Čím si nechat mluvit do svého rozvoje

Skutečný pohled na život začíná pochopením, že jej celý vytváří tvé vlastní myšlenky a nic než ony. Myšlenky jsou stavebními kameny, z nich si buduješ svá přesvědčení, názory, dojmy, představy a očekávání. A právě své představy a očekávání pak prožíváš. Svět ti je vrací ve formě událostí, jejich průběhů, vývojů i výsledků, lidí a jejich chování vůči tobě, pocitů a stavů (nálada, zdraví, finance, schopnosti, přitažlivost...). Děje se tak neustále, tvůj život přesně takto vzniká, do nejmenšího detailu. Tvůj život je tvé vlastní dílo.

Na úvod jsem znovu připomněl, co připomínám pořád. Proč to dělám? Protože právě připomínání je oním nástrojem, který dokáže jedno přesvědčení změnit v jiné. A tím nastolit životní změnu, protože nastolí změnu v podvědomí. Jinak než takto nezměníš nic.

Dnešní článek je o tom, jak si při cíleném přetváření a obohacování svého života jednoduše a efektivně pomoci. Ukážu zde dva způsoby, dva jednoduché nástroje, které se výborně doplňují a v podstatě dokážou obsáhnout vše, co je k rozvoji svých pohledů na život potřeba.

Nástěnka tvých přání, vizí, cílů, snů

První z nich jsem nazval "nástěnka". Je to místo, kde by sis měl schraňovat definice svých přání, vizí, cílů či jak tomu budeme říkat. Nástěnka je triviální, zato mocný nástroj, který může viset na zdi, ale v dnešní počítačovo-tabletové době ji jde používat i v elektronické podobě. Obrázek na začátku článku ukazuje nástěnku, kterou sám používám. Jmenuje se Google Keep a je to výborná, úplně jednoduchá aplikace, která umí všechno, co si člověk může od nástěnky pro svůj rozvoj přát. Vytváříte si zde barevné "lístečky", které mohou obsahovat obrázky, seznamy, text. 

A to je celé. Jde jen o to sem tam ve volných chvílích na svou nástěnku kouknout, pročíst si seznamy a připomenout své cíle, případně sem tam něco poladit. Tím své záměry odesleš do Vesmíru jako potvrzení, že toto skutečně chceš, což bohatě stačí k tomu, aby Vesmír pokračoval v organizování všeho tak, aby se ti, to, co si přeješ, splnilo. On už nic víc nepotřebuje, skutečně mu stačí pouze vědět, co si přeješ. Poslouchá tě a na vše automaticky reaguje, protože právě od toho tu je, přesně takto funguje. Což je potřeba si také připomínat, třeba takto: Vesmír je tu hlavně proto, aby mi plnil vše, co do něj vysílám.

Nástěnka Google Keep má výhodu, že jde o webovou službu, kterou nemusíte instalovat. Dostanete se k ní z libovolného webového prohlížeče (a tudíž i z libovolného počítače) a na tablet s Androidem si můžete nainstalovat aplikaci Google Keep, na iPad její obdobu GoKeep anebo GooKeep.

Samozřejmě existují i jiné aplikace tohoto typu, smyslem dnešního článku není podat jejich přehled, ale upozornit, že taková jednoduchá věc dokáže mít na život silný vliv, protože pracuje přesně s tím, s čím je pracovat potřeba.

Kalendář

Druhou aplikací, která tu první výborně doplňuje, je Kalendář. Jedná se opět o obdobu kalendáře či diáře papírového, oproti kterému má minimálně tři výhody:

• Události jdou libovolně přepisovat, přesouvat i mazat, aniž byste museli "škrtat" a tudíž máte v kalendáři neustále pořádek.
• Události jde nechat automaticky opakovat (denně, týdně, měsíčně...) a toho se dá při svém rozvoji výborně využívat.
• Kalendář vám může dávat upozornění na události, které v něm máte napsané, funguje tedy i jako automatický připomínač. A právě to se víc než dobře hodí.

