Jak vypadá cesta k životu svých snů

Klepnutím na obrázek jej zvětšíš

Cesta k umění žít podle svých představ má jasnou šablonu, přesný průběh, vývojové fáze. Dnešním článkem celý tento proces popíšu. Pro lepší pochopení ale začneme naším cílem, koncovým stavem.

Cíl: dokázat myslet jen na to, co chci

Takto zní celá definice úspěšného života, v tom je celý vtip či mistrovství. Toto jediné když dokážeš, žiješ neomezený život svých snů. Je to tedy zároveň cíl osobního rozvoje, cíl všech cílů. Vypadá jednoduše, ale tím klame. Je pro každého dosažitelný, ale vyžaduje to trpělivost. A samozřejmě — vědět, jak na to. Know-how. Dokázat myslet nač chci, ve skutečnosti znamená:

Dokázat myslet jen nač chci — za všech okolností

Tady už se rýsuje potenciální jádro pudla. Dokázat myslet, nač chci, když se nic neděje, je jednoduché. Jenže ono se každou chvíli něco odehraje. Tedy jen zdánlivě, ale netrénovaný člověk to neví. On to vidí jinak. Okolnosti totiž klamou, budí zdání, kterým netrénovaný člověk podléhá. Dělají si s ním, co chtějí. Právě tyto klamy je potřeba překonat. To je onen pudl.

Okolnosti provokují, budí mylné dojmy

V každodenních situacích vidíš často něco jiného, než co se skutečně děje. Vnímáš je nepřirozeně. Přisuzuješ jim jiný význam, než jaký skutečně mají. A právě to tě rozrušuje, jelikož vidíš něco jiného, než co skutečně vidíš a pak i  reaguješ jinak, než máš. A právě tím, jak reaguješ, vypouštíš jiné myšlenky než na to, co si přeješ. Prožívaný sebeklam v tobě probouzí strach, smutek, žal, hněv, stud, nejistotu, bolest, potřebu se chránit, bojovat, utíkat, kombinovat, podmiňovat, spekulovat, vymýšlet okliky, hádat se, handrkovat, usilovat, žárlit, honit se, cítit se závislý, stresovat se... 

Přestáváš žít skutečnost, ale vlastní fantazii

Realita jde díky podléhání iluzím stranou, a ty namísto ní začínáš žít svůj vlastní film, který si sám režíruješ. Sám vymýšlíš děj, zápletky a dramata. Překážky i nepřátele. Problémy i komplikace. Žiješ pod vlivem vlastních myšlenkových výplodů a konstrukcí. Jen o tom vůbec nemáš tušení. Tvůj život se z větší či menší části stává fikcí.

Pochopením pravidel se začíná karta obracet

Dozvíš-li se pravidla této důmyslné hry klamů, dostáváš se do role hráče vědomého. Nikoli však — jak brzy zjistíš — úspěšného. Začíná druhá úroveň této hry, v níž se musíš naučit podle nových pravidel automaticky uvažovat. Což se bije s tím, jak jsi uvažovat zvyklý. Přestaneš bojovat se světem a začneš bojovat sám se sebou. Změní se jen to, že už víš, že jsi autorem i hlavním hrdinou, že žádné nepřátele nemáš, že si vše tvoříš sám svými úvahami. Ale přestože toto všechno už víš, stále tě tvé vlastní myšlenky vyvedou nejdřív z klidu, aby sis až pak uvědomil, že jsi opět naletěl iluzi. Zjistíš, že pochopením pravidel nemáš vyhráno, že máš teprve správně našlápnuto.

Hop na špek!

Vědomí, že už pravidla znáš, v tobě budí iluzi, že už umíš hru hrát. I této iluzi zákonitě podlehneš. Jenže se začne ukazovat, že neumíš. Že stejně vždy naletíš. Naletíš, a až o něco později si své skočení na špek uvědomíš. Ale příště — říkáš si — příště už nenaletím! Jenže naletíš zas. A zas.

Cesta je cíl

Postupně ti dochází, že přestože pořád skáčeš na špek, je to jediný způsob, jak se to odnaučit. Chápeš, že tě čeká cesta. Cesta nabízených zkoušek. A každá cesta, aby měla smysl, musí bavit. Přestáváš tedy situacím, kdy skočíš na špek, říkat problémy. Začneš jim říkat výzvy. To je první krok k zábavě. Ještě ale zbývá druhý. Bavit se zdoláváním výzvy.

