02: Co budeme vyrábět?

Stěžejním úkolem ředitele dokonalé firmy je zjistit, co bude jeho firma vyrábět. Ono to sice zní na první pohled jednoduše, bezproblémově i lákavě — mít dokonalou firmu. Člověk si hned začne představovat, čím vším se obklopí, co všechno si koupí, jak bude bezstarostně nakupovat a utrácet.

Jenže právě tyto představy jsou velikánským omylem, cestou do pekel. Takto uvažuje každý, kdo je ve svém dosavadním životě nespokojený. Ten, komu něco chybí, a tudíž stále něco hledá, za něčím se honí, o něco pořád usiluje, kdo není spokojený tam, kde je, komu život samovolně nefunguje. Právě proto, že o něm takto nesprávně uvažuje.

Nikdy, nikdy nikdy...
nedělej kompromisy

Pocit nespokojenosti neboli "chybění" či "prázdnota" je pocit trvalý. Člověk jej v sobě nosí dnes a denně. Cítí se tak každý, kdo se vědomě či nevědomě odklonil od toho nejdůležitějšího ve svém životě — sám od sebe. Od dělání jen toho, co jej skutečně baví, od žití tím, čím chce žít, tam, kde žít chce, případně s tím, s kým mu je přirozeně dobře, s kým si zcela automaticky rozumí. Od té chvíle v sobě nosí kompromisy — staly se součástí jeho každodenního života. A je to právě každý kompromis, co dělá člověka nespokojeným, co jej okrádá o životní radost. Ke kompromisům vede člověka strach. Obava, že se sám neuživí, že zůstane sám, že něco nezvládne, že není dost dobrý. Jinak řečeno — nepřirozené vnímání.

Jde o to něco dělat, nikoli mít

Nejdůležitějším ze všech tajemství života je pochopení, že hodnotou vůbec není něco mít, ale dělat. Neboli dávat ze sebe. Hodnota života tudíž vůbec nespočívá v tom, co si mohu koupit, ale jak se cítím při tom, co každý den dělám — čím aktivně trávím svůj čas. Stěžejní je zde právě ono slovo "aktivně". Kde kdo má představy, že mu bude krásně na pláži, u televize, v restauraci, na luxusní dovolené, ve vlastní vile, v novém autě, na nové jachtě, v nových šatech, s novou kabelkou... A o těchto představách sní. Obecně se tyto vize dají pojmenovat jako nicnedělání + věci. Obojí je ale obrovská iluze, která má zcela jednoznačného původce — nespokojenost s tím, co je, jak člověk žije.

Nespokojený člověk neustále od života něco chce. Zákonitě, protože pořád cítí, že mu něco chybí. A jeho nespokojenost má také svého jednoznačného původce — daný člověk denně nežije tak, jak si přeje. Ve svém každodenním žití udržuje kompromis. Přežívá, namísto aby žil.

Z nějakého důvodu přestal žít, jak jej baví, cítit se přirozeně. Buď na to nemá odvahu, nebo byl do žití jinak, než si přeje, manipulován rodiči a jejich představami, prostředím, které mu nevyhovovalo, příčin může být víc. Nicméně právě zde je jádro pudla. Tady se láme chleba mezi trvalou pohodou a pravým opakem — trvalou nespokojeností a nepohodou, nedostatkem sebedůvěry, sebevědomí, sebejistoty, sebelásky, zkresleným žebříčkem hodnot a pohledů na ně.

Dokud člověk nezačne žít tak, jak jej to baví, bude spadat do skupiny Bé, mezi nespokojené, kteří stále něco hledají, řeší a jejich život je houpačka a nekonečná honička. Za penězi, za láskou, věcmi, za bludem, že až budou mít tamto, bude jim líp. Jenže ono nebude — až se k tomu dopachtí, brzy to pro ně ztratí hodnotu. Najdou si tudíž něco nového, za čím se poženou stejně jako za tím, co už mají. A takto se budou honit, vytloukat klín klínem, pořád.

