Podvědomý blok tě nutí neustále přemýšlet

Klepnutím na obrázek jej zvětšíš

Každý podvědomý blok — zkreslený úhel pohledu — se projevuje tím, že nutí člověka pořád přemýšlet. Myšlenkymi jej neustále vrací k tomu, co nepřirozeně vnímá. Člověk to pak všelijak rozebírá, donekonečna, ze všech stran, jednou tak, za chvíli jinak = bojuje s tím nebo přesněji řečeno bojuje sám se sebou.

Boj je opakem přijetí. A tudíž právě nepřijetí něčeho je tou skutečnou příčinou všech bojů. Kdo nepřijal černochy, bojuje s nimi. Kdo nepřijal existenci homosexuality, bojuje s ní. Kdo nepřijal svůj velký nos, bojuje s ním. Kdo nepřijal své rodiče, bojuje s nimi. Kdo nepřijal cokoli, bojuje s tím. Kdo nepřijal, že někdy něco udělal, nějak se zachoval, něco se mu přihodilo, bojuje s tím. Kdo nepřijal, že lidé mohou mít své vlastní názory, odlišné od jeho, bojuje s nimi. Kdo nepřijal, že lidi mohou mít úplně jiné priority a vidět zábavu, štěstí, radost v něčem úplně jiném, bojuje s tím.

Boj není cesta vůbec nikam. Je jedno, zda běháš po městě s transparenty, s puškou, sedíš u rumu a ničíš se svými vlastními myšlenkami nebo bojuješ tím, že svůj vnitřní boj maskuješ přetvářkou. Boj vysiluje, oslabuje. Boj je bitva s vlastní iluzí, kdy iluze vyhrává, protože je to právě ona, která tě bojovat provokuje. Ano, je to vždy iluze, která ti říká: bojuj!

Jelikož iluze je tou skutečnou příčinou, která boj zahájila, je cesta k ukončení bojování v odstranění této iluze. Je tedy třeba se zaměřit nikoli na to, proti čemu iluze bojuje, ale naopak na iluzi samou.

Už jsem tedy psal, že příčinou každé iluze je nepřijetí. Často nepřijmeš něco na sobě samém (velký zadek, křivý nos, pleš, nižší vzdělání, něco, co jsi někdy udělal nesprávně, něco, co se ti přihodilo a ty se z toho viníš...). Obecně řečeno — jsi sám se sebou nespokojený. A tím sám ve svých vlastních očích ztrácíš hodnotu = snižuješ svou sebehodnotu. A co to způsobí? Vždy jedno a to samé: Řetězovou reakci, zmatený myšlenkový vzorec. Tento:

1. Vidíš sám sebe menšího a méněcennějšího než ostatní.
2. Ostatní pak automaticky vnímáš jako nepřátele, protože se jich bojíš.
3. Automaticky cítíš nesvůj.
4. Automaticky se cítíš slabý.
5. Automaticky se cítíš závislý.
6. Automaticky máš pocit, že o vše musíš bojovat.

Tvůj život se změnil v každodenní boj a z této perspektivy vnímáš celý život. Denně bojuješ. Podvědomě jsi tak nastavený, protože máš dojem, že nejsi dost dobrý. Myslíš si, že je to potřeba, životní nutnost. Na vše koukáš obráceně. Namísto lásky, podpory, svobody a radosti prožíváš honičku, stresy, jsi křečovitý, krutý, protože se snažíš mít život neustále pod kontrolou namísto abys jej nechal v klidu plynout a vše, co ke spokojenému žití potřebuješ k sobě nechal samovolně proudit. Energeticky řečeno — bráníš volnému proudění životní energie.

Každý, kdo bojuje sám se sebou, bojuje automaticky s ostatními lidmi. Musí, protože jeho vnitřní nepřirozenost jej k tomu nutí. Obdobně bojuje člověk i s tím, když netoleruje (nepřijme) něco na druhých. Kdo se dívá divně na černocha proto, že je tmavý, bude s ním mít vždy problém, aniž by k tomu existoval skutečný důvod. Ten důvod leží jen v podvědomí daného člověka, v jeho obrazu, jaký si na černochy udělal.

Abychom se dostali i k řešení: řešením všech vnitřních bojů je přijetí a odpuštění. Nutnost pochopit, že ať vypadám jak vypadám, ať jsem se kdy zachoval jak jsem se zachoval, ať se mi přihodilo cokoli, jsem dost dobrý a to, co se stalo, se stát mělo i muselo. Člověk, který se necítí dost dobrý žije iluzí, že ostatní jsou lepší. Proto se na nich cítí závislý, proto se mezi nimi necítí dobře. Jenže oni nejsou. Kdo nemá velký zadek, má křivý nos. Kdo nemá pleš má velký pupek. Kdo je vzdělanější neumí něco jiného, co umím já. Nikdo nejsme dokonalý a zároveň jsme každý dost dobrý. Každý máme v životě něco, co se máme naučit přijmout, pochopit, že nám to v ničem nebrání, nesnižuje naši hodnotu, že to tu je POUZE PROTO, ABYCHOM SE NAUČILI PŘIJÍMAT. Zbavili se iluze dokonalosti/nedokonalosti.

S přijetím souvisí i odpuštění. Odpustit je potřeba všem i sobě. Ať se stalo cokoli, mělo a muselo se to stát. Pravý důvod je stejný — MÁ NÁS TO NAUČIT ODPOUŠTĚT. Chápat, že jsme se nikdo nemohl zachovat jinak než jsme se zachoval, protože jsme to tenkrát nedokázali. Každý se totiž chová vždy jak momentálně nejlíp dokáže. Ať kdokoli udělal cokoli, je potřeba mu to odpustit. Sebe samého nevyjímaje.

A to je dnes celé.

* * * * *
Udělej si prosím chvíli na dobrý skutek a oznámkuj článek formou komentáře pod ním.
Jako ve škole, 1 až 5.