Co je duchovní síla?

O duchovní síle se mluví a píše jako o pravé, skutečné síle. A je to pravda. Málokdy se ale tahle pravda vysvětlí tak, aby jí člověk rozuměl. Zkusím to dnes rozebrat polopatisticky, aby bylo jasno oč jde i jak to přesně funguje. A pomůžu si, jak je u mě typické, svým oblíbeným Tarotem pro osobní rozvoj. Doporučuji si přečíst texty obou karet (kliknutím na obrázek jej zvětšíš), které se duchovní silou v Tarotu přímo zabývají. Je možná jedno, zda před článkem nebo až po jeho přečtení. určitě tím mnohé pochopíš nebo usadíš.

Kliknutím na obrázek jej zvětšíš

Duchovní síla je síla myšlenek, protože "duchovní" je synonymem pro "myšlenkový", ale také třeba pro "vyzařování", "přitažlivost", "tvořivost". Vše hned vysvětlím.

Vyjít musíme z reality, nikoli z iluzí o jejích podobách. Realita zní:

• Vše vzniká ve světě myšlenek. Je tím míněno skutečně VŠE. Hmotné i nehmotné, všechny vztahy, stavy, příčiny i následky, výsledky, průběhy událostí, úspěchy i neúspěchy, prostě vše, co tě napadne i nenapadne.
• Samo o sobě neexistuje nic negativního. Žádné zlo, neúspěch, překážka, problém, bolest, smutek. Proč toho tedy všude kolem tolik je? Protože si to lidé sami vytvářejí. Čím? Tím, že jsou přesvědčeni, že něco takového jim hrozí. A proč to dělají? Protože podléhají svým iluzím = něčeho/někoho se bojí. vykreslí si představu, scénář problému, neúspěchu, bolesti, nedostatku, osamělosti...
• Vesmír je prostředí umožňující neomezenou tvořivost. Funguje na myšlenky a funguje úplně jednoduše - na každou myšlenku či představu zareaguje. Uskuteční ji. On ani nemá jinou možnost, neumí rozhodovat "tohle udělám" a "tohle dělat nebudu". Proto když si vymyslím něco, co ve skutečnosti neexistuje, on mi to splní. Pošle mi výsledek, abych si svoji představu mohl prožít.
• Tím se dostáváme k vlastní přitažlivosti. Někdy jí říkám "vyzařování". Tato přitažlivost není nic jiného, že odkud dané představy do Vesmíru letí, tam se vrátí výsledek. Proto já prožívám své představy, ty přožíváš zase svoje. Naše prožitky nejsou nijak navzájem závislé, to, že prožíváš boj s lidmi neznamená, že jej budu prožívat já, i když bydlím hned vedle tebe. Jedině, že bych tvým představám podlehl a začal si myslet něco podobného.
• Životní realita je subjektivní věc. Je to způsob nahlížení konkrétního člověka na svět. Jak jej vnímá, tak se mu svět ukazuje — tak se k němu chová, to mu posílá zpět. Životní realita se od skutečné reality liší v tom, že je produktem autorových představ, které Vesmír potvrzuje. A právě tím klame, tím v autorovi své životní reality budí zdání, že má skutečně pravdu, že to, co si myslí, tak skutečně obecně funguje. Že to tak prostě je. Takový člověk netuší, že tak to má jen on právě proto, že si to myslí.
• Každý si může myslet, co chce. A právě v tom spočívá neomezená tvořivost. A na jejím startu je opět myšlenka, představa. "Představuj si, co chceš, a já ti to budu plnit", říká Vesmír člověku. Jsem stroj na plnění tvých představ. "Uplatňuj svoji neomezenou tvořivost, já ji budu uskutečňovat, a budeme tomu říkat život".

Duchovní síla spočívá v umění tvořit to, co skutečně chci. Praktičtěji řečeno — odnaučovat se tvořit vše, co nechci, co mi neslouží. Jelikož už chápeš, že myšlenky jsou jediným zdrojem všeho tvoření a přitahování, je ti teď i jasné, že skutečná síla člověka spočívá v umění se nenechat mást vlastními iluzemi ani vnějšími vlivy = nenechat se strhnout k negativním představám.

Být duchovně silným je podmíněno stavem vlastního podvědomí. V něm jsou všechna tvá přesvědčení uložena, ve formě představ o tomhle, o tamtom, o tobě samém, o všem v něm máš nějaký obrázek čili představu uloženou. A tyto obrázky tvoří tvůj život, přesně tak vypadá "tvá realita". Tak se denně cítíš, to denně prožíváš, to si denně užíváš nebo s tím denně bojuješ.