Nikdy nejde o výsledky

Je dobré si uvědomit, proč člověk, který se za něčím žene, ztratí rychle zájem poté, co to konečně získá. Jeho motivací totiž bylo onen cíl — vlastnit. A ten se naplnil. Tím zájem opadl nebo brzy opadne proto, že daný člověk vůbec neuvažuje způsobem "Budu schopen o to, co si chci pořídit, i pečovat? Budu mít vůbec chuť a čas tomu věnovat svou péči?". Protože jedině pak ti to bude skutečně i sloužit a přinese ti to opravdovou a trvalou radost.

Toužíš-li po drahém autě, měl bys uvažovat o tom, zda se o ně budeš chtít i odpovídajícím způsobem starat, což vyžaduje nejen finance, ale i čas a vztah. I dům vyžaduje péči a čím větší, tím větší péči. Stejně tak chalupa, jachta i cokoli jiného. Kdo si to pořídí proto, aby to "měl", toto to brzy omrzí, jednoduše proto, že nemá chuť se tomu věnovat.

Ještě horší to je v případě živých předmětů touhy. Křeček, kočka, pes, partner, dítě — to vše dokud chceš proto, abys to měl namísto abys o to chtěl pečovat, nejen že nebude fungovat, ale učiníš to i nešťastným. Není nic horšího než rodič, který se o své dítě nechce starat. Toho dítě pořád obtěžuje, rodič po něm pořád něco chce, něco mu vyčítá, nutí je dělat, co dítě dělat nechce, anebo je ignoruje — chová se k němu jako k majetku, mnohdy navíc nechtěnému. A za tím vším je počáteční nepochopení, že nemá smysl si pořizovat nic z jiného důvodu než že tomu toužím věnovat čas a energii. A radost mi přinese až zpětná vazba na to, jak se k tomu sám chovám.

Jak tohle celé souvisí s ředitelováním?

Zásadně. Tvé první rozhodnutí ve funkci ředitele zeměkoule totiž musí být odpovědí na otázku:

• Co chceme světu dávat? Což je jinak řečeno: Výrobou čeho se chce naše firma bavit?

Jedině takto formulovaná otázka dá trvalý smysl, a přinese radost, štěstí i naplnění nejen tvé firmě, ale i tvému životu. A jedině odpověď na takto položenou otázku zabezpečí tvé firmě bezproblémový a bezstarostný chod. Jedině tento úhel pohledu je garantem přirozeného úspěchu.

Prvním úkolem ředitele zeměkoule je najít na tuto otázku odpověď. Dokud ji nezná, nemá vůbec smysl, aby svou firmu, přestože je dokonalá, rozjížděl. Teď jsem to, co je červeně, napsal záměrně špatně. Ve skutečnosti MÁ smysl svou firmu rozjet, a to dokonce na plné obrátky. Ale jejím cílem nebude začít produkovat, ale najít předmět své činnosti. Najít to, co její ředitel zatím nehledal, protože se na svět špatně díval.

Toužil po pohodě, radosti, štěstí, sebevědomí, lásce, bohatství, ale sám se od toho všeho odstřihával, jelikož to hledal všude jen ne sám v sobě — v seberealizaci, ve své vlastní firmě. Nepřemýšlel způsobem "co s chutí vyrobím = dám", ale přesně naopak "co si s chutí pořídím = získám". Jeho firma tak víc konzumovala než vyráběla, protože tak o ní pořád uvažoval. Konzumace byla jeho cílem, nikoli produkce. Ta byla jen "nutným zlem", aby bylo za co konzumovat. A to vše jen proto, že ředitel sám cítil, že mu vnitřně něco chybí a nevěděl, jak se toho pocitu zbavit. 

