Jak žít spokojeně a efektivně

Klepnutím na obrázek jej zvětšíš

Jedním ze stěžejních úkolů vesmírného šampióna je odnaučit se honit, usilovat a stresovat obavami. Žít pocitem, že je neustále potřeba se o něco snažit, že výsledek je přímo úměrný úsilí, které k jeho dosažení vynakládám.

Pro řadu lidí je představa životní pohody synonymem pro flákání. Nadřízený honí a kontroluje podřízené, podnikatel honí sám sebe... Za zbytečným úsilím a honěním se stojí iluze, že jsem panáček, který když jen tak stojí, sedí, leží, chodí, nic nedělá. Říká se tomu "iluze oddělenosti", kdy vnímám sebe, lidi a svět jako množinu navzájem oddělených objektů. Vinou této iluze si pak člověk myslí, že když zrovna nic nedělá, jeho život se nikam neposouvá, jeho plány, záležitosti, touhy a potřeby stagnují, že život stojí.

Ve skutečnosti ale svět nikdy nestojí ani stát nemůže. Vše se neustále mění a děje se tak automaticky. Svět je nastaven, aby se neustále automaticky měnil, každý jeho bod je pořád v nerovnovážném stavu.

Máš nekonečno možností

V nerovnovážném stavu čeká každý bod Vesmíru na impuls, který jeho stav změní, který udá trend jeho změny. Tím, kdo trend vývoje udává, je člověk. Svými myšlenkami. A má nekonečno možností, jakou změnu se rozhodne nastolit. Je jen na něm, co si zvolí a právě vědomá volba je to, co se má člověk co nejlépe naučit. Volba je vždy na každém z nás, a proto je potřeba právě v umění vědomě volit vidět nástroj, který udává efektivitu, s jakou ke svým cílům půjdeš.

Každý člověk volí přesně podle toho, jak vnímá. Je to logické a jinak to ani nejde. Různě vnímající lidé tedy volí různé nástroje a často tyto nástroje volí i nevědomě. Pod vlivem emocí. Iluzí. Cílem vesmírného šampióna je naučit se volit co nejlépe a vědomě. Má se ptát sám sebe:

"Jaké je nejlepší vnímání?". 
A odpověď zní: "Přirozené." 
"A co to znamená přirozené?" 
"Takové, kdy vnímáš svět i sebe reálně, nepodléháš iluzím."
"Co znamená vnímat reálně?"
"Vidět podstatu svou i podstatu světa, ne to, jak se ty i svět jevíte navenek."
"A jaká je podstata moje a světa?"
"Ty jsi vysílač informací, představ. A svět je prostředí, které na tvé představy reaguje — plní ti je, odráží. Vše máš přesně tak, jak si představuješ, vše se k tobě i chová tak, jak čekáš."
"Takže musím neustále vysílat své představy?"
"Nemusíš, ty to děláš automaticky."
"Myslíš tak, že o tom ani nevím?"
"Přesně tak, dělá to tvé podvědomí. Bez přestání všechny tvé představy vysílá a svět na ně neustále reaguje. Takto — úplně automaticky — vzniká a vyvíjí se tvůj život a vše, co je jeho součástí." 
"Takže prožívám jen své vlastní představy, nic jiného?"
"Přesně tak. Svět je jen zrcadlem tvého nitra, tvého podvědomí. Jak tam máš vše nastaveno, tak to prožíváš."
"A mohu s tím něco dělat, nebo to tak mám nastaveno napořád?"
"Můžeš s tím dělat úplně cokoli. A svět se každé změně automaticky přizpůsobí."
"Nemusím se tedy starat o nic venku, stačí změnit svou představu a změním svůj život."
"Ano. Takto si můžeš vytvořit přesně takový život, jaký chceš."

Toto je realita. kdo ji pozná, má možnost se podle ní naučit uvažovat. Čím víc mu to půjde, tím jednodušeji a klidněji bude žít. I efektivněji. Uvědomí si, že to, co dříve dělával mechanicky, jde jednoduše přitáhnout. Že strategie, které dříve vymýšlel, vůbec vymýšlet nemusí. Že stačí myslet jen na výsledek a vše ostatní se samo organizuje a vše, co k jeho dosažení potřebuje, k němu bude samo přicházet.

Jak funguje realita

Přírodní či vesmírné zákony, zákony neviditelného světa představ, můžeme nazvat zákony reality. Neviditelný svět je onou realitou, jelikož v něm vše vzniká. My to pak jen vnímáme ve fyzické podobě formou prožitků. Umění žít podle přírodních zákonů znamená fungovat v souladu s nimi. Dělat jen to, co má smysl a nefušovat do ničeho, co smysl nemá. Vědět, že vše funguje samovolně mnohem líp. Jde o to pochopit svou roli v procesu tvoření života a této role se potom zhostit a hrát pouze ji. Chápat, že má role spočívá v přikazování (nebo možná použijeme méně invazivní termín žádání) Vesmíru, co si přeješ žít. A tím to hasne. Vesmír už sám reaguje a posílá ti přímo do cesty buď rovnou výsledky, anebo to, co tě k nim nejrychlejší cestou vede, posouvá.