Pro svůj rozvoj používám kalendář už několik let. Za tu dobu jsem si vypiplal jednoduchý "model", který denně používám. Funguje takto:

• Každé ráno mi připomene, že si mám vytáhnout kartu s otázkou: "Jaké je dnes téma mého dne?" Tím hned od rána vím, co pro mě bude dnes podstatné, nač se zaměřit, jaké události či vnitřní stavy jsou pro můj vývoj stěžejní neboli co Vesmír chce, abych v sobě rozvinul. Kartu jsem zvyklý si "tahat" pomocí tabletu online na adrese Online Tarot.
• Součástí mého rozvoje je vždy nějaké téma, které cítím, že je pro mě aktuálně důležité, že mě posouvá dál. Například "užívám si nejistotu". A k tomu, abych tuto dovednost v sobě rozvinul, mi velice pomůže, když si každý den tato tři slova připomenu. Proč? Protože Vesmír na to pokaždé, když si je připomenu, zareaguje — pošle mi událost, kde právě tato vlastnost bude hrát roli, kde ji v sobě budu muset posílit. Nastavím si tedy tato tři slova jako událost, která se mi bude každý den připomínat. A až jednoho dne zjistím, že to mám zvládnuté, nahradím tuhle každodenní událost jinou.
• Každý večer si nechám kalendářem připomenout, že si mám vizualizovat své cíle.
• K vlastnímu rozvoji patří i různé návyky. K vybudování návyku je také potřeba nějaký čas, než jej začnete dělat úplně automaticky. Nedávno jsem si takhle měnil stravovací návyky = učil se pravidelně jíst. Anebo cvičit s Kettlebellem. V obou případech mi pomohl kalendář, který mě "hlídal", abych "nezapomněl".

Zbavte se pocitu, že pro úspěšný život je potřeba dělat mnoho anebo něco složitého. O tom to vůbec není, je to přesně naopak. Úspěch závisí od správných návyků. Tak, jak někdo automaticky vstává a jde si zapálit cigáro nebo dát ranního frťana, jiný se minutu protahuje, udělá deset kliků a pět dřepů. Tohle stačí k tomu, aby mezi nimi začal růst rozdíl, který se každý den zvětšuje. Za rok už je propastný a roste dál. A to se bavíme o prvních pěti minutách dne.

Stejně to je s myšlenkami. Můžu si ráno číst noviny nebo pokukovat po televizi, ale taky si připomínat své cíle. Třeba na záchodě (tak to dělávám nejčastěji). Je to opět záležitost na chvíli a navíc v době, kdy u toho dělám něco jiného.

Takovýchto chvil je v každém dni kupa. A je to opět pouze návyk, který mi automaticky v hlavě spíná, že když někam jdu, stojím ve frontě, cestuji, sedím na záchodě, na někoho čekám, věnuji myšlenky svým vizím. Dělám to úplně automaticky, protože mě to kdysi naučil můj Kalendář, když mi to měsíc denně třikrát připomínal.

Každého člověka napadne spousta skvělých nápadů. Jak něco dělat jinak, jak něco už nedělat, jak dělat něco nového. A většina jich okamžitě vyšumí, protože se nikam nezapíšou, nepřipomenou se, nezačne se z nich budovat návyk.

My, lídé, fungujeme na návycích. Všichni, úspěšní i neúspěšní, všichni. Jde jen o to, jaké ty návyky jsme si osvojili, jaké v nás denně automaticky naskakují. Kdo s návyky začne pracovat vědomě a cíleně, dokáže se změnit k nepoznání. Ostatní se mění jen velice pomalu. Jedním z nejdůležitějších návyků je návyk pěstovat své návyky. pak stačí popadnout kalendář a začít si tam své nápady na nové návyky psát a nechat si je připomínat. 

Kalendářů existuje spousta, každý chytrý telefon i tablet v sobě nějaký většinou už má a další kupy se jich dají stáhnout. Já rád používám aplikace od Googlu, takže i můj oblíbený kalendář se jmenuje celým názvem Kalendář Google. Je to stejně jako Google Keep program, který se do počítače neinstaluje, ale spouští se přes webový prohlížeč a pro tablet i smartphone existuje ve formě aplikace.