Člověk, který takto přemýšlí — a je nás spousta — není hloupý ani zlý, přestože se tak může chovat. Ve skutečnosti je nešťastný. Neví, kde své štěstí hledat. A nešťastným by setrvával i poté, kdy se dozví, že je ředitelem dokonalé firmy, která umí cokoli vyrobit. Ona by — přestože je dokonalá — nevyráběla, protože by ji její ředitel dál brzdil svým zmateným, na konzumaci zaměřeným uvažováním. Její chod by tím neustále narušoval, protože by se jeho myšlenky netočily kolem toho, co chce vyrábět, ale za co chce utrácet.

Co si z toho vzít?

Je potřeba pochopit, že nutným předpokladem úspěchu ředitele zeměkoule není jen vědět, že řídí dokonalou firmu, ale že má i správný výrobní plán. Tento: 

• Cítí chuť vyrábět proto, aby vyráběl. Baví se denně tím, co dělá, své dělání miluje. Naplňuje jej to vším dobrým: štěstím, radostí, spokojeností, láskou...

A kdy se takto cítí? 

• Když mu hlavou neběhají myšlenky na to, kolik bude vydělávat. 
• Když mu v srdci hoří touha dělat něco konkrétního. Když už našel ono "konkrétno", naplňující činnost. Kdy našel sám sebe neboli cítí, že přestože jeho firma dokáže vyrábět cokoli, bude vyrábět právě TOHLE.
• Kdy má chuť vyrábět pro samotný pocit z vyrábění, ne pro výsledky, které vyrobí a peníze, které za to utrží. Ty totiž nejsou vůbec podstatné. Hrají jen postranní, vedlejší roli.

Úspěšný sportovec má firmu na hraní fotbalu, hokeje, ježdění na kole. Miluje tu činnost. Má pro ni i vrozené předpoklady. A není podstatné, zda reprezentuje zemi, nebo hraje okresní přebor. Dělá, co jej baví, a tak, jak nejlíp dokáže. Cítí, kde je jeho místo a nepotřebuje si hrát na nic víc, je mu dobře. Je spokojený, šťastný tam, kde je a nikam se necpe.

Úspěšnou paní uklízečku baví uklízet a má k tomu také vrozené vlohy. Moc dobře to vím, protože sám jsem se jako paní uklízečka nenarodil a uklízení mě nenaplňuje, potýkám se s ním. Proto nemám firmu na uklízení, ale na něco jiného. Úplně automaticky píšu, kreslím, vymýšlím, komunikuji s lidmi a jsem napojený na Vesmír a jeho zákony. Jde mi to úplně samo, byl by omyl si myslet, že u toho, co teď píšu, nějak uvažuji nebo si to předem připravuji. Nic takového nedělám, jde mi to samo. Ovšem s hadrem na smetáku, tam to mám jinak. Tam mi to vůbec nejde samo ani hladce. 

Od narození se ví, co má tvá firma vyrábět

Předchozí dva odstavce jsem napsal abych upozornil, že úplně každý máme vrozené talenty. Paní uklízečka stejně jako já i ty. A právě tyto talenty — opakuji, že vrozené! — máme v sobě každý najít, protože právě jejich používáním se dokážeme denně bavit. Jsou to právě ony, které nám každému jasně říkají: TOHLE je to, co má tvoje firma vyrábět. Nic jiného. 

Nesnaž se rozjíždět firmu na utírání podlah, přestože to může být lukrativní a výborně placené. Nepřinese ti to ani štěstí, ani zisk. Nebudeš to dělat ani rád, ani kvalitně. Stejně tak paní uklízečka se má držet svého a nezkoušet psát články a ladit lidem přitažlivost, protože by jí to ani nešlo, ani ji to nebavilo.