Dělám, co mě znepokojuje

Pochopíš, že vše, co tě doposud znepokojovalo, je přesně tím, v čem si máš najít zalíbení, radost. Ale jak? Brzy ti to dojde: naučíš se na to dívat přesně naopak. Aha! Strach je můj kámoš! A taky že ano. Máš vyhráno, protože až zase přiletí bubák nahánět strach, ty namísto obvyklého úprku bojim-bojim zaujmeš postoj tohle-na-mě-už-neplatí. Tím bubáka zaskočíš, to totiž nečekal, není na to zvyklý. Ale nevzdá se hned. Strašení jej baví, takže bude zkoušet dál dělat své bu-bu-bu, dokonce to zkusí o něco silněji. Čeká, že to zabere. Ale stane se opak toho, co čekal. Slyší od tebe jenom: "To je skutečně všechno? Nic lepšího tam na mě nemáš?" Bubák je zmatený. A co víc, strašil, co to šlo a docházejí mu síly. Z posledních sil to ještě zkusí, ale to už sám cítí, že je čas zmizet, že už tu nemá co dělat.

Strach našel svůj protipól

Strachy postupně mizí, z bubáků se stává vítané zpestření dne, časem rutina. Bubáci pomalu přestávají přilétat úplně, protože i oni cítí, že tady už si moc zábavy neužijí. Co se to s tebou stalo? Zbavuješ se iluzí a tím začínáš vidět svět přirozeně. Bez bubáků. Ve všem se učíš vidět lásku a nic jiného. Každou situaci vnímáš stejně — jako své dobro. Je jedno, jestli od tebe někdo odejde nebo přijde, jestli se něco někde zadrhne. Neřešíš to, víš, že tak, jak to je, je to pro tebe dobře. Přestáváš každodenní situace řešit a myšlenkami rozebírat co a proč a proč ne. Víš, že to vůbec nemáš řešit, že máš jen vědět, že to je je vždy správně. Že nemáš zkoušet život řídit a vymýšlet, jak a kudy se bude ubírat, ale že se máš nechat životem vést za svými cíli.

Jediné, co tedy v hlavě nosíš, jsou vize svých cílů, ke kterým tě pak život zcela automaticky vede. Chápeš svou roli v životě. jsi zadavatel cílů, a tím tvá aktivní role končí. O vše ostatní se už stará život úplně sám, vše organizuje a posílá ti do cesty situace a osoby, které tě k tvým cílům dovedou tou nejkratší a nejrychlejší cestou, cestou samovolnosti.

Životní pohoda

Na své cestě k umění neomezené tvorby svého života jsi spálil všechno haraburdí, kterým jsi životní realitu v minulosti zaházel a pak si tím život komplikoval. Našel jsi rovněž největší hodnotu sám v sobě, protože jsi pochopil, že jsi nejen příjemcem, ale i zdrojem všeho, co do tvého života proudí, protože život jen reaguje na to, co ty sám vysíláš. Že jen tvé myšlenky řídí, co mít budeš, jaké to mít budeš i kolik toho mít budeš. Nastavil jsi všechny své pohledy na správný úhel. Cítíš bezvýhradnou lásku k sobě a díky tomu to samé cítíš i ke všem ostatním. Už tě ani nenapadne v někom vidět soupeře, konkurenty, ubližovače...

V pohodě usínáš, s chutí se probouzíš, děláš jen co tě baví a dostáváš od života vše, co chceš i potřebuješ. Žiješ teď a tady, nic tvé myšlenky nenutí běhat dopředu ani dozadu v obavách či touze vymýšlet, jak dosáhnout toho či onoho. Žiješ jen tím, že vše, co k tobě samo přichází, hned a správně zpracováváš. Tím udržuješ přirozený tok. Přesně takto se žít má — myslet jen na své cíle, těšit se na jejich splnění a co přijde, hned vyřešit. Zbytek je automatický proces.

