Člověče, poznej se — 2/24: Myšlenka

Úvodní článek odhalil, jak je Vesmír jednoduchý a jak dokáže sám ze sebe libovolně tvořit. Jinými slovy — jaká je jeho skutečná, energeticko-informační podstata neboli čím Vesmír ve skutečnosti je — materiálem obdařeným neomezenou proměnlivostí.

K tomu, aby se ale začal přeměňovat, potřebuje dostat zvenčí impuls. Tímto impulsem jsou přesné a jasné instrukce, informace o výsledku, kterého má dosáhnout — popis konečného stavu. Jakmile je dostane, automaticky začíná samovolný proces tvoření, přesně podle nich.

Nabízí se otázka, co je touto instrukcí, která dokáže přimět samotný Vesmír se podle ní měnit a zde je rovnou i jednoduchá odpověď — obyčejná myšlenka. Nic víc, nic míň. Libovolná myšlenka je přesně tím povelem, na který Vesmír čeká, aby odpovídajícím  způsobem zareagoval.

Velice jednoduše se dá veškeré tvoření vyjádřit dvěma veličinami: materiálem je samotný Vesmír, tvořivou silou je myšlenka. NIC VÍC není k dosažení čehokoli potřeba, vše potřebné se organizuje samo tak dlouho, až je dosaženo zadaného výsledku.

O Vesmíru je dobré vědět, že:

• Je poslušný, udělá vše, co mu zadáš. 
• Zároveň je také pasívní — sám od sebe neudělá vůbec nic. 
• Zato je úplně samostatný — kromě zadání už vůbec nic nepotřebuje, vše potřebné vymyslí, zorganizuje i zrealizuje úplně sám. A to tak, že dokonale.
• A konečně je dobré vědět, že Vesmír o ničem nerozhoduje — udělá cokoli mu řekneš, neřeší, zda to, co mu přikazuješ, je takové či onaké, pro tvé dobro nebo ne, jestli ti to udělá radost nebo tě to zraní. Tohle je tvoje starost a zodpovědnost, nikoli jeho. 

Ty jsi manažer, on je jen stroj (správně bych měl psát stroj+materiál), který dokáže samostatně naplnit všechny tvé představy. Jak s oblibou říkám - Vesmír je stroj na sny. Tak, jak jiné stroje fungují na elektřinu, Vesmír funguje na myšlenky, jsou jeho hybnou silou. Splní ti tedy cokoli po něm budeš chtít. Je to kouzelná Alladinova lampa. Ale vždycky to bude jen stroj, který plní instrukce. Tvůrčí idea a následná zodpovědnost za výsledky i důsledky jsou na tobě. Vesmír ti jen vrací všechno, co do něj sám vyšleš. Z čehož je jasné, že nic, co sám nevyšleš, se ti nikdy nevrátí, nezrealizuje se, neprožiješ to.

Z předchozího povídání už vyplynulo, že myšlenka je něco jiného, než zač jsme ji běžně zvyklí považovat. Přitom je to opět jen naprosto jednoduchá věc — seznam instrukcí. Víc v tom nehledej. Namísto toho si uvědom, jak se tento "seznam" chová. Nekončí v tvé hlavě, jak si mnoho lidí nesprávně myslí. Letí rovnou do Vesmíru a tam se děje to, co už sis přečetl.

Člověk s klidnou myslí dokáže být ve svém tvoření mnohem efektivnější než ten, kterému hlavou běhají myšlenek kvanta. Takový člověk je většinou zmatený, nebo dokonce vystresovaný, vystrašený — to jsou obvyklé stavy, kdy své myšlenky neudržíme pod kontrolou. V takovém člověku se pak nekontrolovaně hemží myšlenky navzájem protichůdné, přikazující Vesmíru hned tohle, hned zas něco jiného. Tím je proces tvorby (přeměny) neustále přerušován dřív, než je dokončen. Kvantum myšlenek tedy rozhodně není faktor efektivity, toho, jak moc toho dokážeš vytvořit. Spíš naopak.