Je nesmysl, abys sám vymýšlel jak to udělat líp, jak něco zaonačit, obejít, urychlit, popohnat, postrčit... Tohle vše jsou naopak brzdy. Fušuješ do dokonale rozjetého a zorganiozovaného procesu, na kterém celý Vesmír spolupracuje a narušuješ to naivním hledáním vlastní, rádoby lepší cesty. Usiluješ a tím vše jen kazíš, generuješ v dokonalém systému zmatek.

Přesně toto ale lidé často dělají, denně tomu věnují svou energii, čas, úsilí, nervy. A dělají to jen proto, že vnímají sebe i svět jinak. Žijí iluzí o sobě samých a svém fungování. I iluzí o světě a jeho fungování. Nevědí, že jsou s celým Vesmírem neustále spojeni, a celý Vesmír pro ně neustále automaticky pracuje. Jemu ani nic jiného nezbývá, je tak nastavený. A na to, abys s Vesmírem spolupracoval, se potřebuješ odnaučit mu kazit jeho nepřetržitou práci. Ona je skutečně nepřetržitá, protože na každý tvůj záměr se okamžitě reaguje, vše se hned organizuje, synchronizuje, výsledek je na cestě k tobě.

Jak žít podle zákonů reality

Podle zákonů reality žiješ tak, že plníš svou roli, která spočívá ve dvou úkolech:

1. Vědomě a pravidelně pěstuješ své představy, své vyzařování. Uvědomuješ si, co si přeješ, co je pro tebe důležité, v čem vidíš hodnoty, jak a kde chceš žít. Tím své představy pěstuješ a rozvíjíš. Věnuješ jim čas. Tím je nejen vyzařuješ, ale zároveň je ukládáš do svého podvědomí, aby se staly tvým vyzařováním trvalým. Abys tak už potom žil úplně automaticky a mohl své představy dál rozvíjet a svůj život obohacovat.
2. Ve zbytku času s klidem děláš, co chceš, co tě baví a jsi připravený přijmout to, co k tobě samo přijde. Důležité je ono "přijmout", protože ať přijde cokoli, je to dobře a v souladu s tvojí vizí. Řada lidí rozlišuje situace na dobré a nedobré. Ale žádné nedobré neexistují. To je jen klam. Když od tebe odejde zákazník, není to žádná nemilá věc, pouze projev, že už spolu dál nejste kompatibilní. A že jej přijde nahradit jiný, se kterým budete fingovat v pohodě. Stejně to je s životními partnery. Je iluze si myslet, že ode mě odešel někdo, komu je se mnou dobře. Proč by to dělal? Odejde jen ten, kdo má jiné představy a cíle než ty a proto nemá smysl se jej silou držet. To nemůže fungovat ani přinášet štěstí. Odchod partnera je jen nutná podmínka, aby přišel nový, kompatibilní, se kterým skutečně to, co si přeješ, budeš i žít. Čili něco pustit, ať je to cokoli, není žádná nepříjemnost, ale cesta k tvému cíli. Nic k tobě nechodí náhodně, ale vždy a jedině na zavolání. Úplně vše je reakce na mé vlastní úvahy a záměry. Proto nemá smysl se zneklidňovat tím, co se momentálně děje, stačí vědět, že to je vždy správně.
3. Rozhoduješ se vždy vědomě. V nečekaných situacích, které k tobě samy chodí, se vždy snažíš o vědomou volbu. O nepodlehnutí emocím a zdáním, o rozhodování v afektu. Znamená to nechat nejdřív emoce vyvolané iluzí zklidnit a až poté rozhodnout s nadhledem.

V uvedených bodech zcela absentují starosti, usilování, pochyby, obavy. Je to proto, že to vše jsou iluze, důsledky nereálného vnímání světa. Každý si je přivozujeme jen tím, že vidíme něco, co je ve skutečnosti jiné. Že si o něčem myslíme, že to funguje jinak, než jak to funguje. Že vnímáme negativně něco, co nám ve skutečnosti slouží. Že žijeme představou, že nás život nepodoporuje, že o něco přicházíme, že nám něco hrozí. I že když zrovna sedíme doma na židli, nic se neděje, že musíme pořád někam běhat a honit se za výsledky.

Důležitým slovem v nadpisku obrázku na začátku článku je "spokojené" nicnedělání. Protože právě ony pocity, které vyzařuješ, jsou nositelem toho, co přijde. Právě ony představují tvá očekávání, udávají trend změny. Neděláš-li nic, ale těšíš se na to, co přijde, přijde ti to, nač se těšíš. Nejde to ani jinak, je to zákon. Když se snažíš sebevíc, ale obáváš se toho, co přijde, přijde to, čeho se obáváš. To je tentýž zákon a nemůže to jinak být. Nedělat nic s radostí a těšením se na to nejlepší můžeš díky tomu, že víš, jak funguješ ty i svět. Pak nepropadáš obavám, protože nevěříš na náhody. Víš, že výsledek vždy odpovídá tvé představě o něm. Tudíž se na svou představu spoléháš, užíváš si ji a víš, že to je vše, co máš pro její splnění ve chvílích, kdy se "nic neděje" dělat.

* * * * * 

Líbil se článek? Nelíbil? Pomohl? Nepomohl? Ohodnoť jej prosím jako ve škole 1 až 5.
Máš-li dotaz nebo názor, napiš jej do komentáře.