhou stranu, jak takové přesvědčení mám získat, když chci například obléct dceru, abychom šli do obchodu a ona se vzteká, že chce být doma, vše ze sebe strhává (má tři roky). Ve mně to samozřejmě zažehne posloupnost emocí, kdy nejprve přemlouvám, slibuji něco dobrého koupit, když nepomáhá, vyvřu, dostane na zadek atd. Nemohu si přece v takové situaci ani trochu myslet, že nemá na můj život vliv.
Děkuji.
Tom
Dobrý den,
uspokojivá odpověď na vaši otázku tak, aby byla i dostatečně vysvětlena, je nad rámec psaní, to už je na osobní debatu, protože i od vás potřebuji podstatně víc indícií, abych situaci dokázal vyhodnotit. Nicméně zmíním aspoň některé faktory, které tu hrají roli: v prvé řadě je potřeba pochopit, že to, co dcera dělá, v ní nějakým způsobem je - někdy a nějak to vzniklo a teď se to v podobných situacích projevuje. Druhá věc je pochopení, že je možné se na každou situaci dívat z různých úhlů - to, že vaše dcera nechce jít do obchodu když vy zrovna vymyslíte, že s ní do obchodu chcete jít, je váš úhel pohledu. Možná byste i vy v situaci, kdy vám manželka nečekaně "naplánuje", že s ní právě teď někam pojedete nebyl nadšený a odporoval. Dalším aspektem je váš podvědomý přístup k situaci - to, že vše končí výpraskem jasně ukazuje, že nejste v nadhledu. Řečí vašeho vyzařování to znamená, že vůči dceři vyzařujete spor, boj, a ona na něj reaguje. Protože musí. Pokud byste v nadhledu byl, budete uplatňovat úplně jiné postupy i komunikaci a vyzařovat něco úplně jiného pro to, abyste se s dcerou dohodli. To, že vás vyprovokovala, je známka vašeho nedostatečného odstupu od situace = nejste schopen ji správně řešit.
Tohle vše jsou jen střípky, ze kterých prosím nedělejte žádné konkrétní závěry, berte to jen jako upozornění, co ve vašich situacích hraje roli (a je toho mnohem víc). V každém případě ale příště, když se do podobné situace, která vás provokuje dostanete, zkuste si uvědomovat, co se ve vás děje - jaké myšlenky vypouštíte, co si říkáte o tom druhém člověku i o situaci jako takové. Protože přesně to je vaše vyzařování. To, co potom nahlas řeknete nebo uděláte (jak se zachováte) už je jen důsledek toho, co vaše vlastní momentální myšlení udělalo s vámi, k čemu vás "přinutilo". Nečekejte, když si například v duchu budete říkat "já ji přerazím", že se dcera uklidní. To ani nejde, to by popíralo přírodní zákony. Ona nemusí slyšet, co se ve vás děje, ona to cítí. Takže dokud nejste vy v klidu, nemůže být ani ona. Když s ní začnete vnitřně bojovat, jí nezbývá nic jiného, než bojovat také. Pak jde jen o to, jaký způsob boje si vybere (podle své povahy) - zda začne zuřit, nebo někam uteče, nebo se uzavře do sebe, přestane s vámi komunikovat, urazí se... To vše už jsou pouze varianty téhož - boje.
Snad jsem vám takto aspoň trochu pomohl. Pokud potřebujete nebo chcete víc, můžete se ke mně objednat telefonem na schůzku (v Brně), kontakt najdete na www.martinvlach.cz. Tam můžeme vše dostatečně probrat, vysvětlit i najít řešení. V každém případě je dobře, že se tím zabýváte a máte chuť to řešit.
Děkuji, pracuji na sobě. Vaše články mně hodně pomáhají nalézat odpovědi na různé životní situace.
Ještě jednou díky!
Tom
Dobré nápady!
Akorát s tím nucením to není moc pravda.. je třeba se nutit, bo jinak člověk ničeho nedosáhne.
Okomentovat