Skutečnou mírou efektivity tvoření je čistá hlava, schopná myslet na to, co skutečně chce. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, nač během dne myslí, co jim všechno běhá hlavou, co si o kom myslí, jaké generují závěry, co vůči komu a čemu (nevědomky) ve skutečnosti vysílají. Se svými myšlenkami nakládají nezodpovědně a dělají to pouze proto, že si neuvědomují, co jimi skutečně páchají. Jen díky této nevědomosti jim nepřijde důležité, co jim hlavou běhá, nepřisuzují tomu vůbec žádný význam. Nevědí, čím myšlenka je, jakou plní v jejich životě funkci a co dokáže. Nikdo jim to nikdy nevysvětlil, proto netuší, že právě ona je to zdaleka nejpodstatnější, podle čehož se vše v jejich životě odvíjí. A na pozadí tohoto obrovského, každodenního nedorozumění, je opět iluze. Iluze toho, že nějaká neviditelná myšlenka, jakási "moje vnitřní samomluva" je zcela nepodstatná věc. A skutečnost? Jojo, sám sis už dokázal odpovědět - přesně naopak.

Čistota hlavy je veličina, která se dá snadno a přesně vyjádřit — je to míra přirozenosti, s jakou vnímáš život a vše, co je jeho součástí. Každý tvůj přirozený pohled je zdrojem klidu mysli. Nijak tě neprovokuje, nic negativního v tobě neprobouzí, nenutí tě o daném tématu nijak přemýšlet, dedukovat, spekulovat, kombinovat, kalkulovat, ani nemáš potřebu svůj přirozený názor obhajovat, přesvědčovat o něm ty, kteří mají názor jiný. Naopak každá nepřirozenost v tobě generuje myšlenkový šum a tím tě odvádí nejen z klidu, ale i od toho, nač bys myslet skutečně chtěl.

Vyčistit si hlavu od nepřirozeností je základní předpoklad spokojeného, naplněného života, stejně jako schopnosti si jej pak bez omezení řídit a budovat. Jde o proces, během kterého své podvědomé omyly nahradíš přirozenými pohledy na vše, nač sis zvykl pohlížet ze zkresleného úhlu. Pochopíš, kde skutečně žiješ, jak tam všechno doopravdy funguje, čím ty sám ve skutečnosti jsi a jaké jsou tvé opravdové schopnosti. A protože to vše je úplně jednoduché, nemusíš pro pochopení a vytvoření si neomezeného podvědomí dělat nic komplikovaného ani složitého. Bude stačit pochopit pár jednoduchých principů a ty do sebe nějaký čas ukládat, aby nahradily stávající podvědomá přesvědčení.

Tím chci také říct, že pochopení sebe a všeho kolem tě staví na konec jedné cesty — cesty poznání. A zároveň na začátek nové cesty, která spočívá v usazení nových poznatků do svého nitra a zbavení se svých dosavadních omylů. Co tím myslím konkrétně? V podstatě to, že si své nové poznatky budeš muset nějaký čas opakovaně připomínat, vracet se k nim. Tím se podle svého nového poznání postupně naučíš automaticky myslet a jednat. Nahradíš staré vzorce myšlení novými, úplně odlišnými, prospěšnými, neomezujícími.

A co bude pak? Hohó! Pak bude čas na odměnu — začne fáze neomezeného vědomého tvoření a těšení se na výsledky i z toho, že víš, co děláš. Jednoduchým, zato účinným nástrojem, který k vybudování neomezeného podvědomí potřebuješ, jsou v mém případě karty Člověče, poznej se. Jsou stručné a proto se jim dá denně věnovat (stačí pár minut — na záchodě, v tramvaji, ve frontě, v posteli...) a o to jde. Pokud ti můj styl vyhovuje, jsem přesvědčený, že tě to s kartami bude i čím dál víc bavit. Velice brzy začneš vnímat, jak v tobě nové myšlenky žijí. Usazují se, zjevují se, probouzejí další podobné myšlenky a jim odpovídající pocity... Se stejným záměrem píšu i tyto doprovodné články ke každé kartě. Tím, že je čteš v sobě přirozené pochopení prohlubuješ.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdeš i ve formě online karet.