Karma: stručně a snad i jasně

Nedávno jsem byl požádán o napsání článku o karmě a jelikož jsem si sám už nějaký čas s touto myšlenkou hrál, reaguji na tento impuls a tu je ono povídání. Tak, jako se snažím o všem ve Vesmíru mluvit jednoduše, stručně a jasně, zkusím to stejným způsobem i tentokrát. Karma je totiž jednoduchá jako Vesmír sám, je to vlastně zákon akce a reakce. Nic víc.

K tomu, abychom ale karmu správně pochopili, si musíme ujasnit dvě triviální skutečnosti, které s jejími projevy souvisejí. Jsou to:

1. Pochopit, čím skutečně jsem. Že nejsem panáčkem (tělem), který svými smyslovými orgány vnímá svět, setkává se s dalšími panáčky a dělá si o nich i o světě na základě svých dojmů názory, přičemž se mu honí hlavou kupa všelijakých myšlenek, které proto, že je smyslově nevnímá, nepovažuje za nijak významné. Tohle je totiž - zatím ještě celkem rozšířená - iluze.
   Skutečnost je ta, že jsem vědomím. Jsem právě oněmi neviditelnými a smyslově neuchopitelnými myšlenkami, které vysílám do okolí a ono na ně reaguje. Reaguje proto, protože "okolí neboli Vesmír" je jedno nekonečné, souvislé kvantové pole, které přijímá informace a jejich obsahu se přizpůsobuje (tohle je ona akce a reakce - vyšlu informaci a ona se uskuteční). Takto vzniká vše hmotné i nehmotné, všechny vztahy, mezilidské i jakékoli jiné, a takto vzniklo a funguje i tvé tělo, tvé zdraví, tvé pocity, zážitky, události atd. Celý tvůj život tedy vzniká jako reakce na tvé vlastní myšlenky a úvahy, které se automaticky uskutečňují, případně zhmotňují.
2. Pochopit, že můj život je nekonečný. Budeme-li vycházet z předchozího bodu, nebude těžké pochopit, že žijeme věčně. Že zánikem těla (smrtí) náš život nekončí. Že končí pouze jedna naše inkarnace, ale naše vědomí žije dál a za čas se vtělí do jiné bytosti a žije v jiném těle, někde jinde, v jiné době. Jednoduše řečeno - náš život se skládá z řady inkarnací.

K pochopení karmy nám už teď zbývá poslední krok - uvědomit si, že reakce nemusí vždy přijít ihned. Tak, jako je na splnění nějakého svého přání potřeba počkat (než Vesmír zorganizuje vše potřebné), podobně to je i v případě, že se k nám má vrátit něco, co jsme způsobili svým zlým úmyslem, činem, nevážením si něčeho, pohrdáním, domýšlivostí, zneužíváním druhých apod. 

Tato "časová prodleva" může trvat různě dlouho. Někdy k nám důsledky našeho chování přijdou ještě v rámci aktuální inkarnace, ale někdy si je odžijeme až v některé z těch příštích. Narodíme se pak s nějakým omezením, postižením, v prostředí, které nám nedovolí se rozvíjet jak bychom si přáli, přijdeme během života k nějakému úrazu s dlouhodobějšími následky, apod.

Karma je o tom, že všechny dluhy je potřeba srovnat. Vytvoříš-li si nějaký, přijde čas jej splatit. Odžiješ si něco tak, aby sis vyčistil hlavu (právě to je smyslem a cílem karmického zákona) a nastavil v sobě opět ty správné hodnoty zbavené ega, které se dají jedním slovem nazvat láska. Jednoduše řečeno - přijde období, kdy budeš svůj dluh splácet a život tě nepustí dál, dokud jej nevyrovnáš.

Uvedu dva příklady: nebudeš-li si vážit například peněz, budeš jimi pohrdat nebo je budeš nějakým způsobem zneužívat, můžeš se příště narodit chudý jako kostelní myš a duchovně slabý na to, abys byl schopen peníze v dostatečném množství vydělávat (vyrosteš v prostředí mizérie a v té budeš žít dál, protože se tak naučíš uvažovat). Můžeš pak třeba skončit jako žebrák a bezdomovec, závislý na milosti ostatních, na jejich ochotě ti dát trochu ze svého. Budeš-li vůči druhým krutý, můžeš se příště narodit slabý a užít si jaké to je, když tě druzí zneužívají tak, jak jsi to kdysi dělával jim.

Tolik tedy o karmě to, co považuji za nezbytné k jejímu správnému pochopení. Karma samozřejmě funguje i opačně, tedy v pozitivním směru, kdy každý dobrý čin či úvaha se ti vrátí v dobrém, většinou mnohonásobně.