V principu existují pouhé 3 typy situací, které se celý život neustále střídají. Nic víc. A pro každý tento typ existuje jediný správný způsob prožití. Naučíš-li se těmto třem způsobům, zužitkuješ každý prožitek ve svůj prospěch. Každý okamžik života tě bude naplňovat, bavit a budeš se přibližovat rovnou ke svému cíli.
Naučíš se chápat, že ti nikdy nic nehrozí, že vším se máš bavit. Že život je úžasná hra, ve které vždy jde jen o dění v tvém vnitřním, myšlenkovém světě.
Pochopíš-li předchozí odstavec, pochopíš také to, že ideálním způsobem správného prožívání je ve vhodný okamžik oddělit svůj vnitřní svět od toho vnějšího — rozpojit je na čas od sebe, vyřešit dění uvnitř, a pak se zase do vnějšího světa vrátit.
Každou situaci jde prožít s radostí
Život je o radosti. Existují-li tedy 3 typy situací, existují i 3 typy radostí. Každý typ situace má svou vlastní formu radosti, kterou prožiješ tehdy, umíš-li se na daný typ situace správně dívat. Pokud to neumíš, prožiješ něco jiného — smutek, stud, hněv, strach... ale také třeba delirium.
Cílem je přirozené vnímání
Čím lépe hře zvané život rozumíš, tím přirozeněji každodenní dění vnímáš a tím lépe si je dokážeš užívat. Každá situace ve skutečnosti učí přirozenému vnímání. To je takové, kdy ve všem vidíš lásku, na vše tedy s láskou reaguješ a ke všemu se vždy s láskou chováš. Jinými slovy — kdy zůstáváš v klidu, protože jsi schopen vidět realitu (dobro a lásku).
K přirozenému vnímání patří i vědomí, že na nic nejsi sám, že existují vesmírné síly, které tě neustále ve všem podporují. Jsou ti neustále k dispozici, poslouchají tvé myšlenky a každý tvůj záměr automaticky organizují směrem k jeho naplnění.
Chápěš-li obě složky přirozeného vnímání = vše je láska + každý můj záměr se sám uskutečňuje, dokážeš žít v klidu. Víš, že ti nikdo a nic v ničem nebrání, že si dokážeš žít jak chceš, protože stačí myslet v souladu s tím, co chceš žít.
Tím se opět dostáváme k tvému vnitřnímu světu, k tvým myšlenkám, představám a očekáváním. Právě ony pohánějí celý Vesmír, který na ně poslušně reaguje a tvoří jejich obsah. Stačí se tedy naučit se svými myšlenkami správně nakládat a můžeš mít, co chceš a jak to chceš.
Aby byla zábava...
Aby byla ve Vesmíru zábava, není hraní téhle hry jen tak. Její pravidla jsou sice jednoduchá, ale dodržovat je jednoduché není. Brání nám v tom naše podvědomé bloky. Každý nějaké máme, každý se na něco díváme nepřirozeně a právě tím sami sebe omezujeme nebo si přivozujeme negativní emoce a prožitky. Což je ale d-o-b-ř-e. Hned vysvětlím.
Dobře je to proto, že život má být zábavný. A součástí (zdrojem) zábavy je sebepřekonávání. Jedině ono ti dodává pocit vlastní síly, sebevědomí, sebehodnoty, jedině ono tě naplňuje sebeláskou. Pokud by ses neměl v čem překonávat, kdyby pro tebe bylo vše rutinou, přišla by věčná nuda.
Abychom to celé správně pochopili, pojďme na to kouknout s pomocí schématu. Najdeme v něm i návod, jak hru zvanou život nejlíp hrát. Každý typ situací v sobě totiž nese skrytý fígl, který je potřeba prokouknout:
Typ1
První typ situací je ve schématu zobrazen žlutě. Je to právě ten typ, kdy člověk zdolává nějakou výzvu (něco řeší, zpracovává vnitřní neklid). V mé cyklistické hantýrce často přirovnávám tento typ situace k jízdě cyklisty do kopce. A vždy hned říkám — uvědomte si, že cyklista se kopce nebojí. On se jím baví, přestože maká, bolí jej nohy, potí se a funí. To jen necyklisté mají z kopců strach a snaží se jim vyhýbat.
Stejně to funguje i v životě. Naučíš-li se vyhýbat výzvám, nikdy nezažiješ co ti, kdo je přijímají a zdolávají. Nezažiješ nikdy pocit vlastní síly, sebeúcty, sebevědomí, sebehodnoty, radosti ze svých schopností, z toho, žes něco dokázal. A právě proto ti tohle vše bude v životě chybět. Nebudeš šťastný a marně budeš hledat příčinu. Štěstí začneš hledat někde okolo, v něčem jiném než sám v sobě. Jenže ono nikde okolo neexistuje, tudíž jej nikde nenajdeš. Je v tobě a jeho zdroj je právě a jedině ve zdolávání výzev.