Vše, s čím bojuješ, má pouze dva důvody: 

• myslíš si, že to závisí na něčem/někom jiném než a tobě (máš tendenci o to bojovat)
• myslíš si, že zdroj toho leží někde jinde než v tobě (máš tendenci se za tím hnát)

Obojí je iluze. Ve skutečnosti jsi zdrojem i příjemcem všeho ty. Ty vysíláš představy a Vesmír ti vrací jejich obraz zpět ve formě prožitků. Nikdy nemůžeš prožívat něco jiného než co si myslíš, o čem jsi přesvědčený, co podvědomě očekáváš. jsi to ty, kdo vymýšlí mechanismy, co dělat pro své zdraví, jak vydělávat peníze, jak se chovat k lidem... Trpíš iluzí, že věci jsou dány, nikoli že vše se neustále znovu a znovu tvoří myšlenkami a může to tudíž vypadat i fungovat jakkoli.

Duchovní síla roste s tím, jak přirozeně vnímáš. Vnímat přirozeně znamená žít v klidu s vědomím, že se o nic v životě nemusíš starat, protože vše se automaticky organizuje tak, abys prožíval to, nač myslíš. Že tedy stačí myslet na to, jak chceš žít a ono ti to tak bude samo chodit. Jsou to jen vlastní iluze, které nutí člověka vymýšlet způsoby, jak to či ono prožívat, jak to či ono mít.

Podléhání iluzím není přirozené, ale je to normální. Normální proto, že se s tím jaksi počítalo. Člověku není (schválně) dáno, aby od narození věděl, jak život funguje. On na to má přicházet. I proto svět, který svými smysly vnímá, funguje a jeví se přesně opačně, než jak se zdá že vypadá a funguje. je v tom skrytý vtip, hra s iluzí. Člověka má toto postupné odkrývání vesmírných tajemství bavit. Má to brát jako detektivní hru nebo také hru pokus-omyl.

Ta hra jde hrát ale i úplně jinak. Obdobně jako i jiné hry, má svá pravidla. Přesná a nezměnitelná. Můžeš se tedy rozhodnout jít cestou, kdy se ta pravidla dozvíš, pochopíš je a naučíš se podle nich fungovat = myslet, uvažovat, očekávat, cíleně tvořit co chceš.

Tato cesta spočívá ve zbavení se starých iluzí, obrazů, které tě od skutečnosti oddělují tím, že se od ní liší. Tím tě omezují nebo ti dokonce přitahují do života opak toho, co si přeješ. Aby byla tato cesta efektivní i zábavná, je potřeba se na ni správně vybavit. Vědět, jak takové zbavování iluzí probíhá, v čem spočívá, co s sebou přináší za situace a jak je správně vnímat. Jen tak si dokážeš svou cestu užít, a o tom by to mělo být. nikdo by se neměl ke svým cílům protrápit, i když i to je cesta, volba, mnohdy ale nevědomá.

Volba vědomá by ale měla v sobě nést jiné atributy než trápení. Radost, zábavu, výzvy, chuť je zdolávat, užívat si každý okamžik života. A to dokáže zase jen ten, kdo ví a chápe, jak se na to dívat. Opět tu hraje hlavní roli způsob, jak se na to, co prožíváš, díváš, protože přesně podle toho se budeš cítit. Cesta za vědomým tvořením svého života by tedy — podle mého názoru — měla začít správnou přípravou:

• naučit se a pochopit pravidla
• pochopit, jak se podle nich hraje
• až pak začít hrát (až pak si to dokážeš správně užívat)

Vesmírné šampiónství je hra, jako každá jiná. Má bavit. Tak, jak hokejistu baví hokej, malíře kreslení, kuchaře vaření, tak by měl milovat vesmírný šampión svůj život a cítit naplnění v jeho utváření, plnění si svých snů, v žití tak, jak si sám vymyslí, s kým si vymyslí a kde si vymyslí. 

Hra jménem život spočívá v rozvoji své vlastní přitažlivosti. Je to v rozvíjení tohoto pocitu, který v tobě sílí, stejně jako jistota, že vše je jen láska, a ta k tobě chodí ve dvou formách:

• aby sis užil dobro, které jsi už v sobě vybudoval
• aby sis užil vybudování ještě většího dobra

Přeji chuť se stát Vesmírným šampiónem. Tím, koho život neuvěřitelně a v jednom kuse baví.

* * * * *

A na závěr ještě dvě řečnické otázky:

Víš, kdy se tvá duchovní síla projeví?
Až půjde "do tuhého". Až se začne zdát, že něco nevychází, nefunguje, že něco hrozí. Pak se naplno ukáže, co v tvé hlavě začne šrotovat, jaké iluze začnou hrát první housle.

Víš, proč je duchovní síla "pravá"?
Protože ví, že nemusí nic bránit. Není co a není proč, proti komu. Leda sama proti sobě, protože jen ona sama si dovede vymyslet překážku, problém nebo soupeře.

* * * * *
Udělej si prosím chvíli na dobrý skutek a oznámkuj článek formou komentáře pod ním.
Jako ve škole, 1 až 5.