Při hledání předmětu činnosti tvé dokonalé firmy tudíž nikdy nehledej nic, do čeho by ses měl nutit, sám sebe převychovávat. Sice to kde kdo zkouší, ale to jen tápe, o tom to skutečně není. Správná cesta je v hledání toho, co v tobě už dávno je, jen jsi to z nějakého důvodu nenašel, potlačil, zapomněl nebo nemáš dostatek odvahy a sebedůvěry to naplno dělat. A tak ses vydal cestou kompromisů, za vidinou "vyšších nebo jistých výplat" a podobných nesmyslů, díky nimž jsi se vzdálil sám sobě, odklonil od své přirozenosti, a udělal sebe závisláka (na penězích, věcech, lidech...). Tvá firma nefunguje, protože namísto, aby se tvé srdce denně otevíralo nadšením z toho, co děláš a jak žiješ, se denně zavírá pomyšleními, že to, co děláš, kde a jak žiješ, tě nenaplňuje a nebaví. Že s životem a o život bojuješ, že se do každodenního žití nutíš. Že žiješ kompromis, do kterého sám sebe stále tlačíš a ze kterého ti chybí síla vyjít ven. Vyjádřeno vesmírným jazykem — namísto abys své firmě posílal příkazy, co si přeješ, aby vyráběla, jí v jednom kuse říkáš, co tě nebaví, štve nebo čeho se bojíš. A tím si to do života znovu a znovu přitahuješ. Jsi kolotočářem, který svůj kolotoč nespokojenosti a obav bez přestání dál a dál roztáčí.

Konečně recept

Ono "konečně" má v tomto nadpisu dvojí smysl. Jednak tím, že se recept objevuje až na konci článku, a zároveň i proto, že ti možná dlouho trvalo, než se ti otevřely oči, než jsi na ten správný recept kápnul. Je-li ti už jasné, že musíš najít sám sebe, tu je přesný recept, jak na to:

1. Každý den, ideálně večer, se v duchu ptej:
   Jaké jsou mé vrozené talenty?
   Co mě nejvíc baví dělat?
   Jak to mohu ideálně využít ve své dokonalé firmě?
   Tím své firmě zadáváš jasný úkol: přineste mi odpovědi.
2. Čekej a těš se. Tvá dokonalá firma na svém úkolu ihned začíná pracovat. Ona dokonce odpověď zná, ale organizuje, aby k tobě došla v ideální podobě, kterou pochopíš. Tak, aby sis své talenty i způsob, jak je využít, uvědomil a jasně cítil, že to je ono.
3. V mezičase funguj tak, jak jsi zvyklý. Nesnaž se provádět žádné životní změny, něco měnit (partnera, práci, stěhovat se...). To vše je chyba, kterou si situaci jen zbytečně zkomplikuješ, protože zatím sám zatím nevidíš svou situaci s nadhledem a při jejím řešení podléháš emocím.
4. Body 1 až 3 opakuj tak dlouho, dokud "to" samo nepřijde. Ono to přijde a skutečně to přijde samo a nečekaně. Vůbec se tedy nestarej, jak a kde k tomu dojde. Žádné talenty ani jejich uplatnění v sobě nijak usilovně nehledej, nechej věcem volný průběh. Aktivně dělej jediné — bod 1 denně opakuj. Skutečně se každý večer aspoň chvíli věnuj tomu, že se vědomě ptáš. Povídej si v duchu s Vesmírem, jako bys seděl s někým, komu plně důvěřuješ. Protože ty s ním skutečně sedíš, on jen není vidět. Nepodléhej pocitu, že jsi sám a mluvíš v duchu sám se sebou. Vždy mluvíš s celou svojí dokonalou firmou. A mluvíš s ní hlavně kvůli sobě, protože ona dobře ví, co má vyrábět, ale trpělivě čeká, až to i tobě, jako jejímu řediteli, dojde.

Přeji úspěšné zvládnutí prvního a nejdůležitějšího úkolu ve tvé nové dokonalé firmě. Buď trpělivý, věř své firmě, že jej zvládne a těš se na výsledek.

* * * * *

Vítám hodnocení článku jako ve škole známkou 1 až 5, stejně jako vaše případné dotazy, reakce, komentáře, připomínky.