Červeně je pod každým typem situace vyznačen " zakopaný pes ", tajemství daného typu situace. V prvním případě to je tedy strach z výzvy, podlehnutí obavám, že mi něco hrozí, že se něco kazí, že prožívám něco špatného, že budu trpět, že budu mít něčeho nedostatek, že o něco přijdu... To vše jsou jen iluze. Nesprávné pohledy na život, na sebe, na svět. Které se uskuteční pouze tehdy, když jim podlehnu, když jim uvěřím.
Žádné nedostatky ani problémy neexistují, pokud je sám neočekáváš. Pokud se nebojíš, že přijdou. Musíš chápat, že svět se automaticky stará, abys měl všeho dost, tolik, kolik chceš a potřebuješ. Stačí to tak chtít mít a umět této své vizi věřit. Jsi automaticky podporovaný úplně ve všem, stará se o to tvůj věčný parťák Vesmír. Mít všeho dost vůbec není tvá starost, ale jeho. Na tobě je se o to jen nestrachovat. Což je často předmětem právě situací tohoto typu.
Každá situace budí nějaké zdání. A jak už jsem psal — je to hra. Hra na to, jestli onomu vnějšímu zdání podlehneš. Kdo pravidla nezná nebo hrát teprve začíná, podlehne snadno. Kdo už ví, že jde pouze o situaci "typ č. 1", ten už jen tak nepodlehne. Ano, zdání v něm vyvolá jisté vnitřní tlaky, podobně jako cyklista, když začne šlapat do kopce, cítí tlaky ve svalech. Jenže jde o to...
Jenže jde jen o to tyhle tlaky ustát. Nepodlehnout jejich vlivu. Situace budí zdání, které se tě snaží oklamat. Našeptává ti ty nejčernější představy. A ty máš jen nechat na sebe tlaky působit, neuhnout před nimi, dokud klamné zdání neprohlédneš. K onomu prozření dojde vždy samo, ta hra je úplně jednoduchá, vyžaduje od tebe pouze odvahu neuhnout a vydržet tlak.
Říkávám tomuto principu "bubáci". A každému, koho tuhle hru učím hrát vysvětluji, že bubák je jeho největší kamarád. Že si s ním hraje, aby jej život bavil a aby si mohl sám ze sebe dělat radost. Bubák je vlastně smajlík, kterého si zavolal Vesmír a řekl mu:
"Heleď, smajlíku, nasadíš si tuhle masku a až řeknu "teď", ukážeš se v ní Františkovi."
"A proč mi dáváš zrovna masku finančního průšvihu?"
"Protože František chce být bohatý."
"Co to s tím má společného?" ptá se smajlík.
"Musí se přestat bát, že přijde o peníze."
"A to se naučí tím, že ho vystraším v přestrojení za bankrot?"
"Přesně tak. Jinak to ani nejde."
"Nechápu." kroutí hlavou zmatený smajlík.
"Jedině, když se svému strachu budeš dívat dostatečně dlouho do očí, přestaneš se bát."
"Aha, takže Františkovi nic nehrozí, já ho jdu jen zbavit jeho iluze?"
"Jo,"
"Tak to je dobrý!"
"To bych řekl, jsem to taky sám vymyslel." uzavře debatu Vesmír.
Takže takto to je v situaci typu 1 vždycky. Přiletí kámoš smajlík v přestrojení za něco, čeho se bojíš. A dělá na tebe bu-bu-bu, ale ne proto, abys jeho strašení podlehl, ale aby sis udělal radost tím, že před ním neutečeš a tím zároveň svůj strach (podvědomý blok) spálíš.
Typ 2
V situacích druhého typu je situace snadnější. Jsou to situace, kdy si užíváš, odměňuješ se (třeba poté, cos ustál převlečeného smajlíka). Oslavy a odměny jsou nedílnou součástí života a mají v něm své pevné místo. Bez nich by neměl život smysl. Cyklohantýrkou jsou to chvíle, kdy jede cyklista z kopce (do kterého předtím vyšlápnul). Kolo jede samo, cyklista si užívá, odměňuje se za to, že si máknul. Dá si k tomu ještě kofolu nebo pivo, udělá si radost, oslaví svůj triumf a třeba i koupí nové pneumatiky.
I tento typ situací má svého zakopaného psa. Ten spočívá v tom, kdy člověk začne v užívání si, oslavách a nákupech vidět radost a smysl života. Ani jedno zde ale není. Obojí je v situacích typu 1. Kdo podlehne klamu a začne vyhledávat oslavy a požitky, padne do závislosti. Na lidech, partnerovi, penězích, majetku, alkoholu, cigaretách, jídle, drogách, sexu, automatech, hazardu... Začne žít prázdný život, jemuž chybí náplň a náboj.