* * *

Na úplný závěr chci říct, že čím dál silněji vnímám, jak Vesmír na mé signály reaguje, jak se mnou skutečně spolupracuje. Jak mi posílá to, co si přeji, to, co potřebuji, vždy jako reakci na mé "zavolání". To, co kdysi bylo nápadem, poté touhou, poté "zkoušením" něčeho nového, krokem do neznáma, mi dnes přijde úplně normální. Dělám to čím dál samozřejměji a čím dál samozřejměji to i funguje. Stejně jako jsem dřív samozřejmě začínal den telefonovánm, domlouváním schůzek, připomínáním se zákazníkům a děláním dalších nutných věci pro chod mého byznysu. 

Dnes se tomu směji. Ne jízlivě, ani opovržlivě, ale s porozuměním. To, co jsem dělal tehdy bylo zcela logické, odpovídalo to tomu, jak jsem vnímal svět. Kde kdo to tak také dělal a dělá pořád. Každý děláme to nejlepší, co dokážeme, co naše mysl vyhodnocuje jako nezbytnost. Dnes z toho nedělám prakticky nic. Jednoduše proto, že jsem se mezitím naučil vnímat svět úplně jinak, v podstatě opačně. A tudíž mé dnešní logice odpovídá něco úplně jiného, mnohem pohodlnějšího, jednoduššího a efektivnějšího.

Zbavil jsem se iluze, že motorem úspěchu je fyzická činnost. Pochopil jsem, že jsou to myšlenky, a ty fungují na dálku. A že je nemám vysílat vůči konkrétním lidem, ale do Vesmíru, který mi sám ty vhodné lidi pošle do cesty. Oni se ozvou mně. Má logika funguje naopak než dřív. Dřív jsem uvažoval o shánění kontaktů a udržování vazeb pro pocit jistoty, dnes vycházím z přitažlivosti a nejistoty.

Můj pracovní den začíná skutečně na záchodě. Sedím tam a vytáhnu si své téma dne. Poté si připomenu svá přání a odcházím na plavecký bazén. Tam půl hodiny plavu a při tom si vizualizuji své cíle. Dokonce jsem zjistil, že se mi tak plave mnohem líp, protože nemyslím na plavání jako takové, jsem od něj odpoutaný, a tak vůbec nevnímám únavu a bolest ve svalech. Podařilo se mi skloubit sport, odpočinek i duševní práci. Pak si dám dvě kolečka parní sauny, během nichž si zamedituji a pošlu do Vesmíru prosby, aby pro mě zařídil tohle a tamto. Odcházím z plavečáku a mám to nejdůležitější z celého dne hotovo. Zbývá se těšit, až samy přijdou situace, odpovědi Vesmíru na mé žádosti. Ve zbytku dne mohu dělat, co se mi zlíbí, co mě baví (psát články, zajít nakoupit, vymýšlet programy workshopů a přednášek, vést konzultace, koučovat, ladit překlady tarotových karet, cokoli, nač mám chuť) a do toho mi chodí nabídky, žádosti o konzultace, koučingy... Večer, než usnu, za to poděkuji a přečtu si v Google Keep své cíle. Usínám s vědomím, že je o mě dokonale postaráno.

Kdyby mi tohle někdo vyprávěl před lety, nebudu mu věřit, protože si nebudu schopen představit, jak to může fungovat. A já takové články před lety četl, jen jsem pořád hledal něco skrytého, něco podstatného, co ti lidé neřekli. Dnes už ale vím i cítím, že právě takto to ve Vesmíru funguje, proto mě vůbec nenapadne to dělat jinak. Vím, že Vesmír funguje i beze mě, že to, co jsem dřív myslel, že musím neustále udržovat v chodu, starat se o to a organizovat, se dokáže organizovat úplně samo. Samozřejmě, i můj tehdejší přístup fungoval, ale bylo by to víc práce a starostí s nižším efektem. Já už ale hraji čím dál víc na bezstarostnou jistotu. Nechávám za sebe pracovat Vesmír, protože jen on dokáže posílat to nejlepší, protože ví, co chci a kde to je. Chápu svou roli zadavatele a jeho roli realizátora v naší dvoučlenné firmě.