Osobní rozvoj chronologicky

1. Startovacím bodem osobního rozvoje je pochopení, že si celý život sám řídíš, že úplně vše závisí jen na tobě.
2. Nejsi žádný panáček. To je první, co je pak třeba pochopit. Přestat se vnímat jako panáčka, který je izolovaný od okolí a vystaven jeho vlivům. Musíš změnit pohled na sebe a způsob, jakým funguješ. Ve skutečnosti jsi vysílačem myšlenek, které od tebe létají do Vesmíru, a ten na ně pouze pasivně reaguje — posílá ti zpět jejich obraz ve formě všeho, co prožíváš a jaké to v životě máš.
3. Celý život si řídíš na dálku. Jsi s celým Vesmírem neustále propojený. Svými myšlenkami řídíš úplně vše, co ti do života chodí i nechodí, koho potkáváš, jak se k tobě lidé chovají, jaké situace denně prožíváš, jak ti co funguje, jak se každá událost v tvém životě vyvíjí i jak dopadne. To vše závisí jen na tom, jak o tom ty sám uvažuješ. Je v tom dokonalý pořádek, neexistují žádné výjimky ani jich nijak nelze dosáhnout. 
4. Pracuješ vědomě a cíleně s myšlenkami. Od chvíle, kdy pochopíš, čím jediným je tvůj život řízen, začneš se aktivně zabývat svými myšlenkami. Uvědomovat si, co vlastně vysíláš a spojovat si to s tím, co prožíváš. Začínáš si uvědomovat do té doby skryté vazby. Ve svých myšlenkách nacházíš skutečné příčiny všeho, co se ti děje. Rozvíjíš, ty, které ti slouží a měníš ty, kterými se omezuješ, brzdíš nebo si dokonce ubližuješ.
5. Ochotně procházíš procesem sebezměny. Využíváš každodenních situací pro svůj rozvoj. Zaměřuješ se na vše, co tě vyvádí z klidu, protože chápeš, že právě tam jsou tvé bloky, iluze, nesprávné úhly pohledu, zdroje strachů i všech ostatních negativních pocitů i prožitků — zdroje myšlenek na to, co si nepřeješ.
6. Každou situaci, která tě vyvede z klidu, okamžitě zpracováváš. Chápeš, že to je trénink, který ti přišel nikoli náhodou, ale na tvou vlastní žádost. Na tvé rozhodnutí se vyčistit. A že jde o trénink po všech stránkách dokonalý: přišel v přesný čas i v přesné podobě. Má za úkol tě rozrušit a zároveň ti má poskytnout prostor své rozrušení zpracovat až do konce. Jinak řečeno — prožiješ přesně to, co tě posune dál, a prožiješ to ve chvíli, kdy potom máš volný čas to v klidu zpracovat. Je to prostě geniálně vymyšleno naplánováno, vesmír jinak ani fungovat neumí.
7. Svým sebepřekonáváním se bavíš. Jinak by život ani neměl smysl. Chápeš, že problémy neexistují, že existují jen výzvy, a že ani neexistuje nic, čeho by ses měl bát. Že existují jen bubáci. Strach tedy změníš na radostnou hru s bubáky. Oni straší a ty jim dáváš najevo, že se jich vůbec nebojíš. Děláš si tím automaticky radost sám ze sebe, posiluješ své sebevědomí, sebejistotu, sebehodnotu, vědomí své neomezenosti, schopnost si život směřovat, kam chceš a dosahovat čehokoli se rozhodneš. 
8. Žiješ vlastní přitažlivostí. Tou tedy žiješ neustále, ale zde je to myšleno ve významu "chápeš, že život není o ničem jiném než o tvé přitažlivosti a tudíž se o nic jiného ani nestaráš". Ladíš ji, víš, že když něco chceš, stačí to zahrnout do svého vyzařování a ono to samo přijde. Přitažlivost a její rozvoj se stává tvým životním stylem. Už neděláš ty zbytečné věci jako jsi dělával dřív, protože už ti přitažlivost spolehlivě funguje a staré, přežité způsoby, jimiž jsi dosahoval svých cílů dříve, nejsou potřeba.
9. Na svou přitažlivost stoprocentně spoléháš. Získáváš absolutní jistotu. Neviditelný svět informací ti připadne naprosto bezpečný, už nejen znáš, jak funguje, ale už jej žiješ, uvažuješ podle něj a spoléháš na něj, na jeho zákony. Spoléhat se můžeš proto, že víš, že tyto zákony jsou neměnné. Že neexistují výjimky, náhody ani chyby. Že tudíž stačí dodržovat pravidla a budeš mít vše, jak si přeješ. Zákonitě, nikoli náhodou nebo možná.
10. Žiješ svými vizemi. Vysíláš denně svou vizi cílů, které chceš, aby ti Vesmír splnil. A on na to pak automaticky a zákonitě reaguje a o vše se stará. Včetně toho, abys mohl dělat vše, co chceš a přitom byly všechny tvé potřeby uspokojovány = abys na to měl potřebné prostředky. Vesmír se stará i o tento automatický přísun.

A to je celé, toto je desatero o cestě vesmírného šampióna. Toto je její náplní, s tím se budeš setkávat, to se budeš učit a rozvíjet. Dokáže to každý, když v sobě probudí touhu a najde v tom své naplnění. Nedokáže to ale nikdo, kdo bude od začátku fixovaný na výsledek namísto aby se bavil cestou, svým každodenním zlepšováním, sebepřekonáváním. Existují jednoduchá pravidla, ale je potřeba podle nich trpělivě trénovat. Vesmírný šampiónismus tu tedy je i není pro každého. I on je omezen na svou cílovou skupinu, své srdcaře.

* * * * * 

Líbilo? Nelíbilo? Oznámkuj v komentáři článek jako ve škole, 1 až 5.