Tomuto vesměs propadají lidé, kteří si neumí užívat situace typu 1. Kteří se bojí výzev, důsledkem čehož se cítí prázdní a bezcenní, a svou prázdnotu bláhově zkoušejí ucpat požitkářstvím. Okolo vidí větší hodnoty než v sobě. Stanou se na něčem závislí, začnou vidět štěstí v něčem okolo a začnou se za tím honit a tím sami sebe psychicky, citově i fyzicky deptat. Takže pozor na to. Každý správný cyklista ví, že žádný výlet, kdy se jede pořád z kopce, za nic nestojí. O tom cyklistika není.
Existují i ti, kdo v oslavách, nakupování a životních radostech vidí něco špatného. Asketové. Ale mýlí se. Jsou opačným extrémem požitkářů. Nic na světě není samo o sobě špatné, pokud se to užívá ve správných mezích. Jde jen o to ony správné meze udržet a nesklouznout k již zmiňované závislosti, iluzi, kdy v tom hledám štěstí nebo jsem jen líný něco aktivně dělat.
Typ 3
Posledním typem situací a radostí jsou odpočinky = období či chvíle, kdy se nic neděje. Odpočinek je — podobně jako zábava v předchozím případě — nutnou součástí života. Tělo i mysl potřebuje odpočinout, nabrat znovu energii, aby si člověk mohl užívat další výzvy i odměny. Bez dostatečného odpočinku dochází k přetěžování, ztrátě výkonnosti, kolapsu.
Období vyhrazené pro odpočinek v sobě rovněž nese zakopaného psa. Mnozí odpočívat nedokážou, protože jejich hlava (podvědomé bloky) je neustále nutí něco dělat, nad něčím přemýšlet, něco řešit. Workoholici, ustrašenci a jim podobní trpí poruchou vnímání, protože si myslí, že když se nic neděje, je něco špatně. Že to je stagnace, že se jejich firma nevyvíjí, neprodukuje, upadá, hrozí krach...
To vše je ale nejen omyl, ale dokonce pravý opak pravdy. A my už víme proč, jen to teď připomenu. Vše, co si přeješ, uskutečňuješ nikoli sám, ale společně s Vesmírem. Ty jsi autorem vizí cílů, které si chceš splnit. Ale nejsi jejich vykonavatelem! Tím je Vesmír (viz seriál Ředitelem zeměkoule... zde na Blogu). To on organizuje a vymýšlí způsoby, jak tvé cíle plnit co nejjednodušeji a s dokonalými výsledky. Ty nic z toho nedokážeš.
Kdo ale o své spolupráci s Vesmírem neví, má pocit, že je na všechno sám a musí pořád makat. Ten nejen žije v iluzi a deptá se, ale jde i sám proti sobě, svým záměrům. Snaží se dělat Vesmírovu práci, což nejde, je to kontraproduktivní.
K tomu, aby se tvé záměry správně vyvíjely, potřebují, abys odvedl jen svou část práce a poté vše pustil z hlavy a nechal Vesmír v klidu zorganizovat další fázi. Musíš tedy umět žít bezstarostně a dělat jen to, co dělat máš. A to je co? To je jen zpracovávat situace, které si tě samy najdou. protože ony si tě nencházejí náhodou, za tím stojí Vesmír, který vymyslel ideální cestu dál a poslal ti situaci, kterou máš jen správně zpracovat (situaci typu 1). A co jinak? Jinak máš volno, dělej si, co chceš.
Co s tím má společného Tarot?
Tarot je úžasný nástroj, kámoš a pomocník. Kromě jiného ti v každé situaci dokáže správně poradit. Stačí se zeptat "Co si teď mám uvědomit?" nebo třeba "Co se teď ve mně děje?" a vytáhnout kartu. Vesmír zajistí, že si vždy vytáhneš tu, na které je správná odpověď.Jak si můžeš vždy vytáhnout správnou kartu?
Jednoduše. Tarot je ucelený soubor karet, které popisují všechny možné stavy mysli, které člověk dokáže prožívat. Na každý okamžik života tudíž existuje karta, protože lidská mysl mezi těmito možnými stavy neustále přepíná. Jsi-li v situaci, která ti je výzvou, kdy se v tobě honí pochybnosti, strachy, divné představy neúspěchu apod., stačí si vytáhnout kartu a hned si uvědomíš, jaké iluzi právě podléháš a jak to ve skutečnosti je.To je nesmírně cenné, protože tě to udržuje na správné cestě, Tarot tě nenechá podlehnout iluzi a uchýlit se k něčemu, čeho bys pak litoval, čím by sis ublížil. Stačí si zvyknout Tarot v každodenních situacích používat a nemusíš se už nikdy ničeho obávat.
A to je o mechanismu života nebo chceš-li o hře zvané život vše. Takto dokážeš nejen spokojeně žít, ale plnit si všechny své sny. Bezstarostně, efektivně a nezávisle.