Spolu s "příjemnými" situacemi se střídají i výzvy. Některý den cítím, že se ve mně něco děje. Něco uvnitř se pere, srovnává. Už to dobře znám, jsou to výzvy. I ony přicházejí "na zavolání", jako součást cesty k mým cílům. Je potřeba něco starého spálit a nahradit novým. V těchto dnech se věnuji tomu, že vnitřní napětí sleduji a nechávám, ať se to samo řeší, dokud se to nevyřeší. Přesně takto je potřeba se naučit podobné situace zpracovávat — dát jim prostor a pozornost. Nic víc. Co se chce srovnat se srovná samo, jen to musíte umožnit, nesnažit se od toho utíkat. Nevnímat to jako nic negativního, ale jako cestu.

Já tomu říkám "cesta do kopce" a pohodovým dnům říkám "cesta z kopce". A takto to i má být, aby život bavil. Nikoho nebude bavit jít ani pořád do kopce, ale ani pořád z kopce. Střídání je fajn, dává to životu náboj. Cestou do kopce si uděláš radost, protože ti na konci přinese rozjasnění i dobrý pocit ze sebe, že jsi něco dokázal, žes dokázal na chvíli zatnout zuby. A cesta z kopce, to je takový aktivní relax, který je také potřeba, aby člověk nabral síly, zužitkoval, co se naučil, posloužil druhým. A aby člověk nestagnoval a nezačal se nudit, čeká za rohem další kopeček. A tak pořád dokola. Správný výletník je ten, kdo si dokáže užívat kopečky i cestu z kopce a život je nekonečný výlet.

Všímám si i toho, že čím míň se snažím svůj život organizovat (sám vymýšlet, co kdy budu dělat), tím líp do sebe vše zapadá. Nechávám se životem víc a víc vést, učím se s ním čím dál lépe spolupracovat. Osvojuji si roli toho, kdo vysílá svá přání a záměry a potom čeká na odezvy. Neřeším, proč má jeden den nabitý konzultacemi a druhý den volno. Zjišťuji, že ona se náplň do volného dne většinou objeví automaticky — ideálně se doplňují naplánované aktivity s těmi spontánními. Když se nějaká schůzka přesune nebo odpadne, stalo se tak proto, že měla udělat prostor něčemu momentálně důležitějšímu. Můj život se řídí sám, dostává přirozený proud a řád.

S tímto přirozeným prouděním či řádem si uvědomuji ještě jednu související věc — vždy mám na to, co mě zrovna čeká, chuť. Jsem na to vnitřně nastaven. Mám-li celý den mluvit, baví mě celý den mluvit. Když mám psát, mám chuť psát a jde to samo. Když mám jít plavat nebo na kolo, mám chuť jít plavat nebo na kolo. Je to soulad, při kterém se mi vybavuje věta ze starých véd, kde psali o "bezstarostném plutí na vlnách Vesmíru". Tehdy jsem si to hrozně přál, aniž bych si pod tím dokázal něco konkrétního představit, protože mi do představy té pohody pořád skákaly myšlenky typu "ale něco přece dělat musím, abych měl z čeho žít". Nedovedl jsem si představit, že to, oč se celý dosavadní život "snažím" jde pustit, přestat se snažit a nechat to k sobě přicházet. Nechápal jsem, že je možné to "neřešit", nesnažit se plánovat a vymýšlet. Ale o tom už zase příště.

Přeji čím dál jednodušší a úspěšnější život v duchu vesmírných zákonů.

* * * * *
Udělej si prosím chvíli na dobrý skutek a oznámkuj článek formou komentáře pod ním.
Jako ve škole, 1 až 5.